Krimimuzeum nabízí víc než jen pohled na knihy

Jeverskému náměstí Kirchplatz samozřejmě vévodí budova kostela, ale pozorný turista si může na okraji povšimnout bílé budovy, které vévodí i bez znalostí němčiny dobře srozumitelný nápis „Krimimuseum“. Je jen náhoda, že budova stojí přímo tam, kde do náměstí ústi ulička Superintendentenstrasse? Těžko říct.

Jedná se o soukromé muzeum, v němž jeho provozovatel prezentuje svou sbírku detektivní a krimiliteratury, zaměřenou na německy vydané knihy do roku 1945. Prohlídku je možné absolvovat samostatně, ale protože u vitrín chybí jakékoliv popisky, je určitě lepší se připojit k prováděné prohlídce, kterých provozovatel nabízí během odpoledne (dopoledne je zavřeno) několik. Prohlídky se konají v němčině, lze předpokládat, že pán by zvládl i anglicky, ale to jsem přiznám se nezjišťoval. Málokdy se na prohlídce sejde více než 3-4 lidé, takže se nemusíte bát, že byste se s ostatními návštěvníky mačkali.

Prohlídka začíná od nejstarších knih, které lze do krimižánru zařadit. Jedná se přitom jak o několikasetstránkové bichle, tak o laciné sešitky. Je nutné počítat s tím, že jména většiny autorů z tohoto období českému návštěvníkovi moc neřeknou, o to více potěší, že v jedné z vitrín je vystaven spisek o „našem“ J.J. Graselovi, jehož příjmení dalo vzniknout dodnes používané nadávce (což pán nevěděl a velmi ho to pobavilo). Ve sbírce samozřejmě nechybí stará německá vydání Francoise de Pitavala, jehož jméno dalo vzniknout celému samostatnému podžánru, nebo známé paměti policejního náčelníka Eugene-Francoise Vidocqa. V dalších místnostech nechybí vitríny tříděné podle témat, třeba špionážní romány, ženské detektivky apod., sečtělého návštěvníka zaujme, že ve vitríně pod názvem „socialistické a nihilistické romány“ se potkali G.K. Chesterton a Gaston Leroux. Na můj tázavý pohled mi provozovatel vysvětlil, že název vitríny se neodkazuje na ideové postoje autorů, ale na obsah konkrétních románů a ideové postoje jejich záporných postav. Ještě že tak.

Dáte-li najevo zájem a dostatek času, může se prohlídka protáhnout i na tři hodiny, dozvíte se přitom i řadu zajímavostí, které byste snadno přehlédli. Například dvě zdánlivé identická vydání jednoho detektivního románu – jedno ovšem má z původního detektivního románu jen obálku a prvních několik stran a zbytek textu tvoří socialistické pamflety, za jejichž šíření ovšem v době jejich vzniku ve 30. letech hrozily přísné tresty. A dozvíte se třeba i to, že ačkoliv sbírka vypadá opravdu úctyhodně, je doložená existence laciných knižních řad, z nichž se dodnes nedochoval jediný známý exemplář.

Vládnete-li dobře němčinou a máte rádi literaturu, za osm euro tento zážitek rozhodně stojí. A pokud si říkáte, jaká je škoda, že se sbírka po smrti majitele rozptýlí po všech možných místech, nemusíte zoufat – pán už je s německou národní knihovnou v Berlíně, že po jeho smrti si knihovna celou sbírku převezme do svého inventáře. A pokud vás některá ze starých detektivek zaujala, můžete si rovnou zakoupit i reprint některého z děl a ponořit se do detektivního dobrodružství stejně tak, jako naše prababičky a pradědové před 80 a více lety.