Lysá nad Labem – Alegorické sochy na zámecké terase

Snad jen fakt, že zámek v Lysé nad Labem není veřejně přístupný brání tomu, že zdejší parková výzdoba není tak proslulá, jako soubor barokních soch v takovém Kuksu.

Ano, zdejší zámek byl součástí majetku Františka Antonína Šporka a to dokonce jako rodové sídlo (ačkoliv jednou Lysou prodal, aby ji později koupi zpět).

Zámecký park vznikl z původní štěpnice (ovocné zahrady) zhruba po roce 1696. Svažující se terén dal za vznik francouzskému libosadu s habrovými zástěnami. Horní část přiléhající k zámku byla upravená jako soustava teras ozdobená záhonovými květinami.

Tato část parku pak byla zřejmě jako první část vyzdobena skupinou soch, které tvoří alegorické postavy. Nejstarší alegorické sochy představují personifikaci čtyř tehdy známých světadílů, čtyř živlů, dvou denních dob a čtyř ročních období. Postupně k těmto alegoriím přibyly doplňkové sochy lvů, sfing a andílků. Poslední sochy už zřejmě byly realizovány za Šporkova adoptivního syna, Františka Karla Rudolfa, Sweerts-Šporka.

Autorství soch bývá připisováno osobě Matyáše Bernarda Brauna, který dlouhodobě ve službách Šporků působil. Nicméně autorství je spíše ideové, sochy spíš vychází jen z Braunovy dílny a pracovali na nich jeho učedníci a spolupracovníci.

Světadíly jsou zpodobněny jako andílci (putti) s různými artefakty. Soška Afriky tak má pokrývku hlavy ze sloní kůže, Americký putt šlape snad na krokodýla, Evropu poznáme podle modelu chrámu, Asie podle velblouda.

Alegorické ztvárnění živlů jsou postupně. Oheň – nádoba s plameny, Země – rýč se zarývá do zeměkoule, Voda – proud vody z mušle, Vzduch – rozevlátý plášť. Den představuje socha u boha Apolóna (vládce slunečního svitu), noc se dá najít u sochy Venuše, která je vládkyní měsíce.

Alegorie ročních dob najdeme ve zpodobnění některých božstev. Římský Bakchus (kdo chce řecký Dionýsos) zastupuje Podzim (s věncem vinné révy), Vulkán zpodobňuje zimu (snad že se musí zatopit). Léto zastupuje bohyně Proserpina a Flora jaro. Právě postavy ročních doby jsou nejvíce připisovány Braunově okruhu.

Většina dalších soch je připisována Františku Adámkovi z Benátek na Jizerou. V době kdy tvořil sochy v Lysé mu bylo něco kolem dvaceti let a podobná alegorická témata si vybíral málokterý tehdejší barokní sochař v Čechách, z čehož se usuzuje na stálý Braunův vliv.

Sochy na terase u zámku doplňují sfingy, lvi a lvice. Jejich úkolem má být ochrana krásné zámecké zahrady, která představuje novodobou Arkádii a rajskou zahradu. Tato zvířena vznikla již v druhé polovině 17. století a je spojována s další výraznou postavou českého baroka. Konkrétně jde o Františka Ignáce Platzera. Sochařská dílna přispěla do souboru soch mj. vládcem Olympu, Jupiterem (s blesky a orlem), trojzubec a delfín prozradí Neptuna, Vulkán má kovadlinu. Diana je na lovu, Pomona je ozdobena různými plody a pramáti bohů Gaia má korunu z hradeb a klíč. Platzerovy sochy byl na terasu přesunuty asi ve 30. letech 20. století při restaurování, takže vlastně k původnímu souboru nepatří.