Město Touškov a jeho památky

Dvoutisícové západočeské Městečko je písemně poprvé zmiňováno již v roce 1115. Ve II. polovině 13. století se Touškov (Tuecowe, Stadt Tuschkau) stává trhovým městem a je nejvýnosnějším majetkem kladrubského kláštera. Význam města klesá po založení Plzně v roce 1295 a v roce 1424 město dobyl a prakticky zcela zničil Jan Žižka. Tehdy zanikla budova klášterní správy, tvrz a téměř veškerá zástavba. Po této katastrofě už Touškov nikdy nezískal svůj dřívější význam a po celé další století zůstával takřka bezvýznamnou trhovou vsí. V roce 1543 je Touškov znovu povýšen na město. Koncem 16. století se zdejším významným občanem stává Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, který ve městě vlastnil několik domů.

Jestliže ještě před třicetiletou válkou byl Touškov převážně českým městem, v 18. století již většina obyvatel mluvila německy. V této době také vzniká většina historických památek Města Touškov. Městečka, které si dodnes zachovalo svůj středověký půdorys a v roce 1992 bylo prohlášeno městskou památkovou zónou.

Dominantou města je pozdně barokní Kostel sv. Jana Křtitele. O jeho stavbě bylo rozhodnuto roku 1776 a dokončen byl v roce 1780. Až v roce 1856 byla do dnešní podoby dostavěna kostelní věž. Stavitelem chrámu byl rakouský architekt Anton Haffenecker, který použil plánů svého otce Thomase. Hovoří se i o „projekční“ spoluúčasti K.I.Dienzenhofera, se kterým Haffenecker v Praze působil nebo minimálně o jeho silném vlivu. Budova kostela, postavená na místě předchozí svatyně, je pozdně barokní, jednolodní, orientovaná stavba, se západní hranolovou věží s cibulovou bání. Presbytář - v půdorysu čtvercový - je zakončen polokruhem, ve kterém se nachází hlavní oltář. Na severní straně kněžiště je postavena čtvercová sakristie s oratoří v patře. Oratoř ústí do presbytáře trojbokou rokokovou lodžií. Obdélníková loď se zaoblenými rohy je zaklenuta třemi poli placek. Pásy, které dělí klenbu, vycházejí ze sdružených pilířů. Kruchta je konvexně vypnuta na pilířích a podklenuta třemi plackami. V kostele se nachází i hrobka, ve které je pohřben poslední touškovský benediktinský kněz Havel Tulipán, který zemřel v roce 1787.

Mobiliář kostela pochází převážně z poslední čtvrtiny 18. století. Hlavní oltář je rokokový, portálový s představenými sloupy. Jeho součástí je obraz Křtu Páně a sochy rodičů sv. Jana Křtitele, tedy sv. Zachariáše a sv. Alžběty. V lodi proti sobě stojí také dva postranní rokokové portálové oltáře se sloupy a s obrazem Panny Marie Pomocné a sochami sv. Jáchyma a sv. Anny, resp. s obrazem sv. Benedikta a sochami sv. Antonína Velikého a sv. Prokopa. Vidět zde můžeme také iluzivní malovanou oltářní arkádovou architekturu se skupinou Ukřižování nebo kopii obrazu Karla Škréty. Za pozornost stojí i rokoková kazatelna, barokní trojdílné gotizující varhany, dvě trojdílné – bohatě vyřezávané – zpovědnice se sochami sv. Petra a sv. Maří Magdaleny i barokní křtitelnice s nohou z červeného mramoru a zobrazením křtu Ježíše Krista.

Kostel, nad jehož vstupem je osazen znak kladrubského kláštera, byl kompletně opraven v devadesátých letech minulého století. V roce 1746 se vedle něj postavila nová budova probošství kladrubského kláštera, které zároveň sloužilo jako letní sídlo kladrubských opatů.

Ve městě se rovněž nachází několik domů se středověkými jádry, většinou je dnes již vidíme v pozdně barokní nebo klasicistní úpravě. U některých domů se dochovaly i původní gotické portály.

Druhou nejvýznamnější památkou ve Městě Touškov je ovšem sousoší Nejsvětejší Trojice. Stojí na kamenné základně čtvercového půdorysu se žulovou dlažbou, masivním soklu s plintem a užším soklíku. U paty je zdobený akantovým listovím, v dříku je obklopený obláčky a hlavičkami andílků. Vrcholovou hlavici tvoří dvě liturgické skupiny. Na jedné straně je Nejsvětejší Trojice nad zeměkoulí, na druhé straně korunování Panny Marie nad níž je Bůh otec a Bůh Syn.
Toto barokní sousoší je dílem plzeňského sochaře Karla Legáta z roku 1723. Na čelní straně středového soklu je reliéfní akantová kartuš, na níž sedí andílek s hvězdou v pravé ruce. V kartuši jsou vyrytá písma: I.C.F, K. H. F. a na užším hranolovém soklíku se nachází na boku signatura: Sig Legat Fecit. Žulové soklíky jsou osazeny sochami světců sv.Jana Křtitele, sv. Vavřince, sv. Kryštofa a sv. Františka. Socha sv. Jana Křtitele je již pouze kopií původní sochy a jejím autorem je Ondřeje Lugert (1902).

Další památky již souvisejí se židovským osídlením, které pravděpodobně souvisí s vypovězením Židů z Plzně v první polovině 16. století. Některé náhrobní kameny na zdejším židovském hřbitově měly pocházet z této doby, nejstarší konkrétně z roku 1543. V první polovině 17. století údajně třetina všech domů ve městě patřila Židům. Koncem I. poloviny 19. století bylo pět židovských domů soustředěno na severní straně Dolního náměstí a v Čeminské ulici, šestý dům se nacházel na Kostelním náměstí a později byl přestavěn na městský špitál. Všechny tyto domy se v přestavbách dochovaly do současnosti. Mezi architektonické cennosti patří zejména barokní - tzv. Lämmelsfeldův - dům č. 11 s portálem, na němž je vytesáno jméno Salomona Löbla a letopočet 1769, nebo tzv. Forschheimerův dům č. 9.

Ve městě se nacházela i stará synagoga, jejíž přesnou lokaci ani dobu vzniku neznáme. Vyhořela v 17. století a okolo roku 1702 byla zbořena. Nová synagoga vznikla roku 1874 na rohu ulic Čeminská a Květná, a to adaptací přízemního obytného domu. Synagoga byla v letech 1927 až 1928 zvětšena a spojena se sousedním domem židovské obce. Mobiliář byl zničen nacisty na podzim roku 1938 a modlitební sál byl využíván jako skladiště. Po roce 1985 byly odstraněny původní architektonické prvky, synagoga byla změněna na obytné prostory.

Židovský hřbitov se nachází asi jeden kilometr za Městečkem. Byl založen nejpozději v první polovině 16. století a po roce 1938 byl zcela zničen nacisty. Většina náhrobků byla odvezena a ztratil se i nejstarší náhrobek z roku 1543. Rozloha hřbitova je více než 5.200 metrů čtverečních, ale nachází se zde jen asi dvacet poškozených náhrobků, nejmladší z nich pochází z roku 1891. Z ohradní zdi z lomového kamene se dochovalo jen torzo na severní straně hřbitova.