Lom u Žichovic - diskuse

Dobrý den přátelé cestovatelé, na stupnici od 0 až po pána prstenů, tohle bylo dobrodružství vskutku nezapomenutelnè, hned po naší víc jak hodinové cestě, se nám po vystoupení z auta několik stovek metrů od lomu dostalo přivítání, ať vypadneme, že neumíme číst (cedule soukromí pozemek). Na to jsem zdatně odpověděl otázkou "nevíte, kde se tady nachází jezírko?" Postarší pán co na zahradě nejspíš zakopával mrtvolu odpoveděl, že tady, ale že je to soukromí majetek .. Tak jsme se sklopenou hlavou a přítelkyní zavítali směrem domů, že se aspoň projdeme... Ale! To bych nebyl správný hraničář, abych nezavelel, že se tam prostě za každou cenu dostat musíme, brodili jsme se lesem, trním, lezl jsem na pahorkách a z druhé strany se stále na mapě blížil k lomu, po vyčerpávající hodině, kde jsem měl již nohy rozdrbané od trnů, ponožky děravé přítelkyně už se modlila ať dojdeme někam na cestu, jsme jednu konečně našli... Sedli jsme si kousek od menších skal s tím, že si sníme čínu, kterou jsme si koupili dvě hodiny zpátky a poctivě si jí nosili sebou celou dobu v sáčku.. Vyndali jsme z batohu deku, utrhli větvičky, které jsme použili jako čínské hůlky (protože jsme idioti a zapomněli jsme na příbor) a pustili jsme se na nudle, po pár minutách polemizování o tom, jak je možný, že nás tam ten blbec nechce pustit, se už moje přítelkyně cukala, že nic jiného poslední hodinu ode mě neslyšela. V klidu jsme dojedli, zvedli se a šli pořád směrem k lomu, akorát z druhé strany.. s tím, že se tam hold dostaneme na tajňačku přes kopec. Po ani ne 10ti vteřinách chůze jsme došli na rozcestí, které nás zavedlo na krásné místo, kde z klacků bylo vytvořeno přivítání "ahoj" lebka zvířete a nádherná rovina mezi skalami s totemem uprostřed. Vyfotili jsme pár fotek na film, ale naše mise nebyla pořád splněna, lom stále k nenalezení, pokračovali jsme dále stejným směrem a k našemu nenadání další závora s nápisem "soukromí pozemek, objekt střežen kamerovým systémem" . To teda ne, agresivním sprintem jsem se vrhl na kopec s tím, že přímo zatím již lom bude... A opravdu byl... Nádherný pohled ze skal a se zapadajícím sluncem byl opravdu kouzelný.. Mise splněna, avšak stále mi nedocházelo, proč nám ten velice milý pán, nemohl aspoň povědět, že se lze na lom podívat z této strany.. Hold i takoví lidé se na světě najdou.. avšak.. tu byl další problém, jak se dostanu k auto, když ho mám zhruba 50 metrů za tou závorou.. Áaalee, prdíme na to a jdem, nebudu to znova obcházet a jít další hodinu k autu se nám opravdu nechtělo, najednou jsme byli přímo v "zakázaném území" lomu, avšak už jsem na pána, který spíše připomínal Sarumana, narazit nechtěl a tak jsme přišli k autu tou cestou, kterou jsme původně těch pár metrů k lomu ani nemohli. Spokojení jsme jeli zpátky, s tím, že se někdy zase jednou vrátíme, a prostě to zkoukneme zblízka. Pro všechny dobrodruhy, jestli narazíte na Sarumana, tak opatrně, aby příště nezakopával zrovna vás.