Lašťany-část obce Bělkovice-Lašťany-drobné památky

Lašťany s 958 (2005) obyvateli, část spojené obce Bělkovice-Lašťany s 1854 obyvateli se nachází 9 km jižně od Šternberka v podhůří Nízkého Jeseníku na levém břehu Trusovického potoka, který Bělkovice odděluje od Lašťan.

Lašťany byly založeny jako zeměpanský majetek někdy před r. 1078. V místě, kde stávalo staré slovanské hradisko, založil olomoucký údělný kníže Ota I. s manželkou Eufemií r. 1077 benediktinský klášter s kostelem sv. Štěpána. Zakládací listina byla vystavena 3. února 1078 po vysvěcení kostela sv. Štěpána. Prvým opatem kláštera byl břevnovský mnich Jan I. Při založení kláštera daroval kníže Ota I. ze svého majetku a kněžna ze svého věna, klášteru vesnice nebo jejich části jako pole, Pastviny, louky, lesy, služebnictvo a poddané většinou v místech dosti vzdálených od Hradiska, ale i pozemky v okolních vesnicích. Mezi tímto majetkem jsou uvedeny Kyselovice u Kroměříže, Roštění u Holešova, Hejčín a také „Ugezd Lasene“, t. j. kraj od Lašťan po Loděnický potok. „Újezd“ znamená, že hranice byly zjišťovány objížďkou a patřily k němu lesy, louky, Pastviny a orná pole.

V dalších stoletích jsou zprávy o Lašťanech většinou v listinách řešících stálé spory o hranice panství, nebo sporné majetky mezi klášterem Hradisko a olomouckým biskupstvím nebo pánů šternberského panství. V první pol. 14. stol. narůstaly spory o hranice panství mezi pány ze Šternberka a klášterem Hradisko. Klášter Hradisko si nechal pro podporu svých požadavků zpracovat falsum datované r. 1220, ve kterém markrabě Vladislav rozsuzuje spor mezi klášterem Hradisko a lidmi markraběnky ve vsi Lužici o les od vsi Lašťany do hor. Popisuje se zde také část hranice vedoucí od Staré Vody přes potok Skřípov a řeku Bystřici, po stezce k potoku Hraniční, po jeho toku do potoka Loděnice, který dělá dál hranici až ke klášterní vsi Lašťanům s jedné a biskupským Bělkovicím s druhé strany. Trusovický potok, který protéká obcí se v minulosti jmenoval v jeho horní části Loděnický potok, podle Loděnice (Horrní, dříve Německé) u které pramení, ve střední Bělkovický potok a v dolní, až do jeho ústí do Moravy Trusovický potok.

Za husitských válek v r. 1432 byl klášter Hradisko husitským hejtmanem Smilem z Moravan dobit a vypleněn. Aby se nestal husitskou tvrzí byl klášter pobořen a klášterní majetek rozebrán. Opat Mikuláš Rús, bývalý cholínský farář klášterní budovy po r. 1446 postupně obnovil a klášter postupně získal svůj majetek zpět. V r. 1531 pustil klášter Lašťanům odúmrť. Za věrnost klášteru za stavovského povstání opat Maxmilian Pracher udělil v r. 1630 Lašťanům různé svobody. V r. 1635 dal klášter Lašťanům svobodu na lesy a Pastviny. Pozemkové knihy měly Lašťany od r. 1742. Po zrušení kláštera v r. 1784 byly v r. 1787 v Lašťanech náboženským fondem abolovány roboty. V r. 1826 od náboženského fondu koupil bývalé klášterní velkostatek i s Lašťany Filip Ludvík hr. Saint Genois a od jeho dědice Mořice hr. Saint Genois d´Harnoncourt koupil velkostatek i s Lašťany kníže Jan z Lichtenštejna a Lichtenštejnům patřil až do r. 1945.

K r. 1843 bylo v 78 domech 528 obyvatel. V r. 1900 se samotou Kocandou bylo v Lašťanech 98 domů a 672 českých a 5 německých obyvatel. Na rozdíl od sousedních Bělkovic patřily pod hejtmanství a okres Šternberk. Faru a poštu měla obec v Bohuňovicích. V místě byla od r. 1853 obecná škola, v r. 1910 byl postaven dělnický dům a Dělnická tělovýchovná jednota od r. 1920. Od r. 1900 pracovaly v obci hasičský, čtenářský a pěvecký spolek. Národní jednota od r. 1911, Sokol a FDTJ od r. 1924. V r. 1911 byly v Lašťanech 3 kamenolomy a jedna výrobna tvarůžek, v r. 1924 již dvě výrobny. Od r. 1924 zde byla také stavební firma. V r. 1930 měly Lašťany ve 163 domech 921 obyvatel a v r. 1950 193 domů a 811 obyvatel. Z památek najdete na návsi s rybníkem sochu olomouckého sochaře J. Pelikána Jana Žižky s pomníkem padlých v obou světových válkách a letce R.A.F. Josefa Brykse, kapli sv. Floriána z r. 1802 se zvonicí a křížem z r. 1873. Památný je také Dělnický dům s pamětní deskou z r. 1982, kaple P.Marie z r. 1840, kamenný kříž z r. 1882 s plastikou hanáckého děvčátka s obilím i rodný dům prof. Františka Štajgra s pamětní deskou. Z dalších významných osobností připomeňme významného sochaře Jaroslava Dřindiše a spisovatele hanáckého venkova dr. Jarolíma Schäfera.