Lázeňské lesy v okolí Karlových Varů

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Výletní místo

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (19 fotografií)

Místní je většinou dobře znají a pro mnohé z nich jsou neodmyslitelnou součástí města. Návštěvníci Karlových Varů se do okolních krásných lázeňských lesů vydávají na kratší toulky či delší výlety. Již dlouhá léta.

Lesy ve svém okolí vlastnilo město Karlovy Vary již od svého založení. Jejich historie se však začala psát ještě dříve. Vztahuje se ke jménu krále Jana Lucemburského, datu 19. března 1325 a obci Obora. V roce 1370 obec Oboru i nedaleké Drahovice včetně okolních lesů věnoval císař Karel IV. nově vzniklému městu. V polovině 16. století dochází k dalšímu rozšíření lesů vzhledem ke spojení města s obcemi Tuhnice i Dolní a Horní Dvory. Následovala ještě dohoda o odkoupení části lesů od sousedního panství Kyselka. Poté sice přišlo období stagnace či dokonce úbytku lesního porostu vzhledem k několika katastrofám, které postihly lázně. Požár i povodně zničily mnoho staveb a byla potřeba velkého množství stavebního dříví.

Významná doba se začala psát v druhé polovině 18. století. Jako duchovní otec karlovarských promenádních cest je označován lékař Dr. David Becher, který žil v letech 1725 až 1792. Byl to patrně on, kdo začal prosazovat pohyb. Cesta k pramenům se stala nedílnou součástí pitné kůry a na procházky se postupně začalo pohlížet jako na nedílnou součást lázeňské léčby.

Nejenom při budování vycházkových cest sehráli významnou roli mecenáši ze zámožných vrstev hostů. Jedním z nich byl například skotský hrabě James Ogilvie Findlater. Poprvé Karlovy Vary navštívil v roce 1793. Jeho zásluhou byly ve městě a okolí vybudovány mnohé stezky, vyhlídky, altány či jinak zajímavá místa. Přímo s jeho jménem je spojen Findlaterův altán, který se nachází jižně od města ve stráni nad říčkou Teplou na Findlaterově stezce a jedná se o nejstarší výletní altán pro lázeňské hosty na území karlovarských lesů. Další zajímavost nesoucí jeho jméno je Findlaterův obelisk v úbočí Výšiny přátelství, který mu nechali postavit vděční obyvatelé města. Tento pamětní sloup následně přiměl německého básníka Theodora Körnera k napsání oslavné básně. A nebyl sám. Svým kouzlem inspirovaly lesy v okolí lázeňského města spisovatele, básníky, malíře či hudebníky. Proslulé i ty méně známé.

Svou roli také sehrála doba romantismu i zvýšený zájem lidí o krajinu a přírodu ke konci 18. a na začátku 19. století. V lázeňských lesích v okolí města Karlovy Vary je mnoho zachovalých výletních cest, které pocházejí z této doby.

Také město Karlovy Vary se chovalo velice rozumně a v průběhu 19. století nakupovalo uvážlivě pozemky do svého majetku. A o lesy se staralo a lépe s nimi hospodařilo. Jejich správy se ujal „Městský lesní úřad“. Omezovala se těžba, důlní činnost i pasení dobytka. Uvádí se, že před první světovou válkou patřily městu lesy přibližně v okruhu dvou hodin chůze od centra. Celková délka promenádních cest činila okolo 130 kilometrů.

V lázeňských lesích lze objevit mnoho zajímavých staveb. Jejich historie je velmi dlouhá. Mezi nejznámější samozřejmě patří výletní restaurace a rozhledny. Postupně vzniklo ve městě a okolí pět rozhleden: vyhlídka císaře Františka Josefa na Hamerském vrchu (dnes vyhlídka Karla IV.), vyhlídkový gloriet na Vítkově hoře, Štěpánčina rozhledna na Věčném životě (dnes Goethova vyhlídka), rozhledna na Doubské hoře (Aberg) a jako poslední roku 1913 rozhledna na Výšině přátelství (dnes Diana).

S budováním lesních promenád se začali objevovat i menší stavby jako lavičky, křížky, kapličky, pamětní desky a nápisy. V případě, že jejich realizaci někdo sponzoroval, ať už z obdivu k lázeňskému městu nebo jako vděk za vyléčení, tak mohly nést jeho jméno. Jiné nechalo postavit město jako poděkování významným osobnostem, které Karlovy Vary navštívili. Ať byl důvod jejich stavby zbožný či jiný, vznikalo v té době mnoho zajímavého a důležité je, že většina toho, co bylo vybudováno před 1. světovou válkou se naštěstí dochovalo do současnosti a mnohdy bez výrazných změn.

Ne všichni lázeňští hosté chtěli na vzdálenější místa chodit pěšky. Zprvu se nechávali vozit kočáry, a když vznikly na přelomu 19. a 20. století v Karlových Varech lanové dráhy, tak jich hojně využívali. Zmizelo tím trochu romantiky i zdravého pohybu, ale každá doba si žádá své.

Mezi známá a často navštěvovaná místa, kam jsem také já zavítal, patří například Camera obscura, Fibichův altán, Findlaterův altán, Findlaterův obelisk, chata Rusalka, Jelení skok se soškou Kamzíka, Kamenná kniha, kaple sv. Anny, kaplička Ecce homo, Keglevičův kříž, Lesní pobožnost a kaplička U obrazu, Maierův gloriet, Mariánská kaple, Ottova výšina, plaketa Fryderyka Chopina, Rohanův kříž, socha Jelena, KV - Schillerův pomník, Svatý Linhart, Tereziin obelisk, Vavřinecká kaple, vrch U tří křížů, vyhlídkový altán Josefa Jungmanna či Výšina Petra Velikého.

V abecedním seznamu jsem záměrně vynechal Dorotin altán (Dorothein gloriet), který v roce 1791 nechal postavit hrabě Christian Clam-Gallas nad cestou k Poštovnímu dvoru. Jedná se totiž o jeden z prvních počinů toho druhy v lázeňském městě i okolí. Než začal Dr. David Becher ordinovat jako součást léčby také pěší procházky, byl výlet z centra k tomuto altánu pro mnohé lidi nepředstavitelný počin.

Po 2. světové válce vládnou v lesích Technické služby města a 1. ledna 1969 je nově zřízena organizace s názvem Lázeňské lesy. V současné době jsou teda lesy ve vlastnictví města pod správou příspěvková organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary. Pro pěší turisty i cyklisty je tady připraveno necelých 200 kilometrů pěšin, cest či stezek. Některé z nich nesou jméno slavných karlovarských hostů. Všechny trasy jsou dle možností udržované a značené, třemi barvami dle náročnosti. Co určitě každý ocení, jsou perfektně zpracované orientační plány, které se nacházejí na mnoha místech.

A k tomu ještě v posledních letech opět přibývají v karlovarských lesích další zajímavá či romantická výletní místa. Již v roce 1999 bylo poblíž Rusalčiny chaty zřízeno tzv. Páralovo sedátko na počest Vladimíra Párala, českého spisovatele, obdivovatele i sponzora karlovarských lázeňských lesů. Posledním počinem je nedávno otevřený vyhlídkový altán Josefa Jungmanna s nádherným výhledem do okolí i ojedinělým pohledem do údolí říčky Teplé v části, které kraluje přehrada Březová. Také tato stavba je součástí nového projektu příhraniční spolupráce, který se jmenuje „Příroda spojuje“ a je zaměřen na výchovu k ekologickému myšlení i chování.

Velká část lázeňských lesů spadá pod CHKO Slavkovský les. A tak kromě toho, co zbudoval svýma rukama člověk, se tady nachází i mnoho zajímavých a krásných přírodních úkazů.

Na závěr tohoto povídání bych chtěl upozornit na jedno místo spojené s „narozením“ lázeňských lesů. Nachází se v blízkosti pozůstatků kostela sv. Linharta a obce Obora. Je tady v ohrádce vysazená jedle Jana Lucemburského a kamenný pomník z roku 2000, kdy Městské lesy Karlovarské oslavily 675 let.

Místo je volně přístupné a nejblíže je to sem po Sovově stezce od rozcestí Sv. Linhart (500 m), kde lze také zaparkovat automobil. Kdo by chtěl přijet vlakem, tak v Březové je železniční zastávka, od které je potřeba ujít do kopce něco přes kilometr. K autobusu MHD v městské části Doubí to bude ještě o necelý kilometr více.

Závěrem bych upozornit, že krásné lázeňské lesy se rozkládají i za hotelem Pupp. Mnozí, především zahraniční turisté, po zhlédnutí filmu „Poslední prázdniny“ tady totiž očekávají vzpínající se zasněžené vrcholky Alp.

Ve výše uvedeném povídání se zmiňuji mimo jiné o následujících cílech výletů, o kterých jsem již napsal samostatné vyprávění:

- Altán U obrazu:https://www.turistika.cz/mista/altan-u-obrazu-v-lazenskych-lesich-v-karlovych-varech