Lipník nad Bečvou - městská památková rezervace

Lipník nad Bečvou leží v okrese Přerov v údolí Moravské brány při řece Bečvě a má přes 8 tisíc obyvatel. Město bylo zbudováno na tzv. Jantarové stezce procházející celou Evropou od Baltu k jadranu. Historické jádro města Lipníku nad Bečvou je od 19. dubna 1989 prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Centrum této rezervace tvoří náměstí T. G. Masaryka. Původní čtvercový či obdélníkový půdorys náměstí dostal několika přestavbami a přístavbami podobu písmene L. Městské domy jsou ve svých jádrech z velké části gotického a renesančního původu a z Velké části mají dodnes zachovalá podloubí. Architektonicky pozoruhodným článkem městské zástavby je budova radnice. Rohová jednopatrová renesanční budova z počátku 16. století byla v letech 1851-52 spojena s domem č. p. 88 a přestavěna v klasicistním stylu. Zajímavostí radnice je malá věž s hodinami. Na náměstí se nacházejí dvě kašny, jedna se sochou sv. Floriána z doby kolem roku 1700 a druhá se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1859 od E. Melnického z Olomouce.. Náměstí dominuje mariánský sloup se sochou Immaculaty z roku 1694. Nejnovějším prvkem náměstí je pak kovaná plastika s názvem Tilia

Zajímavou památkou je farní kostel sv. Jakuba, původně gotická stavba byla významně poměněna v renesanci výstavbou Ochozu a přilehlé zvonice. Barokně přestavěn v letech 1765-6. Hranolová třípatrová zvonice je renesanční stavbou z roku 1609 s architektonickou výzdobou nad nejvyšším patrem věže v podobě lichých arkád a obloučkové atiky. Nad vchodem do zvonice je umístěna pískovcová pamětní deska s erbem města Lipníku a českým nápisem o založení věže v roce 1609.

Historické jádro je obehnáno z velké části zachovaným středověkým opevněním. Středověká fortifikace se zachovalými baštami byla zbudována z lomového kamene v letech 1507-1515. Na několika místech jsou viditelné štěrbinové střílny. Bašty v průběhu doby získali renesanční či klasicistní cihlovou nástavbu.

Samostatnou kapitolu pak představuje židovská část města. Mimořádného významu je synagoga z počátku 16. století, jeden z nejvýznamnějších zástupců židovské architektury v českých zemích. Ulice v židovské čtvrti bývaly dlážděny nepravidelnými kamennými valouny. Tyto kočičí hlavy jsou zachovány v krátkém úseku před bývalou židovskou školou. Zásobování vodou bylo zajišťováno studnami s ruční pumpou, kterou lze ještě dnes vidět u domu č. p. 671 v Perštýnské ulici.

K historickému jádru obehnanému hradbami, přiléhá areál zámku a bývalé piaristické koleje. Zámek byl postaven v letech 1597-1609 v renesančním slohu šlechtickým rodem Bruntálských z Vrbna. Po Bílé hoře připadl zámek rodu Ditrichštejnů. Na konci 17. století nechali zámek navýšit o patro. Ve 2. polovině 19. století byl zámek upraven novoklasicistně podle návrhu Josefa Zürka. Získal novou fasádu a upravena byla i boční hospodářská křídla. Dnes je objekt využíván jako sídlo městského úřadu, galerie, společenského sálu. Na střeše bývalých stájí byla zbudována střešní zahrada. V letním období je tato zahrada zpřístupněna veřejnosti. Zámek obklopuje rozsáhlý anglický park, založený v 50. letech 17. století. Areál zámku a parku vymezuje cihlová ohradní zeď z poloviny 19. století. Vedle zámku se nachází piaristický klášter, který založil kardinál František z Dietrichštejna v roce 1634. Kolej se zachovala v podobě, kterou dostala v 18. století. V současnosti je objekt ve špatném stavu a veřejnosti nepřístupný. Mezi klášterem a zámkem stojí filiální kostel sv. Františka Serafínského. Jednolodní stavba s trojbokým presbytářem a s renesanční věží, barokně přestavěná ve 2. polovině 17. století. Za povšimnutí stojí monumentální vstupní brána se skupinou soch a s tepanou mříží.

Na severu k historickému jádru města přiléhá městský hřbitov s kaplí sv. Petra. Hřbitov vznikl v 16. století, barokní hřbitovní kaple pak roku 1698. Po rekonstrukci je dnes využívána jako smuteční obřadní síň. Při vchodu na hřbitov stojí socha Bolestné P. Marie z roku 1694 a kamenný kříž z roku 1748.