Loading...
Na křížovatce turistických cest asi 2 km východně od obce Javorná na Šumavě v nadmořské výšce 874 metrů najdeme nově postavenou kapli sv. Vendelína. Ta byla opravena soukromým majitelem v roce 2010 . Stojí na místě původní velice zchátralé kaple. Nevím, jak dlouho tady původní kaple stála, její zasvěcení není však náhodné. Kaple stála ve středu staré šumavské obce jménem Svinná. Zástavbou to byla obec rozptýlená, což znamená, že jednotlivá stavení byla od sebe více vzdálena. Tak se dělila na Hořejší, Dolejší a Střední Svinnou. Jsme na území, kde dříve sídlili šumavští Němci, takže se vesnice nazývala Swina či Swinna. Kaple sv. Vendelína stávala v jejím pomyslném středu. Základem tady byl velký statek zvaný Sauhof. Ten je zmiňován už v 15. století a patřil k velhartickému hradu. Chovány tady byly prasata či svině. V překladu z němčiny je svině Sau. Sauhof stál pod Svinnenským vrchem s nadmořskou výškou 970 metrů. Název vrchu byl pravděpodobně zvolen podle toho, že se tam pásla prasátka z blízkého statku.
Svatý Vendelín žil v druhé polovině 6. století. Narodil se do skotské královské rodiny. Část života prožil nedaleko Trevíru v Německu jako poustevník. Podle legendy Vendelín žádal o službu u sedláka či šlechtice. Ten ho však považoval za líného tuláka a svěřil mu pouze pasení vepřů. Posléze ale poznal, že jde o světce a sám mu vystavěl poustevnu. Další část života pak Vendelín prožil v blízkém benediktinském klášteře v Tholey, kde si ho mniši zvolili za opata. Pohřben byl tam, kam jeho tělo po smrti dovezlo volské spřežení na voze. Je to místo Sankt Wendel, kde dnes stojí bazilika sv. Vendelína. Podle legendy odvrátil mor, který ohrožoval lidi i zvířata. Tholey a Sankt Wendel se nachází v Německu ve spolkové zemi Sársko.
Zobrazován je sv. Vendelín jako pastýř, mnich nebo poutník. Je ochráncem dobytka, vepřů, ovcí, sedláků.
Kaple sv. Venelína na Svinné je upravena tak, že se hodí jak pro poutníky a je i přípomínkou patrona zdejší osady. Kaple je bez zděné čelní stěny a uvnitř jsou po stranách lavice, může být využita kolemjdoucími v případě nepřízně počasí. Zdejší pasteveckou tradici připomíná obraz nad vchodem, je tam obraz pastýře s ovcemi.
Máme tady jméno Svinná, jejíž pojmenování souvisí s chovem prasat a s tím souvisí i zasvěcení zdější kapličky. Dále tady byl důležitý vápenec a zlato. Asi 100 metrů severovýchodně od kaple sv. Vendelína jsou dnes už dávno nepoužívané a zarostlé malé vápencové lomy. Asi 300 metrů západně od kaple jsou zbytky staré vápenky. Ve vápenné peci se zpracovával vápenec vytěžený ve zdejším lomu. Založena byla po polovině 19.století Petrem Kordíkem, majitelem Čachrova. Vápno se tam pálilo až do 20. let 20. století. Prodávalo se pod názvem „čachrovské vápno“ a hodilo se dobře k bílení.
Vápenec v lomu je prostoupen křemennými žilami, ve kterých bylo obsaženo i zlato. Zápis z čachrovské farní kroniky z roku 1707 nazývá Svinnou jako Zlatou Svinnou.
Chov prasat, pastevectví a zlato se spojily v pohádce či pověsti, kterou si můžeme přečíst v knize od Viléma Kudrličky s názvem Javorná, zapomenutý kout Šumavy. Její znění je zhruba takové : Na Prostřední Svinné stál starý královácký statek, který patřil pod velhartický hrad. Chovala se tam prasata. O stádo prasat se staral pasáček. Jednoho dne tam velhartický pán přivezl na převýchovu svého rozmazleného a zhýčkaného synka. Drzý hradní synek pasáčkovi opakovaně přikazoval, že všechna prasátka, majetek svého otce, se musí blýskat čistotou. Když pasáček už opakovaně drhnul jednu sviňku, všiml si, že má mezi štětinami jakési kousíčky něčeho, co na slunci zářilo. Další den sviňku pozoroval a všiml si, že zalezla do křoví. Za křovím byl temný otvor. Dodal si odvahu a pustil se za ní. Prolezl do malé jeskyně, kde bylo mnoho takových třpytivých zrnek, ale mnohem větších. Jeho výpravy do jeskyně neunikly pozornosti namyšleného hradního synka, který se do otvoru přímo vrhl v mocné touze po zlatě. Proti němu však vyrazila sviňka, které se synek ve tmě velice vylekal. Myslel si, že je to sám pekelník. Jestli tahle příhoda hradního synka polepšila, to se prý neví. Jisté však je, že narazili na žílu se zrnky či kousky zlata.
Prasata a jejich pasení, svatý Vendelín jako jejich ochránce, vápenec a zlato – tak to jsou zajímavosti tohoto kousku Šumavy, který najdeme vedle větší obce Javorná. A je moc fajn projít se krásnou ještě neporušenou přírodou v okolí a pak si třeba chvíli odpočinout na lavičce v kapli sv. Vendelína.
Zdroje : Vilém Kudrlička – Javorná, zapomenutý kout Šumavy: Příroda a skláři, díl 1., 1983, kronika obce Javorná na Šumavě, I.díl , 1973