London - Elizabeth Tower (Big Ben)

Turistické cíle • Technické zajímavosti • Zvonice

Big Ben ve večerním slunci

Big Ben

policejní hlídka - Elizabeth Tower

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (7 fotografií)

Jednou z nejvýznamnějších památek Londýna je bezesporu Westminsterský palác, sídlo parlamentu. Na jeho severní straně se tyčí Elizabeth Tower (používá se i název St Stephen`s Tower). Věži se však hovorově říká Big Ben podle hlavního a největšího zvonu umístěného v ní.

Dne 16. října 1834 zachvátil Westninsterský palác požár, po kterém následovala rekonstrukce celého komplexu. V rámci ní byla podle návrhu Charlese Barryho postavená ve viktoriánsko-gotickém stylu také hodinová věž, dnešní Big Ben.

Věž dosahuje výšky 96,3 m (315 ft). Do 61 metru je zděná, obložená dekorativními kamennými prvky. Zbylá výška je zpevněná ocelovou konstrukcí. Věž o hmotnosti 8.667 tun spočívá na základové desce z betonu o rozměrech 15 x 15 x 3 m. Hloubka základové spáry je 7 m. Věž se po sednutí naklonila o 220 mm na severozápad.

Na věži, ve výšce 55 metrů, se nacházejí čtyři prosklené ciferníky. Jejich průměr je sedm metrů. Hodinová ručička má délku 2,7 m, minutová 4,3 m. Ciferníky vyrobil mistr August Pugin. Jejich kovová konstrukce je vyplněná 312 kusy opálového skla, některa se dají v případě opravy ručiček vyjmout. Pod ciferníkem je latinský nápis DOMINE SALVAM FAC REGINAM NOSTRAM VICTORIAM PRIMAM (Pán ochraňuje naši královnu Viktorii I).

Hodiny, ve své době největší na světě, začaly ukazovat čas 31. května 1859, ač byly dokončeny již v roce 1854. Navrhnul je amatérský hodinář Edmund Beckett Denison. Následně je vyrobil hodinář Edward John Dent. Krokové ústrojí odděluje kyvadlo od hodinového mechanismu. Uzavřená schránka chrání mechanismus před povětrnostními vlivy a umožňuje tak jeho přesný chod. Hodiny mají stejný mechanismus jako před více než sto padesáti lety. Každý třetí den k nim hodinář vystoupá po 334 schodech, aby je natáhl, občas promazal a seřídil.

Přestože jsou hodiny symbolem letité přesnosti a spolehlivosti, občasné poruchy a zpoždění se jim nevyhnuly. V květnu 1941, při německém bombardování Westminsterského paláce, byl rozbit jižní ciferník. Hodiny se na 1,5 vteřiny zastavily, poté opět pokračovaly v měření času. Odolnost hodin byla povzbuzením pro Londýňany v této nelehké době.

Kuriózní příhoda se udála v roce 1949. Hejno špačků si vybralo za místo odpočinku minutovou ručičku. Zatížilo ji natolik, že zpozdilo hodiny o čtyři a půl minuty. V roce 1962 zase Sněhová kalamita způsobila, že zvon odbil Nový rok s desetiminutovým zpožděním. V roce 1976 kus ulomeného kovu v hodinovém stroji umlčel hlavní zvon na 22 dní a malé zvony na několik měsíců.

K hodinám neoddělitelně patří zvony. První šestnáctitunový zvon odlitý v roce 1856 nevydržel údery srdce a popraskal. V roce 1858 ho nahradil nový téměř čtrnáctitunový zvon (13,762 t) o průměru 2,7 metru. Samotné srdce velkého zvonu váží 203 kg. To odbíjí celé hodiny. Doba mezi jednotlivými jeho údery činí 5 vteřin. Společně s velkým zvonem byly do věže pověšeny další čtyři menší zvony, které ohlašují čtvrthodiny. Bezprostředně po odbití na ně stroj ještě zahraje melodii z Händelova Mesiáše.

Na Silvestra v roce 1923 stanice BBC poprvé odvysílala hluboké tóny Big Benu. Krátce poté se tóny staly součástí zahájení hlavních zpráv. V televizním vysílání si Big Ben odbyl premiéru na Silvestra v roce 1949. Od té doby ve Velké Británii pravidelně odměřuje poslední vteřiny roku.

Po kterém Benovi (Benjaminovi) se zvon jmenuje, se lze jen domnívat. Jedna verze tvrdí, že podle svalovce Sira Benjamina Halla, vrchního komisaře veřejných prací, který na vytažení a uložení zvonu ve věži dohlížel. Druhá verze se přiklání k populárnímu boxerovi v těžké váze Benjaminu Cauntovi.

Jak jsem se dočetl, Big Ben je dostupný pouze obyvatelům Velké Británie, a to prostřednictvím svého poslance nebo člena Sněmovny lordů (každý má omezené kvóty). Pro velký zájem je čekací doba na prohlídku s průvodcem minimálně půl roku. Vstupné se neplatí. Z věže je prá pěkný výhled na Londýn.

Ještě v 19 století bylo velice snadné se do věže dostat. Stačilo vyrušovat při jednání poslanců. Neukázněný občan byl uvězněn do cely ve věži. Nemusel o to ani nikoho žádat Smile . Poslední uvězněnou ve věži byla v roce 1902 Emmelina Pankhurst, vůdkyně sufražetek (bojovnic za ženská práva).