Lom Brankopy na Žulovém vrchu

Fotografie (15) • Foto: Franta

I když tentokrát naši dovolenku provázely různé záludnosti, vyšlo mi na ten jeden „můj“ volný den velmi hezké počasí a já po několikrát překopaném plánu vyrazil za skálami a zatopenými lomy, nácházejícími se na okraji rychlebského Sokolího hřbetu a dále pak už v Žulovské pahorkatině.

Startovním bodem se mi stala zastávka busu Vápenná lesní čtvrt, odkud už mé nožky nedočkavě vyrazily po silničce nahoru do zalesněného kopce. Asfaltka o něco výš protnula železniční trať, nabrala stoupání a po několika serpentinách mne vyplivla poblíž jakéhosi lesáckého bungalovu na horní lesní silnici, tzv.Veverkovu. Po téhle už mírně, zato ale vytrvale stoupající komunikaci, jsem se nakonec dostal až do sedla ležícího těsně pod Žulovým vrchem. Tady se ke mně zleva připojila modře značená tur.trasa putující sem zdola z Vápenné a zdolávající výškové převýšení 300 metrů. Však to moje o moc menší nebylo – i tak bylo brzy po ránu kvůli dusnému povětří nadmíru „senzační“ záležitostí, ale zase mi díky němu velmi rychle zmizely ospalky z očí.

Od rozcestníku jsem zamířil k přístřešku stojícímu na okraji ohromného odvalu z vytěžené žuly a nejdříve ze všeho vysvlékl durch propocené tričko, uvázal je nahoru na batoh, aby se sušilo, a z jeho útrob vytáhl suché. Následoval krátký odpočinek a poté už vlastní průzkum.

Za přístřeškem vlevo chodník stoupal chvilku lesem, pak se prudce stočil vpravo a zavedl mne na okraj kráteru, jehož dno vyplňovala hnědočená hladina jezera obklopená ze všech stran skalními stěnami a bujnou vegetací. Místo bylo tajemné skoro jak slavný hrad v Karpatech... a musím přiznat, že se mi při pohledu na něj srdíčko silně rozbušilo v romantickém a melodickém rytmu. Tož něco takového u nás na Zlínsku opravdu nemáme... a určitě stálo za to jej navštívit!

Okem neproniknutelná hladina tajemného jezera barvy ruského čaje absolutně nedávala představu o hloubce, takže jsem se jeho okrajům raději opatrně vyhnul a zaměřil zraky na „kamenivo“ jej obklopující. Tvořila jej slezská žula a místy se z okrajů vypínaly moc hezké skalní stěny. Bohužel ten hlavní charakteristický útes naproti (známý mi z tolika obrázků) tonul v lesním přítmí, neboť lenivé slunce ani po osmé hodině ranní ještě nestačilo vyskočit nad hřebeny hor. Na to, abych si na ukázkové nasvícení počkal, nebyl kvůli mému dalšímu mnohakilometrovému putování čas. Takže jsem se s hlavním jezerem a lomem definitivně rozloučil a odbočil do postranní lomové roklinky s hladinou vlastního maličkého jezírka, nad nímž se mi mezi zajímavými skálami podařilo prostoupit až na vrchol hřebene nad lomem.

(Tady bych chtěl upozornit, že mi existence známé trampské osady na Žulovém vrchu sice byla dostatečně známa, jenže mne čekal průzkum žulových stád a jiných skal na pokračujícím hřebeni Žulového vrchu a Zelené hory, takže jsem ji kvůli nedostatku času vlastně ani nehledal...)

O vznik lomu na Žulovém vrchu (719 m), ležícím mezi Jasanovým vrchem (799 m) a Zelenou horou (654 m), se na počátku minulého století přičinilo kamenické odborářské družstvo z Vápenné a dalo mu romanticky znějící název Brankoppe – Stříbrná pavučina. Družstvo ale nebylo schopné konkurovat velkým firmám a brzy zaniklo. Opuštěný lom s jezerem se poté díky své romantické a tajemné atmosféře stal atraktivním turistickým místem.

Kvalitní slezská žula se v tomto kraji začala ve velkém těžit až asi od poloviny 19.století. Menší lůmky přitom tady existovaly už od století třináctého, ale teprve „novověk“ s modernějšími prostředky (a stavbou železnice) umožnil velkým firmám prodej vytěžené žuly ve velkém a dal stálou práci stovkám místních kameníků a lomařů.

Poslední aktualizace: 4.10.2020

Lom Brankopy na Žulovém vrchu na mapě