Českomoravská vrchovina je rozsáhlé pohoří ležící na hranici Čech a Moravy. Pohoří nemá jasnou hřebenovou linii a typický pro něj je jen mírně zvlněný terén, z něhož se zvedají ojedinělé vrcholy do výšky přes 700 m, výjimečně přes 800 m n.m. Tato turistická oblast je obdařena nádhernou, ale zároveň drsnou přírodou. Rozlehlé lesní porosty jsou protkány malebnými údolími. K nejvyšším vrchům patří Javořice (837 m) v jižní části oblasti poblíž Telče a Křemešník (765 m) ve střední části blízko Pelhřimova. Mezi významné památky patří Třebíčský zámek (původně benediktinský klášter z 11. století), město Telč (městská památková rezervace s renesanční výzdobou štítů městských domů a se zámkem), zámek Náměšť nad Oslavou, či hrady Lipnice, Kámen, Roštejn.
Rodina dnešních hrabat Belcrediů má svůj původ v Italské Lombardii, kde se připomíná již v r. 1226. Na Moravu se rod dostal v pol. 18. stol. sňatkem Antonína Belcredio (1744-1812) s baronkou Marií Theodorou z Freyenfeldu (1752-1832). Dědictvím pak získali statek Lišeň a Jimramov. V Jimramově přestavěli na přelomu 18. a 19. stol. renesanční tvrz na renesanční zámek s arkádami a nádvořím. V r. 1869 si Belcredové vystavěli nad hřbitovem rodinnou hrobku. Jimramovský statek ze zámkem drželi Belcrediové až do r. 1945. Po r. 1948 byli donuceni své zámky opustit. Část rodiny se odstěhovala do Německa, Rakouska a Austrálie. Na Moravě zůstala rodina Ludvíka Huga (1921-1981). Jeho syn Karel vystudoval (1950) vystudoval lékařskou fakultu, Ludvík (1954) filozofickou, obor archeologie. Richard Mořic Belcredi (1926) po vyloučení ze studií odešel do ilegality, působil v letech 1952-1983 jako redaktor Svobodné Evropy a po r. 1989 se stal velvyslancem v Bernu. V r. 1998 byl vyznamenán Řádem T. G. M. V restituci v r. 1991 získal rod Belcrediů zámek zpět do vlastnictví a je nepřístupný.