Kostelec na Hané - kostel sv. Jakuba Staršího

Dominantou malého městečka, ležícího v prostějovském okrese na říčce Romži je bezesporu monumentální Kostel Sv. Jakuba Staršího. A je to tak asi správné, protože název města vznikl úpravou latinského slova castellum, které se překládá jako chráněné místo (myšleno zděnou nebo dřevěnou hradbou), ale dá se chápat i jako opevněný kostel. Koneckonců má město zajímavou polohu (téměř pod velehorou Velký Kosíř, na rozhraní Hornomoravského úvalu a Drahanské vrchoviny), a tak mezi jeho majiteli najdeme i různé významné rody, ať už to byli páni z Kravař, Mikuláš I. Opavský, Pernštejnové nebo Lichtensteinové.

Podle názoru archeologů zde stával původně mnohem menší románský kostel, který se nacházel v místě věže dnešního chrámu. Kdy byl původní románský kostel postaven dnes už nevíme, ale určitě zde stál již v první polovině 14. století. V roce 1407 existovala v Kostelci již i budova fary. Tento starý kostel, který zřejmě prošel i částečnou renesanční přestavbou byl zbořen jako nevyhovující v roce 1754.

V té době se již v jeho těsné blízkosti 14 let stavěl kostel nový. Tento kostel, zasvěcený sv. Jakubovi Staršímu (nebo Většímu) byl dokončen a vysvěcen roku 1772; jeho věž však pochází až z roku 1848. O jeho stavbě se přitom uvažovalo již od konce dvacátých let 18. století, protože „starý“ kostel byl již příliš malý a navíc ve velmi špatném technickém stavu, Kostel byl původně hřbitovní, o čemž dodnes svědčí ohradní zeď kolem něj. Tento hřbitov byl zrušen v roce 1912.

Současný barokní kostel byl vybudován podle projektu vídeňského architekta italského původu Anton(i)a Erharda Martinelliho z roku 1737. Martinelli v něm přitom vycházel ze staršího projektu mistra Matyáše Kniebalda z Olomouce, který měl původně jen posoudit. Martinelli využil toho, že se Kniebaldův plán nelíbil knížeti Liechtensteinovi a upravil ho. Dnešní podoba kostela sv. Jakuba st. je tedy kombinací obou projektů.

Stavba kostela tedy započala roku 174o, kdy se slavnostně položil základní kámen a vykopaly základy presbytáře. Poté stavbu přerušují Slezské války a při pokračování v letech 1754-1756 dochází ke změnám v Martinelliho návrhu, takže jeho projektu dnes vlastně odpovídá pouze půdorys, systému zaklenutí a celkové hmotové řešení stavby, která částečně využívá renesanční věže staršího kostela.

Mobiliář kostela je převážně barokní a chloubou chrámu jsou pozdně barokní sochařská díla Františka Hirnleho z Olomouce a několika děl Jana Michaela Scherhaufa (rakouský sochař, tvořící především v Kroměříži a na Olomoucku). Oltářní obrazy pochází z konce 19. století nebo jsou dokonce ještě mladší.

Kostelecký chrám je dnes chráněnou památkou I. stupně a patří k zajímavým a hodnotným pozdně barokním stavbám, vynikajícím svou slohovou jednotností. Což ovšem také naznačuje, že z původního kostela se nám toho moc nezachovalo. Můžeme zmínit snad jen později přistavěnou renesanční věž s pozdně renesančními reliefy, křtitelnici, jeden gotický náhrobník a kryptu, ve které bylo pochováno deset nejvýznamnějších kosteleckých farářů a občanů. Kostel Sv. Jakuba Většího měl původně tři zvony, ale dva z nich byly v roce 1916 odevzdány pro vojenské využití v rámci I. světové války.

Drtivá většina návštěvníků druhého největšího města prostějovského okresu, tedy třítisícového Kostelce na Hané, většinou ihned zaregistruje památky dominantní, tedy monumentální Martinelliho farní kostel a neogotickou budovu radnice. Ty ostatní pak zůstanou často zcela přehlédnuty. Je to sice – do jisté míry – logické a pochopitelné, ale hlavně je to škoda. Proto si pár těchto méně viditelných artefaktů v následujících řádcích alespoň pár slovy přiblížíme. Zejména nejbližší okolí kostela sv. Jakuba Většího nabízí drobných – ale o to zajímavějších – památek hned několik.

Zdejší kostel obklopoval až do roku 1912 hřbitov. Dnes z něj sice téměř nic zachováno nezůstalo, ale i těch několik fragmentů je určitě památkami zaznamenáníhodnými. Tou první je Krásná železná kovaná brána u kostela, kterou vstupujeme do areálu bývalého hřbitova. Bývá bohužel – z obavy před vandaly – často uzavřena a pochází z roku 1747. Je tedy o čtvrtstoletí starší než současný pozdně barokní kostel a zhotovil ji kostelecký kovář Pospíšil.

Vedle brány s barokní „mříží“ se nachází – u nás relativně vzácná – socha sv. Valentýna. Jedná se o mistrovskou barokní práci z 18. století. Oblíbený patron zamilovaných býval původně zřejmě knězem a v souvislosti s jeho postavou je třeba zmínit, že jedna z jeho cenných svatých relikvií se nachází i u nás. Lopatku sv. Valentýna totiž schraňují v bazilice sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě.

Po zrušení hřbitova v roce 1912 byly následně – ale až roku 1936 - všechny kříže a pomníky odstraněny a převezeny na hřbitov nový. Starý hřbitov tak připomíná pouze velmi pěkná socha Panny Marie, pocházející z roku 1709, kterou najdete vedle vchodu do kostela. Barokní Immaculata stojí na vrcholu Sloupu, v náručí drží Ježíška a proti povětrnostním podmínkám ji kryje plechová „stříška“.

Poslední památkou, nacházející se nedaleko kostela (směrem k radnici) je zajímavý pomník obětem I. světové války. Z 544 odvedených kosteleckých občanů jich 42 padlo přímo na frontě, 15 zemřelo na následky zranění, 12 zůstalo nezvěstných a jeden byl popraven. Dne 10.9.1922 jim byl – z popudu místní Československé obce legionářské - postaven před školou pomník. Jeho autorem je moravský akademický sochař Julius Pelikán (1887-1969) a pomník představuje československého legionáře na francouzské frontě; s helmou v sepjatých rukou nad křížem na podstavci. Po obou stranách jsou desky z umělého mramoru, na nichž jsou uvedena jména padlých a nezvěstných. Na čelní straně je vytesán nápis: Hrdinové! Vzpomínky naše za vámi spějí
tam - kde těla vaše tlejí. 1914 - 1918