Lichkov – Pomník padlých Velké války

Pomníky a památníky na padlé vojáky z Velké války 1914–18 najdeme takřka ve všech našich končinách a Lichkov v Orlických horách není v tomto případě žádnou výjimkou. Obec najdeme poblíž státní hranice pod masivem Bukovohorské hornatiny, na severní straně hřebenu, kterému vévodí Suchý vrch (995 m). Opodál na severozápadě se Lichkovu přimyká pokračování Orlických hor s vrchem Adamu (765 m). Lichkovem protéká Tichá Orlice, která tvoří jedno z rozhraní s jižním hřebenem Bukové hory od severní Deštenské části.

Obec vždy mívala celkem početné obyvatelstvo, nejvíc se uvádí koncem 19. století kolem 1300 duší. O početnosti usedlých svým způsobem vypovídá i pomník padlých a ztracených z 1. světové války. Pomník stojí na čestném místě vedle místního kostela. Na pomníku se dá napočítat 52 jmen obětí válečného konfliktu.

Pomník je umístěn na mramorovém základě. Vlastní monument tvoří centrální obelisk se symetricky umístěnými postranními nižšími deskami, které tvoří spoj ke krajním sloupkům ve podobě čtyřbokých hranolů. Použitým materiálem je tmavá leštěná žula. Krajní sloupky jsou ozdobeny podobami dělostřeleckých granátů. Čelní strany sloupků jsou ozdobeny zlacenými věnci s čárovým ornamentem. Ventrální obelisk je v horní části zakončen reliéfním věncem s dvojicí stylizací nábojů. Boční spojovací desky i centrální sloup pak obsahují seznam místních zmizelých.

Pomník byl místními obyvateli objednán v roce 1923 a patrně jej vytvořila kamenická firma Kutzer z Červené Vody (RothWass.) Nejde ale o Červenou Vodu, která je tak říkajíc za kopcem ale patrně o Červenou Vodu, přesněji Starou kterou musíme hledat za dalšími kopci, tedy za Rychlebskými horami v Javornickém výběžku, nebo klidně řekněme na Žulovsku. V oblasti těžby žuly (i jiných kamenů) fungovalo vždy značné množství kamenických firem.

Pomník byl odstraněn v poválečných letech s odsunem drtivé většiny německy hovořících usedlíků. Obnoven byl až se změnou poměrů přesněji v roce 1998. Protože ale byl pomník nabourán při dopravní nehodě, současná podoba je z roku 2013.