Leśna v historické Horní Lužici

Město na jihozápadě Polska, v historické Horní Lužici, na řece Kwise, asi 3 kilometry od hranice s Českou republikou. Leśna je centrem gminy. Gmina je nejnižší stupeň administrativního členění Polska, zhruba odpovídá správnímu obvodu naší obce s rozšířenou působností. V roce 2006 žilo v Leśne 4752 obyvatel.

První písemné zmínky jsou z roku 1144. Městská práva udělil v roce 1329 kníže Jindřich I. Javorský (Henryk Jaworski), vládce Javorského knížectví, jehož byla Leśna součástí. Po jeho smrti, roku 1346 přešlo Javorské knížectví pod správu Českého království a roku 1392 se stalo vlastnictvím České koruny.

Roku 1434 bylo město zdevastováno husity.

Roku 1515 obdržela Leśna od Vladislava Jagellonského právo trhové.

V letech 1624 až 1637 bylo Javorské knížectví formálně lenním knížectvím Ferdinanda III. Habsburského.

Po roce 1635 zde protestanti, prchající z habsburských Čech rozšířili tkalcovské řemeslo a výrobky místních tkalců byly v té době známé až ve Španělsku a Portugalsku.

Po napoleonských válkách, v roce 1815, byla Leśna s celou jihovýchodní částí Horní Lužice začleněna do Pruska.

Roku 1871 se Leśna stala součástí Německé říše a v roce 1945, připadla Polsku. Původní německé obyvatelstvo bylo odsunuto a do kraje přemístěni Poláci z oblasti Kresy ve východním pohraničí. Po druhé světové válce přišla Leśna o status města, ale v roce 1962 jej získala zpět.

Pamětihodnosti.

Historicky nejhodnotnější je náměstí (Rynek) s radnicí a frontou domů, dílem starších (XVII. stol.) s podloubími, dílem mladších (XIX. stol.), ale upravených tak, aby odpovídaly charakteru zástavby přilehlých ulic.

Další cennou památkou je katolický kostel sv. Krista Krále ze XVI. století.

Uprostřed Rynku stojí budova městské radnice, původně z roku 1699, která byla naposled přestavěna v XIX. stol.

Za pozornost stojí i farní kostel sv. Jana Křtitele z let 1852 - 1853 na pahorku u hřbitova a původně evangelický kostel Krista krále, jehož současná podoba je z let 1709 – 1719. V jeho vnějších zdech jsou zasazeny náhrobní kameny z let 1551 – 1700 a ve vnější stěně u sakristie je smírčí kříž s vyrytým zlodějským nářadím.