Město Jihlava - Masarykovo náměstí

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí

Masarykovo náměstí v Jihlavě je třetím největším v České Republice. Dnes jeho střed hyzdí ošklivá budova obchodního domu Prior z roku 1983, ale pochopitelně tomu tak nebylo vždy. Původní gotické domy s podloubím zanikly při přestavbách ve 14.století. V průběhu staletí se vzhled domů měnil z renesančního na barokní, až nakonec domy získaly klasicistní styl.

Měšťanské domy

Dům č. 8 (čp. 80) na Masarykově náměstí byl vystavěn ve druhé polovině 16. století. Ozdobou domu je mohutný válcový arkýř na nároží náměstí a ulice "U mincovny", přičemž hlavní průčelí je situováno právě do této ulice. První patro má dům vysazeno na krakorcích, v interiéru se v přízemí dochovala dvojlodní síň zaklenutá na toskánských sloupech a v patře síň s hřebínkovou klenbou. Dům je podle informační tabulky na objektu označován za mincovnu, jeho souvislost s touto institucí není prokázána.

Dům čp. 1198, zvaný Bavorův, je dokladem raně gotické měšťanské stavby v centru Jihlavy. Jeho jádro z poloviny 13. století se dochovalo v obvodových zdech budovy (až do výše podlahy prvního patra) a v obloucích arkád. Široká obdélníková okna v prvním patře byla prolomena při přestavbě v polovině 16. století, kdy dům získal současnou fasádu a byl též rozšířen do hloubky parcely. Výrazným prvkem této úpravy je i válcovitý arkýř na nároží. Poslední výrazná úprava proběhla v 80. letech 20. století, kdy byl dům upraven podle projektu J. Sedláka pro moderní využití. Při této úpravě byly obnoveny původní gotické arkády.

Dům čp. 55 je goticko-renesanční a sahá svou stavební historií až do 13. století. V přízemí je vstupní dvoulodní pozdně gotický mázhaus se štukovým profilovaným žebrovím, hřebínkovými klenbami z 2. poloviny 16. století a zadní komorou. Tato komora je rozdělena raně gotickým klenebním pásem, klenba i boční zdi nesou vegetativní výzdobu. Při pravé zdi schodiště z mázhausu do 1. patra je zaslepený raně gotický portál. V 1. patře jsou renesanční klenby a zaslepená černá kuchyně, vpředu barokní strop.

Radnice

První jihlavská radnice je doložena v polovině 13. století. Tehdy v čele správy města stál doživotní nebo i dědičný rychtář jako zástupce krále. Jeho pravomoci postupně přebírala volená městská rada. Tento proces byl završen v roce 1505, kdy město odkoupilo dědičnou rychtu od rodiny Pilgramerů. Původní radnice stála vedle rychty na západní straně náměstí. Novou radnici získalo město Jihlava v roce 1425 koupí domu Mikuláše barchaníka (kdysi Cippusova) na protější, východní straně náměstí. Roku 1509 byl ke stávajícímu domu připojen dům Holclinův. V prvním poschodí tehdy vzniká reprezentativní síň, zaklenutá čtyřdílnou žebrovou klenbou a sklenutá do středového polygonálního pilíře, s ojedinělou klenbou z pálených tvárnic. V zadním traktu radnice byla v roce 1574 vybudována rozměrná soudní síň s dřevěným obložením stěn i stropu. V 16. století byla radnice poškozena několika požáry, po kterých následovala renesanční přestavba, dokončená v roce 1594. V 18. století byl připojen třetí – nejjižnější - dům Kentlinův. V roce 1734 byl celek sjednocen a propojen schodišti. Roku 1786 získala radnice klasicistní fasádu s kartuší s barevným jihlavským znakem a střecha byla ozdobena věžičkou s hodinami. Další rekonstrukce radnice byla zahájena v roce 2004. Při ní byla obnovena velká gotická síň v prvním poschodí v její původní podobě. V pozdně gotickém prostoru tzv.“kaple“ byly odhaleny klenby, zdobené renesančními a barokními freskami. Rekonstrukce odkryla mnoho cenných maleb – např. fresku sv. Kryštofa s Ježíškem a renesanční fresky tzv. masopustního průvodu. Dále byla restaurována autenticky dochovaná černá kuchyně. Rovněž je možno nahlédnout do někdejší „hladomorny“. Ve dvorní traktu byla umístěna pětice soch – alegorie čtyř ročních období a múzy Terpischoré – původně umístěné ve Smetanových sadech.

Kašny

Neptunova kašna je jedna ze dvou barokních kamenných kašen na jihlavském náměstí, které na místě dřevěných středověkých kašen zřídilo město v roce 1789 . Plastickou výzdobu vytvořil sochař Jan Václav Prchal, jehož ústřední plastika Poseidona/Neptuna byla osazena roku 1797. Kašny mají identickou pískovcovou podnož s poloplastikami delfínů, mořských panen a lastur s chrliči. Liší se centrální plastikou, u této kašny představující antického boha Neptuna (na druhé je socha bohyně Amfitrité). Kolem kašny je pás původní dlažby z 19. století.

Morový sloup

Barokní sloup byl postaven v roce 1689 až 1692 jako poděkování města za to, že se o 10 let dříve městu vyhnula morová epidemie. Autorem jeho architektonického řešení byl Agostino Brascha, sochařskou výzdobu vytvořil Antonio Laghi. Sloup se sochou Imaculaty na vrcholu obklopují plastiky sv. Josefa, sv. Jakuba Většího, sv. Šebestiána a sv. Františka Xaverského. Sloup vysvětil 2. února 1691 olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna. Na tomto místě stávalo ve středověku popraviště, později pranýř. U sloupu je umístěna pamětní deska jihlavského intelektuála Evžena Plocka, který se v roce 1969 nedaleko od tohoto místa upálil na protest proti sovětské okupaci.

Oblastní galerie Vysočiny

Galerie sídlí v domě, který byl původně na dva renesanční domy na gotických parcelách, které byly upravené v polovině 18. století. Ve 20. letech 20. století stavebně propojeny a v 60. letech 20. Století adaptovány pro potřeb galerie. Jižní dům byl v renesanční době jednopatrový, s půdním polopatrem. Severní vznikl přestavbou starší budovy v roce 1566. V interiéru se dochovala řada renesančních prvků, např. portál datovaný 1577, ze stejného roku se dochovaly nástropní malby na klenutém stropě mohutné schodišťové síně s arkádami.

Historie města Jihlavy

Na konci 12.století je na návrší nad řekou Jihlavou historicky doložena slovanská vesnice s kostelíkem sv.Jana Křtitele. Díky nálezům stříbrných rud koncem 40.let 13. století. Sem stříbrná horečka přivedla horníky, řemeslníky a obchodníky z celé Evropy. Malá vesnice jejich náporu a potřebám nestačila, a proto se začalo na protějším břehu řeky budovat nové město. Bohatství plynoucí z dolování se projevilo zejména velkorysostí jeho založení. Téměř současně byly stavěny tři hlavní církevní stavby – farní kostel sv.Jakuba a klášterní komplexy minoritů a dominikánů. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Královská privilegia zaručovala městu prosperitu a Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království. Bylo chráněno mohutným opevněním, náměstí lemovaly kamenné domy s podloubím, ve městě se razily mince. Zachované umělecké památky (iluminované právnické rukopisy a pozdně gotické plastiky) patří k nejvýznamnějším svého druhu v českých zemích. Jihlava zaujímá přední místo i v oblasti právní – poprvé ve střední Evropě zde bylo vedle městského práva kodifikováno horní právo, které se stalo vzorem pro řadu dalších Horních Měst. Po dlouhá staletí byla Jihlava sídlem vrchního horního soudu. Význam těžby stříbra poklesl koncem 14.století, kdy byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a doly postiženy zemětřesením a záplavami. Hospodářský vývoj města však již v té době zajišťoval obchod a řemeslná výroba – zejména soukenictví – se na tři století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím. Velký požár města v roce 1523 ukončil středověkou etapu výstavby města, které bylo obnoveno v renesančním stylu. Vzniká jihlavský typ domu s tzv. krytým dvorem, kdy se nad gotickou dolní síní (mázhauzem) otevírá renesanční prostor horní síně s arkádovou lodžií s toskánskými sloupy, zaklenutý obvykle sklípkovou klenbou a často doplněný freskovou výzdobou. Město velmi utrpělo za švédské okupace během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Trvalo více než sto let než byly zahlazeny všechny škody a Jihlava dosáhla nového hmotného i kulturního rozvoje. Město bylo obnoveno v barokním duchu. Nejvýznamnější barokní stavbou je jezuitský Kostel sv. Ignáce vybudovaný spolu s kolejí a gymnáziem v poslední čtvrtině 17.století. Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Císařovna Marie Terezie do města pozvala nizozemské soukeníky, jejichž zkušenosti vedly ke zdokonalení výroby. Soukenictvím se živily tisíce lidí ve městě a okolí, ve druhé polovině 18.století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době mění – vymaňuje se z těsného okruhu hradeb, náměstí získává noční osvětlení, přestavuje se radnice, počátkem 19.století se bourají městské brány s úzkými průjezdy, průčelí domů jsou upravována klasicistně. Celá městská památková rezervace – jedinečná kombinace gotické, renesanční a barokní architektury – potěší každého obdivovatele uměleckých památek a dávné historie. Městská památková rezervace byla vyhlášena v roce 1951 - nachází se zde 213 památkově chráněných objektů.