Lucký vrch

Lucký vrch

Oblíbené výletní a výhledové místo, 739 m.n.m., součást Pohledeckoskalské vrchoviny. Jde o kuželovitý vrchol tvořený převážně migmatity a dvojslídnými rulami s amfibolitovými polohami. Na vrcholu je několik výstupků izolovaných skal, částečně zalesněn. Na svazích kolem se rozprostírají louky a pole. Dříve byl nazýván Lucberk, Lucperk či Vrch sv. Lucie. Do okolí bylo zasazeno spisovatelkou Terézou Novákovou dějiště románu Jiří Šmatlán (zde Jiří Šmatlán čekával na borovského faráře Košuta a později tudy chodil za socialistou Hamerníkem na Betlém). V letech 1943-1945 zde probíhala činnost partyzánského oddílu Vpřed. Pokud nespěcháme, uděláme si malou odbočku na vrchol. Zde je umístěna retranslační věž včetně zařízení pro přenos signálu mobilních operátorů. Postupně se otvírá kruhový rozhled do širokého okolí, převážně východním směrem na Poličsko a Litomyšlsko. Dokonce Teréza Nováková o Luckém vrchu napsala, že se odtud otevírají jedny z nejkrásnějších pohledů na Vysočinu.

V chatě na jižním úbočí je možnost občerstvení a ubytování. Chatu vystavěl Klub československých turistů. Stavba byla započata r. 1940 a po dokončení byla za hojné účasti veřejnosti (asi 1500 osob) předána do užívání tehdejšímu předsedovi KČST v Poličce Ladislavu Pražanovi. Jejím prvním nájemcem byl František Živný, bratr bývalého svojanovského kastelána Aloise Živného. František Živný chatu začal provozovat 18. prosince 1942. Turisté si hned poté našli na Lucký vrch cestu. Protože zde bývala také bohatá sněhová pokrývka, mohly se tu konat i závody v lyžování, do kterých se zapojili zejména občané Telecího, např. Němec, Pajkr, Švanda aj. Kromě nich sem jezdívali také novoměstští lyžaři. Pořádaly se tu i tzv. Zborovské lyžařské závody. Místo si oblíbili také hosté z Brna a Prahy. Zdejší chatu navštívili např. houslista Libor Hlaváček, hudební skladatel Emil Hlobil, herec Svatopluk Beneš nebo Rafael Kubelík. Vrchol Luckého vrchu si oblíbila i řada malířů - Pavliš, Šindler, Svítek, Zrůst, Hanych, Síla a další. Společenský život byl také pestrý - konávaly se tu např. oblíbené taneční zábavy. V poválečných letech zde turistický ruch ustal. V květnu r. 1950 byla chata předána sokolskému družstvu služeb Vzlet a od 1.11.1952 přešla do majetku Československé armády - sloužila jako zotavovna Vojenské nemocnice v Praze. Klubu českých turistů nikdy již vrácena nebyla a vzhledem k legislativě zřejmě ani nebude.

Rozhledy z Luckého vrchu - od S ve směru hod. ručiček:

Borová (2 km), Andrlův Chlum (559 m), Kozlovský hřbet, Litomyšl (31 km), Pohodlí – telekomunikační vysílače, Sebranice (9 km), Javornický hřeben (586 m, 19 km), Hřebečský hřbet, Polička (7 km), Baldský vrch (691 m), Librův kopec (722 m, 13 km), Telecí (2 km), Prosička (742 m, 8 km), Matoušův kopec (700 m, 2,5 km), údolí Svratky, Bohdalec (791 m, 10 km), Pohledecká skála (812 m, 14 km), Buchtův kopec (810 m, 6,5 km), Devítiskalská vrchovina, Kobylí (1,5 km), Rybenské Perničky (748 m, 4 km), Spálený kopec – radiokomunikační věž (765 m). Mimo jiné lze pozorovat též pomyslnou hranici Evropského rozvodí Labe-Dunaj a Krkonoše či Orlické hory. Je-li pěkné počasí a dobrá viditelnost, lze Bystrým okem uvidět také Boží muka u Trhonic a od nich nedaleko se zvedající Chládkův vrch (669 m). Celkový výčet všech viditelných bodů nelze vyjmenovat. Je jich však mnohem více, než je zde uvedeno a každý sám může tuto skutečnost posoudit.

Opsáno z pohlednice:

Od roku 1928 byla rozvíjena myšlenka postavit na jednom z nejkrásnějších míst Vysočiny turistickou chatu. Výstavba byla zahájena v r. 1936 z iniciativy KČT a za významné pomoci pana Pražana, majitele pily v Poličce. Chata se brzy stala známou všem turistům a na vyhlášené tancovačky jezdili i lidé ze sousedních okresů. V poválečné době ale přešla chata do správy armády. Tato atraktivní oblast se stala pro veřejnost uzavřenou na dobu téměř 40 let

Dnes Lucký vrch je opět přístupný a jeho mimořádně pěkné výhledy od Žďárských vrchů až po Krkonoše stojí za to zhlédnout. Chata a její okolí ještě není až zas tak v pořádku což po odchodu armády je známá věc, ale je znát, že lidé se snaží vše dát do pořádku