Jurkovičova hostýnská křížová cesta

Osobnost Dušana Samuela Jurkoviče netřeba blíže představovat. Slovenský architekt, který naprosto originálně propojil secesi s lidovými prvky, se proslavil zejména svými stavbami v Luhačovicích a na Radhošti. U nás ale realizoval svých projektů daleko více.

Mně osobně – kromě již zmíněných luhačovických lázeňských objektů a Maměnky a Libušína na Pustevnách – asi nejvíc ohromily interiéry zámku v Novém Městě nad Metují, na jehož rekonstrukci se Jurkovič velkou měrou podílel. Tady už to bylo hodně na hraně. Stačil jen nepatrný krůček a vznikl by kýč, ale geniální architekt dokázal výzdobu vybalancovat tak, aby se mezi sebou staré a prvky nijak nebily… a to, co na zámku vzniklo nového, zvládl s naprostou bravurou!

 

Dalším projektem, nad kterým jsem nedávno projevil nefalšované nadšení, je jeho unikátní křížová cesta na svatém Hostýně. Ne, nebyl jsem tu poprvé (tohle místo jsem v minulosti navštívil mnohokrát), ale naposledy ještě před její velkolepou rekonstrukcí a tehdy její zastavení působily - decentně řečeno – poněkud omšele.

Zašlou krásu mozaikám vrátily „zlaté české ručičky“ restaurátora Paříka a jeho manželky, jimž se tato piplavá práce protáhla na deset let.

Mozaikové výjevy se skládají z nespočetného množství dílků z koupelnových kachliček, ale dnes mají opět zářivé barvy a všechny postavy na nich vypadají skoro jako živé!

Tato Jurkovičova cesta patří z hlediska architektury k nejpůsobivějším stavbám zdobící temeno Hostýna a je dnes světovou raritou, starou již 89 let.

 

Slavného architekta pozvala Matice Svatohostýnská, aby vypracoval plán na novou křížovou cestu a obohatil poutní areál dalšími stavbami. Stalo se tak roku 1903 a o 365 dní později přišel Jurkovič s hotovými návrhy, které byly všechny Maticí nadšeně schváleny.

Nová cesta se měla vinout severovýchodně od baziliky na půdorysu podkovy a mělo na ní být nepravidelně rozmístěno 12 zastavení.

 

S jejím budováním se začalo v roce 1904 a dokončena byla až po dlouhých 29 letech!

 

V současnosti má stále podobu cesty, která od chrámu nejprve klesá při samém okraji lesa a je lemována nádhernými kaplemi působícími dojmem, jako by si ta stavení před vámi sama z hvozdu k cestě pomaloučku vykračovala.

Prvních deset kaplí se nachází ve svahu a na rovině sedla, pak přichází změna v podobě ohromné kamenné terasy (tak trochu svým ztvárněním navozující představu impozantního Božího hrobu), na níž zdola vystoupáme po schodech a nahoře narazíme na zarovnanou plošinu s dalším zastavením. Poslední dvě se nacházejí už pod hřbitovem a tady přijdeme k novorománské rotundě, která je zastavením čtrnáctým a posledním... a jež je společné pro starou klasicistní cestu i pro tuhle cestu novou.

 

Vy, kteří jste na Hostýně nikdy nebyli, si asi teď nejspíš říkáte – A to má být jako všechno? A proč je potom tahle Jurkovičova cesta takovým unikátem?

 

Myslím, že na pochopení je nutno její popis poněkud detailněji rozšířit:

 

Cestu tvoří deset otevřených dřevěných kaplí, jejichž zadní stěny byly vystaveny z kamenných kvádrů. Nad nimi jsou umístěny mozaikové výjevy a to vše je ukryto pod lomenicovými přístřešky, které jsou podepřeny vyřezávanými nosnými trámy. Střechy kapliček jsou vyvedeny v dvojím provedení a ony se v řadě za sebou rytmicky střídají.

Střechy jsou pokryty modrozelenou lazurovanou taškou a ta kryje i trojúhelníkové štíty zadních stěn a valbové oblouky. Střechy jsou neseny dřevěnými sloupy s konzolami, jež krášlí ozdoby v barvě žluté, červené, zelené a modré.

Od těchto zastavení se odlišuje jen kaple v podobě vysokého žulového jehlanu (čtvrtá v pořadí), a pak ta výrazná mohutná terasa, na jejímž vrcholu se nachází zastavení, kdy se Ježíš setkává se svou matkou. (Tato kamenná terasa má zvýraznit Kristovo utrpení na Golgotě.)

Původně měl výzdobu zastavení provést slovácký malíř Joža Úprka. Jím zvolené šamotové obrazy se ale v místních drsných podmínkách brzy poškodily. Vyzkoušela se tedy technika sklomalby zdající se být trvanlivější, jenže ani toto se neosvědčilo. Mezi sklo pronikla voda a mráz malbu roztrhal.

Dva Úprkovy hotové výtvory – Ukřižování a Ježíš umírá na kříži, byly proto sundány a kvůli jejich záchraně převezeny na Velehrad. Na Hostýně zůstalo jeho jediné dílo – Ježíš své matce na klín položen, které se nachází na 13.zastavení a dnes jej po restauraci můžeme obdivovat v celé jeho kráse!

 

Namísto Úprky se výzdoby zastavení chopil malíř Jano Kohler. Ten si zvolil techniku keramické mozaiky, jež byla ale nesmírně náročná a trvala rovných dvacet let! Hotové obrazy byly postupně do kaplí dosazovány počínaje rokem 1912 a vše bylo hotovo ( i se slavnostním vysvěcením cesty) až roku 1933.

Po dokončení tototo Kohlerova životního díla vzniklo něco tak úžasného (a platí to i dnes), že se muselo vidět na vlastní oči!

 

I tyto keramické mozaiky byly bohužel po několika desetiletích díky krutým povětrnostním vlivům poškozeny a musely projít náročnými opravami…

 

Dušan Jurkovič viděl na Hostýně veliký potenciál a byl odhodlán jej plně využít. Kromě Křížové cesty tu měla vzniknout i cesta Růžencová, měla být vystavěna kaple sv.Cyrila a Metoděje, zvonice, obchodní bazar a další, jenže kvůli nedostatku financí po první světové válce a krizi se ostatní jeho projekty na Hostýně už nerealizovaly.

 

Škoda!

 

Jediným jeho počinem se krom křížové cesty stala Malá Svatohostýnská shromažďovací síň (dnes Jurkovičův sál), o kterém většina návštěvníků Hostýna ani neví. Nachází se v Poutním domě, ve kterém je umístěno i muzeum.