Kaňon Saklikent v Turecku

Saklikent se nachází v jižním Turecku nedaleko od Egejské riviéry. Nejrychlejší cesta sem vede z pobřežního města Fethiye. Člověk může jet autem, taxi nebo v dolmuşu. Za cestu posledně jmenovaným prostředkem zaplatí člověk 10 TL, přičemž se jedná o vzdálenost asi 50km.

Saklikent je oblíbené návštěvnické místo patří k nejzajímavějším svého druhu v této oblasti země. Před vlastní soutěskou je velký areál, kde jsou parkoviště, prodejní stánky, občerstvení a restaurace. Žije to tady i po uzavření vstupu do rokle. Nevím, kdy byl kaňon objeven, ale dnes se jedná dle mého názoru o sice kouzelné místo, ale již zkažené masovým turismem. Ale komu to nevadí tak může využít i nějaké doplňkové služby jako třeba plavbu na kajacích či raftech po řece Karacay či posezení v restauracích na břehu vody.

U pokladny je potřeba zakoupit vstupenku ve výši 5 TL za osobu (v roce 2014). Následuje průchod turniketem do úvodní části rokle po ocelovém chodníku s dřevěnou podlahou v délce asi 150 metrů, který je uchycen na stěně kaňonu. V místě, kde z úpatí impozantního útesu vytéká hlavní proud vody, u pramene Gökçesu (Ulupinar) je nějaké zázemí, patrně půjčovna speciálních bot a přileb. Na prohlídku soutěsky se lze vydat samostatně nebo s průvodcem.

Někteří návštěvníci končí prohlídku na výše uvedeném místě, jelikož je odradí lahůdka, která na ně čeká hned na začátku. Je totiž potřeba překonat koryto říčky, kde je voda místy i nad kolena. Větší kameny i menší kluzké oblázky a přiměřeně prudký tok vody. Záleží samozřejmě na množství vody. V některých případech to nebude schůdné asi vůbec, ale to patrně budou oznamovat u pokladny.

Jestliže to alespoň trochu je možné, tak bych určitě výlet do soutěsky doporučoval. Jedná se totiž o úžasné místo, kde se střídají úzká i širší místa, velké i malé kameny. Občas jde člověk po suchu, jindy musí přebrodit vodu nebo lézt po velkých i menších, ale vždy kluzkých kamenech. Přechod tohoto až 300 metrů hlubokého kaňonu může být především v horkém odpoledni příjemným zchlazením těla.

Kaňon Saklikent je obklopen borovicovými i cedrovými lesy i háji a celá oblast byla vyhlášena za národní park „Saklikent National Park“. Nádherné skalní formace šedobílé barvy, zajímavě zbarvená vodní hladina, nad hlavami prosvítající obloha, z níž vykukující slunce probarvuje okolní stěny. Z každého místa jsou jiné, ale vždy zajímavé pohledy. Občas to vypadá, že se skály nad i před člověkem uzavírají, o chvíli později jakoby se rokle chystala otevřít úplně a ukončit tak pro návštěvníky podívanou.

Kdysi se vodní proudy podílely na formování soutěsky, dnes určují dobu, kdy je sem vstup povolen. V době tání sněhu nebo přívalových dešťů mají zcela jistě kvůli výšce hladiny zavřeno. Když se do Saklikentu bude chtít člověk při návštěvě Turecka podívat, a bude po deštích nebo po zimě, měl by si asi zjistit u nějaké místní cestovní kanceláře, zda mají otevřeno. Na internetu jsem zatím nic konkrétního nenašel, odkazy mě většinou směřovaly na stejnojmenné lyžařské středisko, které se nachází nedaleko Antalye.

Když se člověk chystá na prohlídku tohoto přírodního zázraku na svazích hory Akdag, určitě by si neměl zapomenout fotoaparát. Je to místo, kde se alespoň některé fotografie nemohou nepodařit. A bylo by škoda nemít zaznamenanou vzpomínku na tento jedinečný a nevšední zážitek.

My jsme se toulali soutěskou asi hodinu tam a poté zpátky. Šlo by to i dál, ale to by se jednalo o celodenní záležitost, ke které by bylo také potřeba mít k dispozici lano. Kaňon má měřit až 18 km a četl jsem, že se jedná o nejhlubší a nejdelší kaňon v Turecku a například v celé Evropě se vyskytuje jenom jeden delší. Záleží však na tom, jak se to měří, jelikož mnoho turistických oblastí se chce kvůli návštěvnosti objevovat na začátku různých žebříčků.

Potkáváme zde také lidi, kteří si udělali na radu průvodce z bahna pleťovou masku na obličeji. Přemýšlíme, zda je zdejší prostředí léčivé, nebo se jedná o další z triků cestovního byznysu. Okolo nás jsou též vidět na skalách nápisy, patrně ze stejného bahna.

S mapovými podklady a informacemi o zdejší oblasti je to horší. Sehnal jsem mapu Turecká Riviera – Antalya (pro sousední oblasti jsou mapy obdobné) v měřítku 1:150000 od Freytag & Berndt. Základní orientace je možná, ale detailní zákresy a vrstevnice v ní nejsou.

Cestopis o mém putování po části Turecku je zde:

Turecko – I. část = něco o Turecku, přípravy na cestu, přílet do země, Dalaman, začátek putování: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-i-cast-neco-o-turecku-pripravy-na-cestu-prilet-do-zeme-dalaman-zacatek-putovani

Turecko – II. část = Saklikent, Kalkan, Gömbe, Yeşil Göl: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-ii-cast-saklikent-kalkan-gombe-yesil-gol

Turecko – III. část = Yeşil Göl, Subaşi yaylasi, Ak Dag - Uyluk Tepe, Gömbe: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iii-cast-yesil-gol-subasi-yaylasi-ak-dag-uyluk-tepe-gombe

Turecko – IV. část = Gömbe, Arykanda, Arif, Finike: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iv-cast-gombe-arykanda-arif-finike

Turecko – V. část = Finike, Gökliman, Demre – Kale, Myra, Ücagiz, Kekova-Simena, Teimiussa, Ağullu: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-v-cast-finike-gokliman-demre-kale-myra-ucagiz-kekova-simena-teimiussa-agullu

Turecko – VI. část = Ağullu, Kaş, Gelemiş, Patara, Fethiye: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vi-cast-agullu-kas-gelemis-patara-fethiye

Turecko – VII. část = Fethiye, Kayaköy, Fethyijská stezka, Ölüdeniz, Lýkijská stezka: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vii-cast-fethiye-kayakoy-fethyijska-stezka-oludeniz-lykijska-stezka-fethiye

Turecko – VIII. část = Fethiye, Dalaman, odlet ze země, Lýkie: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-viii-cast-fethiye-dalaman-odlet-ze-zeme-lykie