Lutín-drobné památky

Obec Lutín s 2595 (2005) obyvateli se nachází 10 km jihozápadně od Olomouce, v rovině mezi Olomoucí a Prostějovem. K Lutínu patří místní část Třebčín se 616 (2005) obyvateli.

Kolem r. 1202 daroval probošt olomoucké kapituly Štěpán Lutín katedrálnímu kostelu v Olomouci. Kapitula utvořila z Lutína zvláštní vikářskou prebendu s dvorem, kterou užívali tři vikáři. Darování prebendy pak v r. 1234 potvrdil moravský markrabí Přemysl a v r. 1356 český král Přemysl Otakar II. V r. 1375 získala kapitula v Lutíně od ženského kláštera sv. Jakuba v Olomouci některé louky a zahrady. Na Lutín udělila kapitula v r. 1406 zákupní právo. Mezi Lutínskými a Hněvotínskými byly v letech 1414 a 1485 spory o Pastviny, které byly urovnány tak, sporné Pastviny byl společné, protože se nepodařilo určit přesné hranice pozemků obou obcí. V r. 1515 pustila kapitula Lutínu odúmrť. Poddanému, kdyby neměl po smrti příbuzné, měla obec spravovat jeden rok a tři dny jeho majetek. Pokud se nikdo nepřihlásil k pozůstalosti, rozhodl správce lutínské prebendy s obcí o dalším osudu pozůstalosti. R. 1619 se Lutín zúčastnil stavovského odboje, byl zbaven všech výsad, ale v r. 1622 jim byla část výhod listem kanovníka Jana Fr. Breunera vrácena. V tomto listě je uvedeno, že „ rychtář, starší a všecka obec dědiny Lutína v této hroznej rebelii a odboji sebe sami o hrdlo, poctivost i statky, manželky, dítky, dědičné nápadníky a veškeré potomstvo o všelijaké nadání, svobody, privilegia svévolně a hanebně se připravili a své vrchnosti hrdly propadli“. Pozemkové knihy má Lutín od r. 1650. Podle visitační zprávy vydané po třicetileté válce v r. 1657 byli v Lutíně 4 sedláci, 15 pololáníků a 6 domkařů. V r. 1746 upravila kapitula Lutínským poddaným roboty. R. 1756 byla v Lutíně postavena barokní kaple Nanebevzetí Panny Marie se sochami sv. Martina a Jiří. Podle urbariální fase bylo v r. 1775 v Lutíně 19 pololáníků, 6 chalupníků, 5 domkařů a asi 10 podruhů. Za napoleonských válek v r. 1805 táhly Lutínem k Slavkovu Rusové, kteří jej vyplenili a po bitvě u Slavkova plenili Lutín zase Francouzi. V r. 1834 měl Lutín 52 domů a 321 obyvatel. Školní budovu si obec postavila v r. 1847.

V r. 1868 se třebčínský rodák Ludvík Sigmund stal pomocníkem lutínského studnaře Tomáše Vychodila a tato činnost jej tak zaujala, že v r. 1876 byl již majitelem pumpařské živnosti a jeho synové bratři Jan a František Sigmund rozšířili továrnu na pumpy a čerpadla na jeden z největších podniků v tehdejší republice, která v r. 1931 měla 350 zaměstnanců. R. 1900 měl Lutín 66 domů a 378 českých obyvatel, byl zde vrchnostenský dvůr, mlýn, kovárna a hospoda. V r. 1908 byly sceleny pozemky. V r. 1930 měl Lutín 116 domů a 605 českých obyvatel. V obci byl odbor Národní jednoty, Agrární dorost, Rybářský spolek, Vodní družstvo pro regulaci Blaty, Vodní družstvo Deštného potoka.

K významným osobnostem Lutína patří také kněz a spisovatel Karel Dostál-Lutínov, narozen v r. 1871 v Prostějově, jeho otec byl rodák z Lutína i Rudolf Mlčoch, ministr československé vlády v období 1925-1938. K památkám patří mimo barokní kapli Nanebevzetí P. Marie z r. 1756 patří také torzo kaple sv. Floriána se zvonicí z 19. stol. u silnice do Olšan, socha anděla na křižovatce na Třebčín, několik soch a křížů a Památníky obětem světových válek. Pamětní desku má na budově Společenského domu Sigmy Ing. Jan Sigmund popravený v r. 1942 nacisty v Brně.