Malá Skalka.

Další z malých, ale velice fotogenických míst východní části Moravskoslezských Beskyd zhruba ve stejné vzdálenosti jak od Bocanovic, tak i od Mostů u Jablunkova. Protože trasu z Bocanovic podél hlavní cesty do Dolní a následně i Horní Lomné jsem již šel mnohokrát, tak jsem nyní zvolil směr jiný a to od železniční zastávky přímo po žluté turistické trase. Už začátek je velice zajímavý, vede totiž lesem, což je mnohem klidnější než podél relativně frekventované silnice. Malá Skalka byla součásti kratšího výletu, který bude patrně i posledním dílem článků o skalách umístěných severně od hřebenovky Sulov – Mosty u Jablunkova. Mezi místa, která mě zaujala nejvíce byla „Euklidova skála“ a právě tyto nevelké skalky.

 

Po žluté trase vedoucí z Bocanovic až na turistickou chatu „Skalka“ se dostanu zhruba po dvou třetinách této vzdálenosti ve velmi zajímavém terénu u místa označeného „Velká louka“. Zde se nachází rozcestník, u kterého je třeba opustit stezku a pokračovat možná sto, možná 200 metrů severním směrem. Podle některých zdrojů na internetu jsem tušil, že by se zde měli nacházet zajímavé skalky. Alespoň na fotografiích to tak vypadalo.

 

Najít úplně správnou cestu není tak jednoduché. Od rozcestníku není vidět nic, co by mohlo napovídat, že se zde něco kamenného může nacházet. Držím se představy, že často se takovéto přírodní útvary nacházejí v okolí vrcholů (ne vždy je to ovšem pravidlem). Je možná deset až dvacet čísel sněhu a je zde vyšlapaná úzká cestička. Po té se s chutí vydávám…

 

A světe div se, po chvíli mě dovede do míst, které mi vykreslí úžas i úsměv ve tváři… Dostávám se na vyhlídku. Není mnoho takových, kde je výhled na více než 180 stupňů. To co mě na chvíli zastaví s pocitem úcty je pohled na skalní hranu. Pocit, který může být krásný a uklidňující, ale také přesně opačný – ochromující a „radící“ člověku „ústup“. První dojem byl spíš na této opačné straně pocitů. K hraně jsem se přibližoval velice opatrně. Louka pode mnou vypadala dost hluboko. S novými „nejdražšími“ pohorami mého života jsem si na spoustě míst mohl dovolit nezvykle hodně a boty mě „přidržely“. Přesto jsem se pohyboval s velkou opatrností a snažil se odhadnout výšku toho co mám pod nohama.

 

Nesmírně silný zážitek a jistota, že Malá Skalka mi okamžitě přirostla k srdci. Za název se určitě stydět nemusí, nejvyšší místa mají výšku určitě minimálně několik metrů, určitě jsou vyšší než jsem sám a drsnost krajiny dokresluje i strmý a částečně sněhem zasypaný kamenný svah. Postup je zrádný hlavně tím, že nevím co je tam, kde se snažím opatrně našlapovat. Ač boty mají protiskluzovou podrážkou tak na led, zledovatělé kameny nebo větve či větší nebo menší kmínky jsou „krátké“. Opatrně si vybírám jediné místo, které vypadá nejméně strmě, k sestupu. To se relativně daří. Už z boku vidím, že ač jsou zatím skalky spíš menší, tak mají nepochybně své osobité kouzlo. Spolu s loukou a siluetou okolních kopců pod „kovovou“ oblohou jakoby samy z fotek „vylézaly“.

 

Jdou opatrně a dávám si dost pozor. I tak mi v jednom místě podklouzne noha a v mžiku sebou „švihnu“ o „skalní stěnu“. Doma nakonec zjišťuji, že mi tento akrobatický cvik vykouzlil na ruce táhlý škrábanec. Inu asi to bude láska na první pohled. :-)

 

Odhaduji, že soustava výchozů může mít délku asi padesát metrů. Nejkrásnější je podle mě východní část, kterou zpestřuje padlý kmen menšího stromu a dlouhé zešikma a přibližně severojižním směrem orientované pískovcové bloky. Pod nimi se občas vytváří zajímavá místa – skrýše loupežníků. Zde spíše „skrýšečky“. Z pohledu jeskyňářského nic zajímavého. Rozhodně nepřesahuje dvou metrů a „vměstnání se“ člověka je takové silně nouzové. Jen několik větších bloků vytvořilo malý prostor, spíš jen takovou stříšku. Skály se nenacházejí v současnosti v žádné přírodní památce nebo rezervaci a přístup k nim by měl být snad volný. Pokud by si někdo nebyl jistý zda se třeba nebude jednat o „jeskyni“, tak má možnost se aktuálně podívat do databáze JESO (Jednotná Evidence Speleologických Objektů vytvořená AOPK -Agenturou ochrany přírody a krajiny). Že by zde byl nějaký tok mi také není známo (problematika „vodního zákona“) a z hlediska soukromých pozemků se zde nachází nedaleko chata.

 

Velmi krásné, romantické místo, které opět doporučuji ke zhlédnutí. Myslím si, že ani davy sem mířit nebudou...

https://www.youtube.com/watch?v=_PhdUapJE0I

https://www.youtube.com/watch?v=ezIGqJY0_CQ

https://www.youtube.com/watch?v=zNGJG3aasKw