Loading...
Turistické cíle • Skalní útvar
Kamenná Hlava (německy Steinköpfelhäuser) bývala v době, kdy na Šumavě sídlili obyvatelé německé národnosti jednou z mnoha menších obcí. Nacházela se na jižním svahu Žlebského vrchu v nadmořské výšce zhruba 950 m n.m. Tvořílo ji pár usedlostí rozptýlených na pastvinách a skoro navazovala na České Žleby, osadu, která na rozdíl od Kamenné Hlavy nezanikla.
Bývalá obec měla nezvyklé pojmenování – Kamenná Hlava. To podle seskupení balvanů, které se nacházelo nad obcí asi 300 metrů jihozápadně od vrcholu Žlebského vrchu. Jsou to tři velké balvany položené na sobě, které ale pouze z jednoho pohledu připomínají lidskou hlavu. Dnes je Kamenná hlava skryta v lese. V době osídlení bylo toto místo odlesněno, obpklopovaly ho pouze pastviny. Tehdy musela Kamenná hlava svým vzhledem i svou výškou poutat pozornost tak silně, že po ní byla pojmenována celá osada.
Jak už bylo zmíněno, Kamenná hlava je dnes ukryta v lese. Pod lesem jsou stále pastviny, někdy i s kravičkami. Od asfaltky je místo vzdáleno asi 500 metrů. Představovala jsem si to jednoduše. Od asfaltky půjdu při lese a pak odbočím a půjdu jen kousek po pastvině. GPS souřadnice jsem měla, tak by neměl být žádný problém. Navíc byl krásný, suchý červnový den. Jenže, GPSka přestala fungovat a tak jsem jsem z asfaltky odbočila jinde než bylo plánováno a hnala jsem se k nejbližšímu lesíku. Cestou přes pastviny jsem potkávala plno nádherných kamenů a to i pořádných rozměrů. A v lesíku další nádherné sestavy balvanů. Jen ta Kamenná hlava chyběla. Když už jsem hledání chtěla vzdát, GPSka naskočila a já jsem shledala, že jsem na pastvině 300 metrů od Kamenné hlavy! Spletla jsem se tedy dost! Zamířila jsem přes pastviny, i dost podmáčené, k té pravé Kamenné hlavě, vyhýbala jsem se kravičkám. Jaká radost, když jsem Kamennou hlavu spatřila:-). Zpětně jsem za to bloudění ráda, důkladně jsme si prohlédla ty nádherné kameny, přímo krasavce, na pastvinách a v lesíku uprostřed pastvin, které přímo žadonily o moji pozornost. Tu jejich kamennou krásu jsem náležitě ocenila. Možná si mě přitáhly, možná chtěly, aby je někdo obdivoval... :-))) A samotné Kamenné hlavě jsem o strastiplném bloudění popovídala, prohlédla jsem si ji důkladě ze všech stran. Z každé strany totiž vypadá úplně jinak, až mě to překvapilo. Složila jsem Kamenné hlavě poklonu a spokojená jsem přes pastviny přešla na asfaltku.
Hledání Kamenné hlavy nebylo jednoduché, ale za ten zážitek to stálo. Tak díky, Kamenná hlavo:-).