Kamýk u Oseka (zřícenina a židovský hřbitov)

Kamýk je vlastně skalka na jihu obce Oseka u Rokycan, která vystupuje nad okolní krajinu zhruba o 250 m. Z obce však vypadá jak malý zalesněný kopeček. Cesta sem trvá slabou čtvrt hodinku. Nad střechy rodinných domků je už vidět zřícenina.

Letohrádek na Kamýku - přízemní obdélníkovou budovu - nechal postavit po r. 1750 majitel oseckého panství Jan Šternberk. Do letohrádku se jezdilo z oseckého zámku na loďkách po Podzámeckém rybníku, který byl zrušen r. 1814 po zániku oseckých železáren. R. 1839 zbyla z letohrádku jen ruina. R. 1977 bylo území Kamýku se zříceninou prohlášno chráněným územím.

Těsně pod vrcholem na nás čeká překvapení. Je zde židovský hřbitov. A hezky zachovaný. Spíš asi dobře obnovený. Nikde jsem se o něm dříve nedočetla. A tak jsem pátrala a vypátrala.

V roce 1853 se v Oseku narodil Šimon Wedeles, později jménem Šimon Wels. Na sklonku života napsal pro své děti paměti, které patří k nejpozoruhodnějším vzpomínkovým textům v české literatuře. Jsou nejen cenným svědectvím ze života židovské pospolitosti v 19. století v Čechách, ale i neobyčejně citlivě napsaným literárním textem, k jehož půvabu přispívají i četné lexikální a pravopisné zvláštnosti:

"V Osecké ulici bydlelo v 18. století až 20 židovských rodin, ve Valduchách též tolik a oběma byl přenechán vrchností kolem roku 1700 kus skalnaté půdy u zříceniny Kamýku na pohřebiště. Dalo to velikou práci překopat skály, veliké kameny odvézti a navézti zem. Nad hřbitovem se vypíná skála, na níž se nacházel až do roku 1800 krásný prostorný taneční sál s velkými gotickými okny. Za mého mládí stály ještě všechny 4 zdi s velkými otvory okenními beze střechy. Odolaly všem nehodám po tak dlouhém čase. Lid zde bral písek, železo a otesané stavivo. Cesta do zříceniny je úplně zarostlá, takže to dá námahu, se dostat nahoru. Zvláště v letním čase, kdy tráva pokrývající skálu je suchá a hladká, po níž to klouže jako po ledu."

Koho tento kousek zaujal, pak ať si pokračování najde na výše uvedených stránkách www...

Od hřbitova ke zřícenině je to už jen pár kroků. Na rozdíl od doby popisované v knize vzpomínek je okolí zříceniny i hřbitova krásně upravené, láká k příjemnému posezení. Zbytky popisovaných skal je vidět všude - dodává to ale krajině to pravé kouzlo. Z tanečního sálu zbyly již jen dvě protilehlé zdi, takže zřícenina vypadá vskutku tajemně.

Z Kamýku za jasného počasí musí být nádherné rozhledy na Brdy, my je bohužel měli poměrně zamlžené. Byl ale dobře vidět blízký Vršíček s kostelíčkem a trošku vzdálený Smrkový vrch.

Návštěva Kamýku byla vlastně součástí nádherné procházky.