Koukolova hora u Berouna

Turistické cíle • Kopec

kaple sv. Blažeje na Koukolově hoře • Fotografie (11) • Foto: slaja

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

kaple sv. Blažeje na Koukolově hoře

kaple sv. Blažeje

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Koukolova hora s nadmořskou výškou 471 m n.m.nepatří k těm nejvyšším, přesto se strmě zvedá nad údolím Litavky a při výstupu jak z Popovic, tak z druhé strany, z bývalého dvora Slavíky, se poutník pěkně zapotí.

Je to vápencový vrch. V minulosti se tady vápenec těžil. Na vrcholku Koukolovy hory stojí kaplička svatého Blažeje. Stojí jako maják na útesu u moře, jen to moře chybí. Právě těžbou byla vrcholová skála tak ohlodána, že kaple stojí na skutečně vysokém útese. Pocity, když se poutník vyškrábe nahoru ke kapli, nejsou i přes pěkný, i když zarůstající pohled k Berounu, nijak pozitivní. Stačí tady neopatrný krok a člověk je dole. Pocity jsou to tíživé, je třeba opatrnosti.

Dochovalo se pár pověstí a ani ty nedosvědčují to, že Koukolova hora by někdy byla místem příjemným a přívětivým. První z pověstí vypráví, že hora se jmenuje podle zemanského rodu Koukoulů z Popovic, kteří měli na vrcholku svoji tvrz. Za burácení bouřky, kdy blesky křižovaly oblohu, jeden příslušník rodu proklel svoje poddané a ještě navíc spílal Bohu. Lidé z vesnic pod horou viděli, jak vrcholek hory vzplál a ozval se rachot. A ráno, když se tam mohli podívat, uviděli sesutou tvrz a Koukolové byli pryč. Zato tam bylo mnoho nových rozházených kamenů. To prý za trest v kameny byli proměněni členové Koukolovy rodiny. Vrchol hory tak skutečně před těžbou vápence vypadal. Byl plný větších či menších balvanů.

Další pověst si všímá právě těchto balvanů a štěrbin a puklin mezi nimi. To prý byly úkryty lapků. Ti přepadávali obchodníky, kteří chodili po obchodní cestě, která vedla při říčce Litavce. Loupežníci se scházeli v hospodě v Popovicích. Když je ale chtěli v hospodě zatknout, hospoda byla prázdná. Údajně z ní vedla tajná chodba nahoru na Koukolovu horu. Později byla zazděna a zasypána a dnes její vchod není k nalezení.

Podle třetí pověsti měl na vrcholku hory hrad rytíž Kotajz, který zabil dívku, která se mu připletla do cesty. Jiná verze praví, že na Koukolově hoře dostíhl svou zbožnou dceru, která před ním utíkala z Kotýzu a on ji tady zabil. Duše dívky se mu pak zjevovala v podobě bílé paní. Aby usmířil vinu, nechal na vrcholku postavit kapličku.

Jak je vidět, hora mezi lidmi nikdy dobrou reputaci neměla.

Kaple na vrcholku byla postavena až v roce 1832. Stavebníkem byl právník a rektor pražské univerzity Antonín Karel Mudroch, který byl majitelem tmaňského panství. Je to větší výklenková polokruhová kaple. Postupem času chátrala, ale v roce 2010 se jí dostalo náležité opravy. Ve výklenku byla znovuobnovena freska sv. Blažeje se zkříženými svícemi v ruce. Je to scéna ze života sv. Blažeje, jak léčí bezmocného chlapce, kterému uvízla kost v hrdle. Proč byla kaple zasvěcena sv. Blažejovi, nevím. Pocitově, když tady člověk stojí na okraji srázu, stačí neopatrný krok a smrt je blíže, se mi tady připomněl vrch Veliš u Jičína. Ten byl doslova vykotlán čedičovými lomy a na vrcholku si člověk také prožívá chvilky obav, kdy stačí jeden neopatrný krok a ... Slovo Veliš je podobné slovu Veles. Veles je slovanským bohem dobytka, stád, ale také podsvětí. Má tedy ke smrti blízko. Veles snad plnil i funkci tzv. psychopompa, tedy „průvodce duší“. Psychopompové doprovázeli duše zemřelých do posmrtného života. Nesoudili, pouze duším poskytli bezpečný přechod do podsvětní říše.

Nicméně, i přes tyto ne moc pěkné pocity, je Koukolova hora zajímavým místem k návštěvě. Nabízí i zajímavé pohledy na údolí Litavky. Bohužel tento výhled ale zarůstá.

Naproti Koukolově hoře přes údolí Litavky s popovickými rybníky se vypíná vrch Lucperk (Lucberk). Ten je pěkným protikladem k nepříliš pozitivní Koukolově hoře. Podle pověsti se někdy také vrchu říká Luciperk, a to od Lucipera, který hrad zpupného rytíře Koukola právě z této hory proklel. Jinak také název vrchu znamená světelnou, zářící horu. Podle názvu je tedy jistým pozitivním vyvážením negativní Koukolovy hory. Údajně ale na vrcholku hory byla udržována strážná vatra a odtud se strážila bezpečnost země. V případě ohrožení země se takto daly předávat ohňové signály o blížícím se nebezpečí od hranice země až k Praze.