Kowadło

Že může jeden kopec, v tomto případě skoro hora ve dvou pohořích je technicky vzato nesmysl, nicméně u Kowadła, neboli česky Kovadlině se to zdát může. Stačí nepatrná čára na mapě, v terénu realizovaná jako relativně široký (více či míně) lesní průsek. Té čáře na mapě i v terénu se jednoduše říká státní hranice.

Nejdříva ale trošku zeměpisu nebo horopisu. Naše Rychlebské hory (obšírně je řadíme k Jeseníkům, nebo lépe je řadíme do Jesenické oblasti) se rovněž člení na několik podcelků. Co se týče nadmořské výšky, řadí se v pořadí Hornolipovská hornatina, Sokolský hřbet a Travenská hornatina.

V případě Kovadliny (Kowadła) nás zajímá hned ta první část. Tu dělíme na Petříkovskou hornatinu a Velkovrbenské rozsochy. No komu se to zdá málo, tak ještě rozčleníme tu Petříkovskou (bo ta nás zajímá) na dvě podružnosti, tedy Smrčskou hornatinu a Kopřivenské rozsochy. A dál už nám zůstává na výběr spíše ta Smrčská část. Název napovídá, že má co do činění se Smrkem (1127), tedy nejvyšší horou celých Rychleb. Náš případ bude zajímat zhruba severní oblast od Smrku, která sleduje státní hranici. Hřeben hor se táhne zprvu spíš na severozápad, asi po dvou kilometrech se hřeben stáčí na severovýchod a po necelém kilometru je výraznější vrchol Kovadliny s výškou 989 m, tedy na dostřel pomyslné tisícovky. Po té hřeben klesá do výrazného sedla Peklo, kde už začíná další část Rychleb – Travenská hornatina.

Když se ale podíváme na opačnou stranu státní hranice, jsme úplně v jiných horách. Poláci své části Rychlebských hor říkají Góry Złote. Proč je tomu tak není těžké uhádnout. V podstatě na samém severním okraji výběžku těchto hor najdeme město, které se dnes nazývá Złoty Stok a od toho se odvíjí název pohoří.

Polská wikipedie už tak podrobná co se týče členění hor není, ta pouze od Gór Złotych odděluje Góry Bialskie (v jejichž názvu vytušíme řeku Biału Lądeckou).

Kupodivu někteří polští horští experti příliš neuznávají tamní horopis, takže ačkoliv i z Polska je nejvyšší horou Smrk (nebo Smrek), můžeme se pak dozvědět, že Kowadło je nejvyšší horou Gór Złotych.

Odborně tak víme, že je to nesmysl. Takže tento nedostatek musíme našim severním sousedům odpustit. Naštěstí i tak zůstává polská Kovadlina zajímavým vrcholem. Bohužel stejně jako z té české (přesněji hornoslezské) tak i z polské hory není žádný velký rozhled (jek se někdy můžeme dočíst ve starších článcích). Celý vrchol je v podstatě zalesněn, pomineme-li plošinku kolem skalnatého vrcholu na polské straně hory.

Kowadłu se dostalo pocty zařazení do soustavy „Korony Gór Polskich“ (překlad asi není nutný). Jde o sestavu nejvyšších polských hor, tedy přesněji nejvyšších hor jednotlivých pohoří. A jakým přičiněním se tedy Kowadło do této prestižní společnosti dostalo? Odpověď je jednoduchá, vede na něj polská turistická značka. Konkrétně zelená. Nejbližším výchozím budeme na Kowadło je Bielica, odkud musí turista překonat z konce vsi nějaké 3 km a 300 výškových metrů. Poláci jinak mají zeleně vymalovanou skoro celou státní hranici až do toho Złotého Stoku, ale právě pod Kowadłem značka uhýbá do údolí a k hranici se vrací poblíž naší Polské hory (Rudawiece), kterou ale řadí do Gór Białskich.

Takže díky tomu je Kowadło takovou náhražkou za nejvyšší horu. Nicméně tady v pohraničních horách se to moc neřeší a i díky „Šengenu“ Poláci zhusta využívají našeho značení a chodí se i po státní hranici, kterou ke Smrku vyprovází jen naše žlutá TZ.