Korňanský ropný pramen.
Není u nás mnoho míst, kde by se člověk mohl podívat jak „ze země“ místo vody vytéká ropa, respektive něco olejovitého. Pro mě nejbližší objekt se nachází jen kousek za slovenskými hranicemi. Tato zajímavost se nachází v obci Korňa nedaleko (jen pár kilometrů vzdálené) Turzovky. Jak už to u „objevování“ tajemných míst bývá bylo naprosto optimální počasí. Zataženo, sychravo a mírně mrholilo. To bylo na začátku, ale postupem času se počasí více a více zlepšovalo, ukazovala se modrá obloha, až nakonec v místě, které vůbec nebylo plánované a v podstatě jen na impulz místních byl výlet k tomuto prameni doplněn dalším místem a to křížovou cestou na „Živčákovou“. Do té doby jsem vůbec nevěděl o co se jedná a že takové místo existuje. Počasí už bylo přesným opakem toho ranního a kostel s rozhlednou u kterého je vidět, že se ve financích problém určitě nebyl, se na „kulise“ sytě modré oblohy skutečně vyjímal. Vnitřek byl ještě honosnější. Co považuji na tomto kopci za nejkrásnější tak není tento, v mých očích až příliš snobský církevní statek, ale pokračování křížové cesty k pramenům. Ty jsou velice kultivovaně zasazeny do místního prostředí. Nakonec se hlavní cíl, kterým jednoznačně byl právě „Korňanský ropný pramen“ protáhl do velice zajímavé minimálně půldenní tůry, při které jsem viděl spoustu zajímavých míst, i míst, které byly takové, až jsem se vůbec divil jak je to vůbec v CHKO možné. Chatová osada jíž dominuje skládka. Staré pneumatiky, starý rezavý autobus a to v místech, kde by mohly bez této kulisy být velmi zajímavé výhledy. Trasa se nakonec se základního menšího výletu jen ke korňanskému pramenu protáhl až zpět k nám na Moravu :-) na Bílou, kde mi po chvíli odjížděl autobus do Ostravy. Zajímavostmi tohoto delšího pochodu, který by si jistě někdy zasloužil podrobnější článek, je například vedle již zmíněných míst, cca 250 metrů východně od obecního úřadu vzdálený dřevěný kostel, kousek od něj jiný, nyní již ne dřevěný kostel „Nejsvatějšího srdce Ježíšova“. Pokud se nyní budeme vracet po stejné cestě jakou jsme se vydali k ropnému pramenu, tak po hlavní cestě za chvíli mineme krásný dřevěný mlýnek do kterého je možné i nahlédnout a dále se postupně připravit na stoupání po zelené turistické trase. Korunou tohoto stoupání bude právě „krásné“ zátiší s rezavým autobusem. Zklamání z tohoto místa si budeme moci trochu napravit klidnou procházkou lesem. Na to jak tato cesta vypadá nevýrazně v mapě, tak se poměrně táhne. Než se dostaneme na „přípojku“ k červené turistické trase. Zde určitou část cesty vedou červená a zelená společně, aby se v místě nazvaném „Nad Pupíkovcami“ zelená opět odpojuje mírně doprava a vede až k bývalému hraničnímu přechodu „Konečná“. Těsně před státní hranicí prudce odbočíme na červenou a určitou dobu prudce stoupáme lesem k menší chatové osadě, která je již na našem území. Stezka nyní sleduje hranici až se v bodě označeném „Bobek“ již budeme naopak po modré klesat až do Bílé. Blízká zajímavost, kterou by bylo škoda minout, i když je trochu z cesty, je sirný pramen potoku „Smradlava“. Jen kousek za vrcholem Bobek jsem ale někde, nevím už přesně kde, odbočil lesní cestou až jsem se dostal pod zajímavý lidský výtvor a tím je Čurabský klauz, jako nádrž na potoku Čurabka používaná kdysik při plavení dřeva. Podstata byla ta, že v místních potocích nikdy nebývalo příliš moc vody a aby se tok na chvíli zvedl, tak se pustila voda z těchto vyrovnávacích nádrží a na tu dobu se o něco zvýšila hladina vody. Podobných útvarů je v Beskydech poměrně hodně, mezi dalšími mohu jmenovat například klauz Panská, klauz Červík, Bedřichův klauz, atd., atd.
Ale zpět k ropnému pramenu do blízkého pohraničí. Vedle ropy se zde uvolňuje i metan jehož projevem je občasné „probublávání“. Smutnou zajímavostí je i to že patří k posledním ne-li skutečně poslednímu aktivnímu prameni v této části Beskyd ne-li obou našich zemí či celé Střední Evropy. Jak už se v mnoha pověstech mluví a taktéž je nemálo míst v Beskydech označených jako „černý“ nebo „černá“, tak teprve tady začínají ony z generace na generaci šířící se „zkazky“ o „pití rohatých této černé vody“, „pořádání temných rejů“ dostávat jiný, silnější význam. Určitě by mohlo být zajímavé se ve těchto místech pohybovat v noci. Být v blízkém okolí ještě „poctivých“ skal či tajemných „ďur“ v zemi, tak atmosféra „vstupu do pekla“ zde může být naplněna. Kdo ví? Prý se pod zemí ve flyšovém podloží nalézají prostory vyplněné plynem. A pokud by snad někdo těmhle zprávám nevěřil, tak minimálně pro unikátnost místa stojí za to jej alespoň jednou navštívit. Minimálně ti, kteří dennodenně využívají výdobytku dnešní doby a to především možnost jezdit kam se snad jen zlíbí autem. Ať už je to „dýzl“ nebo benzín, tak právě na něčem podobném je tento pohyb založen. A nakonec i pro nás co cestujeme vlakem nebo autobusem, jako určitý druh dobrodružství samo o sobě, natož s „generováním zpoždění Národním Dopravcem“, tak tady to platí také. :-)