Lutych/Liege
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Město leží téměř na hlavní belgické dálnici E40. Je to nejdůležitější kulturní centrum Valonska, velké průmyslové město, ležící na soutoku řek Masy a Ourthe. Ve městě je i významný vnitrozemský přístav. Navštívili jsme ho při naší cestě do Skotska.
Již v období Římanů zde byla osada. První zmínky o městě jsou z r. 705. Proto je ve městě řada pamětihodností.
Zde se musím zmínit o jedné zajímavosti, která úzce souvisí s našimi dějinami - v 11. století ve zdejší škole při katedrále sv. Lamberta studoval český kronikář Kosmas, autor Kosmovy kroniky.
V polovině 17. století byla na kopci Montagne de Bueren na sever od města nad řekou (v současné době je nedaleko vlaková zastávka Liege – Palais) vybudována bastionové citadela nepravidelného půdorysu, která byla vestavena do části městského opevnění. Jak se o území přetlačovali Francouzi a Holanďani, byla střídavě ničena, zesilována, dobývána a demolována. Její funkce skončila v roce 1891, kdy byl dokončen prstenec panceřových pevností. Největší část citadely byla zničena až kolem roku 1974, kdy se zde začala stavět nemocnice. Nyní se na citadelu dostanete po 406 schodech z Rue hors Chateau, odkud se otvírají hezké výhledy na město. Ale až tam jsme se bohužel nedostali. Dnes prý slouží jako kasárna.
Parkovali jsme v jižní části města – blízko mostu Pont do Fragnée a blízko soutoku řek. Odtud jsme vyrazili na kopec Cointe, kde jsme viděli také zajímavou stavbu. Jak jsme později zjistili, je to Památník spojenců z r. 1937 (vojensko-politické spojenectví Německa, Itálie a později Japonska bylo ustanoveno německo-italskou smlouvou z října 1936, která určovala německé a italské sféry vlivu v Evropě. Bylo to vlastně spojenectví proti Kominterně). Skládá ze dvou částí. První je církevní - Bazilika du Sacré - coeur - Bazilika Svatého srdce. Název bazilika získal kostel patrně pro svoji zelenou kopuli a impozantní vzhled. Druhá část je občanská – věž Memorial Interallié, která byla v r. 2009 opravena. V určité dny má být údajně otevřena a zpřístupněna jako rozhledna. Vyhlídka na město musí být pěkná. V době naší návštěvy je vše zavřené, bazilika je v poměrně žalostném stavu.
Do města jsme se dostali přes jedno z nejmodernějších evropských nádraží - Guillemins. Je to úžasná prosklenná stavba na úpatí vrchu Cointe. Pokud budete ve městě, tak se tam určitě zastavte. Není to daleko od centra, kde jsou poměrně blízko u sebe zajímavé historické stavby, katedrály, Radnice a podobně.
První kostel, ve srovnání s ostatními se dá říct kostelík, který jsme cestou uviděli, byl kostel St. Kryštofa z r. 1240. Stále má zachovaný svůj původní románsko-gotický vzhled. Kolem 1777 byl interiér vyzdoben štuky. Původní podoba byla vrácena s obnovou v letech 1885 - 1892. Kostel byl v době naší návštěvy zavřený.
Když jsme šli po jedné z hlavních ulic – de la Sauveniere - uviděli jsme před námi na kopci obrovskou stavbu - byl to vysokoškolský kostel sv. Martina, který je známý především vzácnou kavalérií v interiéru budovy. Gotická budova je ze 16. století. Kostel se nám zdál trochu stranou toho, kam jsme chtěli dojít, a nakonec jsme byli tak utahaní, že jsme tam už nešli.
Směřovali jsme hlavně na náměstí sv. Lamberta, ale cestou jsme ještě navštívili dominikánský kostel sv. Jana Evangelisty, který byl založen kolem roku 980 biskupem Notgerem, který je zde pochován. Mohutné sloupy drží osmibokou kopuli, která je uvnitř rotundy. Stavba přežila až do roku 1754, kdy byla provedena přestavba v duchu neoklasicismu. Tento kostel byl otevřený a tak jsme se samozřejmě museli jít dovnitř podívat. Ke kostelu přiléhá rajská zahrada s nádhernou křížovou chodbou.
A už jsme došli na náměstí sv. Lamberta, kde je Palác Princů (Palais des Princes Evéques) - po staletí zde sídlili lutyšští biskupové. Postavili si ho v 1. polovině 16. století (první rezidence zde však prý stála již v r. 1000). O 200 let později - po velkém požáru - byl přestavěn. V roce 1849 prošel velkou rekonstrukcí. V současné době se vyznačuje směsicí různých stylů. Palác má dvě arkádová nádvoří, z nichž je přístupné veřejnosti jen to první. Byli jsme tam v pozdním odpoledni, na nádvoří se nechalo volně projít, ale čekala jsem, že nás někdo vrátí urychleně zpátky. Naštěstí se tak nestalo a my si to mohli prohlédnout i nafotit. Je to krásné. Údajně je to největší světská gotická stavba na světě. Podařilo se nám dostat se k tomuto objektu i zezadu a to je snad ještě nádhernější. V komplexu dnes sídlí některé orgány justice a provinční správy.
V těsném sousedství je na náměstí Du March údajný symbol města - Perónova kašna. Je to osmiboká fontána ve tvaru altánu s arkádami, zakončená štíhlým sloupem se čtyřmi lvy, třemi Gráciemi a křížem. Poblíž sousoší je radnice "La Violette" z 11. století, která byla v 18. století přestavěna do současné podoby.
Stejným směrem byl vidět i bývalý kostel svatého Ondřeje - byl to kostel Řádu německých rytířů, který byl dokončen r. 1772. Objekt kruhového tvaru s vnitřní výškou 36 m byl opraven v letech 1962 - 1968, dnes je zde výstavní sál.
Při našem okružním putování městem jsme objevili kostel svatého Antonína, který si postavili bratři františkáni. Byl vysvěcen v roce 1244. Budova má tři hlavní lodě bez věže, zcela v souladu s jednoduchostí františkánského řádu. Barokní průčelí bylo r. 1645 připojeno ke staré budově současně s gotickou fasádou. V roce 1944 byl těžce poškozen. Budova je již mnoho let opuštěná, uzavřená. Exteriér byl částečně obnoven, ale práce jsou přerušovány z důvodu nedostatku finančních prostředků.
Kostela sv Serváce, resp. toho, co z něj zbylo, jsme si všimli skoro jen náhodou. Byl to nejstarší farní kostel ve městě - byl založen v roce 933. Základ věže je pozůstatkem původní stavby z roku desátého století. Kostel byl ve 13. století přestavěn goticky. V roce 1583 se zhroutila část věže a zničila i část kostela. Přesto ještě byla provedena oprava v gotickém slohu. V roce 1981 žháři kostel zapálili. Oheň zcela zničil střechu, okna a nábytek, ale i stavební části byly těžce poškozeny horkem a vodou. Kostel je stále bez střechy.
Další kostel, ke kterému jsme směřovali, byl vysokoškolský kostel sv. Kříže, který je výjimečným valonským dědictvím. Je příkladem tzv. halového kostela, který je charakteristický trojlodím o stejné výšce. Kostel tak připomíná halu. Západní část je románsko-gotická z konce 12. století, příčná loď je gotická z 13.-14. století.
Poslední stavbu, kterou jsme chtěli vidět, byla Katedrála sv. Pavla - původní kostel ze 16. století byl hodně poničen za francouzské revoluce, katedrálou se stal až r. 1802, kdy nahradil zaniklou katedrálu sv. Lamberta. V té době byla také konečně opravena, z velké věže sv. Lamberta zdědila hodiny a zvonkohru. Ještě v 19. století probíhaly další dostavby. Uvnitř se nachází spousta vzácných předmětů. Typickým znakem pro tuto katedrálu je vnitřní harmonie a prostota.
Při zpáteční cestě jsme se ještě zastavili u klášterního kostela sv Jacques le Mineur. Byl založen v roce 1015, v 16. století byl přestaven a je považován jako zázrak gotické architektury. V roce 1558 byl doplněn renesančním portálem. Škoda, že už jsme se nedostali dovnitř. Velká okna jej úžasně prosvětlují. Uvnitř jsou prvky renesance i baroka.
Na historické jádro města je nádherný pohled ze starého obloukového mostu Pont des Arches, který je známý díky Simenonovým detektivním románům.
Ve městě je i starobylé královské divadlo Théâtre Royal, které v době naší návštěvy bylo v lešení.
Samozřejmě je možno vybrat si i návštěvu některého muzea, nejznámější je např. Muzeum valonského umění, Muzeum zbraní, ale to jsem bohužel nezvládli.
Z centra jsme se podle řeky vraceli zpátky k autu, z mostu Pont Kennedy jsme sešli na ostrov, abychom se zhruba zbývající 1 km prošli v klidném prostředí tohoto ostrova, jehož tato jižní část je upravena převážně jaké park. Byla jsem tak ušoupaná, že až později jsem si všimla, že toto příjemné zakoutí města jsem ani nevyfotila.
Belgická města nás tak zaujala, že už nyní víme, že bychom se do Belgie rádi vrátili na delší dobu, abychom na prohlídku měli daleko víc času. Např. víme, že je okolo i řada dalších zajímavých památek, např. jeskyně Ramioul ve Flémalle (18 km jižně od Lutychu) je snad nejhezčí v Belgii. Má tři patra, z toho dvě jsou přístupná veřejnosti.
Doporučují i půvabný zámek na vodě Soumagne ve vesnici Wéhimont vzdálené asi 12 km od Lutychu. Je obklopen velkým ovocným sadem, který je nejkrásnější v období Jarního květu.