Jezuitský kostel sv. Ignáce v Buenos Aires
Kostel svatého Ignáce je římskokatolický kostel v argentinském hlavním městě Buenos Aires ve čtvrti Montserrat. Jižní věž (v koloniálních dobách nejvyšší ve městě, a proto strategicky velmi významná) a průčelí byly postaveny již v roce 1686, tedy ještě v souvislosti s předchůdcem dnešního kostela. Od roku 1710 byla podle plánů jezuitského architekta Juana Krausse (původem z Plzně!) zahájena stavba současného chrámu. Krauss zemřel v roce 1714, na dokončení stavby se pak podílelo několik jezuitských architektů: Juan Wolff, Juan Bautista Prímoli, Andrés Blanqui a Pedro Weger. Dokončena byla roku 1722 a vysvěcena 1734. Chrám má půdorys latinského kříže, tedy centrální loď s bočními loděmi tvořenými 5 kaplemi na každé straně a s rozměrným transeptem. Vzácně se vyskytující horní galerie nad bočními loděmi (matroneras) měla umožnit procházení chrámem bez narušování mší. Severní věž s hodinami byla dokončena v polovině 19. století. Mezi lety 1767 a 1791 a znovu od roku 1823 fungoval San Ignacio jako dočasná katedrála (kvůli opravám hlavního chrámu). Od roku 1830 začal sloužit jako farní kostel. Coby nejstarší chrám dochovaný v Buenos Aires byl v roce 1942 prohlášen za národní historickou památku. V roce 1955 ho postihl požár zapříčiněný politickými událostmi toho roku, zasáhl především interiér. Poslední rekonstrukce chrámu proběhla v letech 2009-2012.