Kostel sv. Víta v Dobřanech

Na dobřanském náměstí najdeme hned dva kostely. V severní části náměstí spolu s vysokou zvonicí dominuje ten větší z obou kostelů. Zasvěcen je sv. Mikulášovi. Kostel byl původně gotický, dnes ho můžeme obdivovat v barokní podobě. Ten menší z obou kostelů je zasvěcený sv. Vítovi. Leží ve stínu kostela sv. Mikuláše směrem k řece Radbuze. Sv. Vít je barokním kostelíkem.

Kostel sv. Mikuláše se připomíná roku 1272. V tomto roce už stál. Jeho stavba asi začala už dříve, v době, kdy Dobřany patřily Janovi z Dobřan nebo o trochu později, kdy Dobřany po Janově smrti připadly nedalekému chotěšovskému klášteru. Kostel sv. Mikuláše byl později barokně přestavěn a takovou podobu má dodnes. Na vnitřním zařízení kostela se projevilo rokoko.

Kostel sv. Víta byl pravděpodobně postaven jako vlastnický kostelík, který byl součástí sídla vlastníka Dobřan. Předpokládá se, že mohl mít románskou podobu. Zmiňován je roku 1259, kdy Jan z Dobřan spolu se svou ženou a tchánem Vikartem z Thurnau daroval právo ke kostelu sv. Víta ve městě řádu magdalenitek. Řád magdalenitek zřejmě Jan z Dobřan nedlouho předtím povolal do Dobřan. Tento řád měl patronátní právo na oba dva dobřanské kostely, tedy jak sv. Víta, tak sv. Mikuláše. Magdalenitky se ve městě ale dlouho neohřály, byly nuceny Dobřany opustit. Město i se svými kostely přešlo po smrti Jana z Dobřan na chotěšovský klášter. Kostel sv. Víta snad mohl být později goticky přestavěn, tak jak to bývalo u většiny románských kostelíků. Kostelík pak měl poměrně smůlu, dotklo se ho pár požárů, byl poničen. A tak chotěšovský probošt Dominik Peterka rozhodl o zbourání starého kostela a výstavbě nového barokního kostela. Stavba byla započata na den sv. Víta 15.6. 1727 a vysvěcena a otevřena také na den sv. Víta 15.6. 1734. Postaven byl dle návrhu plzeňského barokniho stavitele Jakuba Augustona ml. Jedná se o barokní hodnotnou stavbu na oválném půdoryse. Má čtyři vchodové dveře. V patře má ochoz a je zakončen středovou lucernou. Na stropě kupole je freska s výjevy ze života sv. Víta. Nezvyklý je oltář, který je umístěn ve středu kostela. Je oboustranný, je to dvojoltář. Na východní straně je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Uprostřed oltáře je dominantní socha sv. Jana Nepomuckého. V době, kdy byl kostel stavěn, byl sv. Jan svatořečen a jeho kult nabýval na síle. Není divu, že mu byla nově věnována jedna strana oltáře. Z opačné strany je oltář zasvěcen sv. Vítovi. Je na něm jako hlavní socha sv. Víta s ratolestí. Majitel kostela, chotěšovský klášter, byl zrušen Josefem II. v roce 1786 a proto hrozilo, že bude zrušen i dobřanský kostel. Měšťané ale kostel koupili a tak dodnes patří do vlastnictví města.

Vrátím se k zajímavému období v dějinách města i kostela, přestože toto období trvalo velice krátce. Na mysli mám působení dnes neznámého řádu magdalenitek. Jak už bylo zmíněno, povolány do města byly Janem z Dobřan roku 1259. Po jeho smrti připadlo město chotěšovskému klášteru. Mezi magdalenitkami a chotěšovskými premonstrátkami vznikl majetkový spor. Ten byl vyřešen ve prospěch premostrátek. Vznikl tak zajímavý případ, kdy majetek jednoho kláštera byl vzán pod ochranu kláštera jiného. Neshody ale přetrvávaly a tak magdalenitky město roku 1280 opustily.

Magdalenitky nebo-li řád sester pokání sv. Marie (Máří) Magdaleny byl ženský církevní řád založený v Německu v 1.polovině 13.století. Příslušnice řádu nosily bílý hábit. Podle něho se jim někdy říkalo bílé paní. Řád byl původně založen pro spásu kajících se bývalých prostitutek a jiných mravně pokleslých žen. Pak ale začaly pečovat o nemocné a poutníky. V Čechách byla první komunita bílých paní v Dobřanech, pak v Praze, dále v Zahražanech, to je dnešní část Mostu. Pak i v Lounech, snad u kostela sv. Vavřince v Želině u Kadaně. Na Moravě byly bílé paní v Dalešicích. Roku 1782 zrušil Josef II. zahražanský klášter. Tím skončila činnost řádu v našich zemích.

Kostel sv. Víta v Dobřanech stojí na vyvýšené říční terase nad řekou Radbuzou. Archeologicky je v jeho okolí doloženo osídlení v 11. a 12. století. Nelze vyloučit ani starší osídlení, ačkoliv na to archeologické doklady nejsou. Křesťanské svatyně bývaly budovány na místech starých božišť. Zasvěcení křesťanských kostelíků či kaplí sv. Vítovi je jedním z nejstarších. Sv. Vít přebíral v křesťanství štafetu slovanského pohanského boha Svantovíta. Svantovít byl jedním z hlavních bohů západních Slovanů. Byl bohem války, hospodářství, úrody i věštění. Z rohu naplněného vínem, který mu patřil, věštili slovanští kněží jaká bude úroda. Svantovítův kůň byl bílé barvy a sloužil i k válečným věštbám. Máme tady bílého Svantovítova koně a bílé paní magdalenitky, tedy barvu bílou. Může to spolu souviset ? Kdo ví? Je těžké říct, že na místě dnešního dobřanského kostela sv. Víta mohla být někdy v dávné minulosti Svantovítova svatyně...

Přesto se jedná o jeden z nejkrásnějších barokních kostelíků západních Čech. Je vzorně zrekonstruován, tak se s ním město Dobřany může právem chlubit. V přízemí kostelíka je instalována expozice o dobřanském baroku, v patře jsou sezonní výstavy. V turistické sézoně od jara do podzimu je kostelík otevřen k prohlídce pro návštěvníky.