Loštice - Liška Bystrouška, jak ji neznáme

Znáte lišku Bystroušku, pokud ano , její stezku najdete v Lošticích a my vám k ní předkládáme něco nového. Čtěte :

Nevychované pravnučky Lišky Bystroušky ohrožují pokojné obyvatele Loštic

Před několika lety ctihodní občané z Loštic zřídili naučnou pěšinku Lišky Bystroušky. Značená cesta začíná ve Ztracené ulici u synagogy a odtud vede kolem rybníků k žádlovickému zámku, pokračuje přes zámecký park, Líšnici a Svinov do střítěžských i veselských lesů a z nich do vesničky Veselí. Vytvoření této stezky má všem poutníkům především připomínat, že autorem kreseb slavné Lišky Bystroušky je malíř Stanislav Lolek, rodák z nedalekého Palonína, který si velmi oblíbil i město Loštice. Často zde pobýval, měl zde hodně kamarádů a mimo jiné sem přivedl i svého přítele malíře Adolfa Kašpara, jenž se v Lošticích nakonec trvale usadil. S příběhy Lišky Bystroušky se Lolek seznámil právě ve Veselí, kde působil jako lesnický adjunkt. Její příběhy, které mu vyprávěl veselský revírník Augustin Kořínek, zachytil v sérii humorných kreseb. Ty se staly předlohou spisovateli Těsnohlídkovi pro knižní zpracování a Leoši Janáčkovi pro komponováni opery, která se dodnes hraje na všech předních světových scénách.

Tvůrci naučné stezky Lišky Bystroušky se domnívali, že podle značek budou putovat místní občané, děti a třeba i turisté, aby se seznámili s touto podivuhodnou liščí historií a aby se potěšili krásami nedalekých luk, lesů a strání. Zpočátku vše probíhalo bez nejmenších problémů.

Záhy však nastala neočekávaná pohroma. Značek si totiž všimli nejen lidé a turisté, ale i lišky - pravnučky nezkrotné Lišky Bystroušky, které v okolních lesích stále žijí a jsou sečtělé a mazané jako jejich slavná prababička. Sledujíce cestičku a značky v protisměru, velmi brzy poznaly, že naučná stezka je spolehlivě dovede k lidským obydlím, kde se dá opatřit dostatek nevídaných dobrot a specialit. První loupež provedly ve Svinově. Na statku u Šveců se postaraly o zmizení 12 čistokrevných kuřat, které si pan Louis Švec objednal přímo z Francie. O několik dní později liščí živly pronikly až do Žádlovic, kde po jejich „návštěvě“ záhadně zmizelo z rybníka celé hejno malých káčat. Koncem června byly lišky spatřeny na okraji města. Paní Seidlová ihned volala polici ČR. Se zapnutou sirénou přijeli okamžitě. Než však paní Seidlová policii vše podrobně a se všemi souvislostmi vysvětlila, stačily lišky navštívit i její dvůr, vyznáním lásky ošálit hlídacího psa a odnést si několik králíků, dva kartony vajec i malovaný talíř plný čerstvě napečených buchet. Povzbuzeny tímto úspěchem, lišky po několika dnech začaly pronikat i do domů poblíž náměstí a přitom se zaměřovaly především na domácí klobásy a jaternice. Současně je také stále více zajímalo příjemné aroma typické právě pro Loštice. Po ochutnání prvních ukradených tvarůžků se na nich okamžitě staly zcela závislé. Zakrátko zjistily, že zapíjení této voňavé pochoutky vodou z potoka je kombinace krajně nevhodná a zdraví škodlivá. Proto začaly zkoušet i jiné nápoje a brzy objevily rozkoš neskonalou – tvarůžkovou žízeň, léčenou dobře vychlazeným pivním mokem.

Když půjdete na procházku do žádlovického parku, nebo do přilehlých lesů a budete se chovat tiše, můžete pravnučku lišky Bystroušky spatřit na vlastní oči. Poznáte ji podle toho, že sedí na pařezu, pojídá jaternice nebo tvarůžky a k tomu nasává pravé litovelské ze starobylého loštického poháru, který si „vypůjčila“ z místního muzea.

Výše uvedené příběhy o nezbedných liškách mi vyprávěl pan Luděk Štipl, který bydlí v Radnici, kde“ lišky opravdu dávají dobou noc.“ Mockrát se prý s nimi setkal. Při jeho vyprávění jsem si vzpomněl na moje dětství, i na mého otce, který mi také prozradil nejedno liščí tajemství. Dodnes třeba vím, že když nad lesem stoupá pára, tak to není vůbec žádná pára, ale kouř z kamen, ve kterých lišky pečou koláče. Ty koláče bývají moc dobré, sám jsem je mnohokrát jedl, protože tatínek mi je z lesa nosil a říkával: „Tady máš chlapče koláč od leške.“

Vyprávění o chytrých „liškách pravnučkách“ a vzpomínky na “lišky kuchařky“ z mého mládí mne inspirovaly k vytvoření tohoto lišáckého památníku.

S podporou Ctirada Lolka, prasynovce malíře Stanislava Lolka, ve dřevě lipovém vytesal toho času řezbář loštický Beneš Jaroslav a dovolil publikovat.