kostel svatého Alberta v Třinci

Město Třinec jsme si prošli během zimní dovolené v Beskydách. Jako první cíl jsme si zvolili kostel sv. Alberta, který se nachází na pahorku nad městem, takže stavba je z dálky dobře viditelná. Auto jsme zaparkovali u pěkného svatostánku a vydali se na jeho obhlídku.

Už na první pohled bylo vidět, že se jedná o mohutnou stavbu. Zjistili jsme, že kostel měří 49,5 m, na šířku 32,5 m, vysoký je 14 m a může pojmout až 2000 osob. Byl zde uplatněn systém raně-gotických francouzských katedrál nebo románských a raně gotických kostelů v Německu, jejichž půdorys je utvořen tak, že na délku jednoho čtverce hlavní lodi připadá dvojnásobek čtverců lodi boční.

Zelená věž s hodinami, vysoká 63 metrů, se vypínala nad kostelem, který byl postaven z režných cihel a zřejmě i proto se nám stavba tak moc líbila. Dozvěděli jsme se, že ve věži bývaly tři zvony: sv. Albert 703 kg, sv. Karel 372 kg a sv. Hildegarda 204 kg. Zvony byly za II. světové války zničeny, proto byly pořízeny nové, které zhotovil p. Kadlec z Halenkova a 16. května 1992 je vysvětil biskup Hrdlička. Zvony dostaly tyto jména: sv. Pius X., Panna Marie Bolestná, sv. Jan Sarkander, sv. Anežka. Na věži jsme si ještě všimli železného kříže, který je 3 m vysoký a pochází z Lipiny u Frýdku.

Chtěli jsme si prohlédnout také interiér a jelikož jsme stáli před hlavním vchodem, vzali jsme za kliku, ale bylo zavřeno. Ani jsme se tomu v zimě moc nedivili, ale neviděli jsme tak chór s varhanami od firmy Rieger z Krnova nad hlavním vchodem či hlavní oltář z godulského pískovce, který je pokryt deskou z kararského mramoru a ozdoben postavami sv. Františka z Assisi, sv. Rudolfa, sv. Matildy, sv. Terezie z Avily.

Nemohli jsme si také prohlédnout oltáře v příčné lodi, nad nimiž jsou umístěny sochy patronů a patronek horníků a hutníků. Dočetli jsme se, že v pravé příční lodi na bočním oltáři jsou umístěni sv. Florián, patron hutníků a hasičů, sv. Josef, patron dělníků a sv. Roch, ochránce zedníků a v levé příční lodi na bočním oltáři pak sv. Barbora, patronka horníků, Sv. Prokop, patron horníků a rolníků a sv. Hedvika, ochránkyně Slezska. Všechny sošky zhotovil vídeňský řezbář Leiner.

Dále jsme neviděli kazatelnu, která byla vyrobena z godulského pískovce a opatřena zvukovým zesilovačem vyřezaným ze dřeva ve tvaru koruny. Kazatelnu zdobí 4 v pískovci provedené řezby, které představují církevní otce: sv. Ambrože, sv. Augustína, sv. Řehoře a sv. Jeronýma.

Našemu zraku také unikla křtitelnice z mramoru s vyobrazením sv. Jana Křtitele. V bočních lodích na Kamenných podstavcích jsme pak nespatřili ukřižovaného Spasitele, Matku Boží a sv. Jana, pod nimiž je umístěna socha sv. Judy Tadeáše; druhá Pannu Marii mezi dvěma anděly.

Nespatřili jsme ani 14 zastavení Křížové cesty na bočních stěnách či pěkné litinové pozlacené svícny a tak jsme si kostel obešli ještě dokola. Dozvěděli jsme se, že se mezi presbytářem a severním ramenem kříže nachází oratorium pro šlechtu a na opačné straně sakristie.

Během obhlídky nás zaujaly vysoké vitrážová okna. V pravé boční lodi jsme viděli vitráže s vyobrazením sv. Anežky České, sv. Zdislavy, sv. Hedviky a Nejsvětější Trojice. V levé boční lodi jsme si pak prohlédli vitráže sv. Josefa, sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Sarkandra.

Zjistili jsme, že na vitráži v presbytáři je vyobrazen sv. Albert, který předává řeholi karmelitanského řádu sv. Brokardovi. Další dvě znázorňují vzkříšení a křest. Uvnitř presbytáře bychom našli sochu Božského srdce Ježíšova, stojící naproti kazatelny.

Tím jsme dokončili procházku kolem kostela a u presbytáře jsme si všimli jakési kašny, zjevně nefunkční. Z historie jsme se pak dozvěděli, že kostel byl vystavěn v roce 1885 na náklady arciknížete Albrechta Fridricha Habsburského ve stylu novogotiky a ve tvaru kříže. Zaujalo nás, že v roce 1932 darovala choť ředitele třineckých železáren kostelu v Třinci sochu sv. Terezie z Lisieux na poděkování Bohu za uzdravení svého těžce nemocného dítěte.

Dočetli jsme se také, že presbytář roku 1976 dostal provizorní dřevěný obětní stůl a ambón, čili vyvýšené místo, odkud se při bohoslužbě četlo Slovo Boží. Definitivní podobu dostal presbytář roku 1990, kdy podle návrhu projektanta Václava Vrby byl vyroben mramorový obětní stůl, ambón a váza.

To bylo vše, co jsme z historie dozvěděli a pak zde syn odlovil kešku. Vymrzlí jsme se vrátili k autu na parkovišti a odjeli jsme ke druhému kostelu ve městě, který patřil tentokrát evangelické církvi.

http://www.trinec.farnost.cz/clanek.php?nazev=historie/kostel.htm