Mírové náměstí v Litoměřicích

Velké veřejné prostranství má přibližně lichoběžníkový tvar a odedávna sloužilo jako tržiště. Od roku 1859 je celé vydlážděno černou dlažbou z místního čediče. Náměstí zdobí dvě kašny. Středu náměstí dominuje morový sloup z roku 1685, který byl postaven podle návrhu Giulia Broggia. Na jeho vrcholu je umístěna Immaculata, Panna Marie stojící na půlměsíci a zeměkouli s ovinutým hadem jako symbolem dědičného hříchu. Na postranních soklech jsou umístěny sochy patronů proti moru: sv. Rocha, Šebestiána, Bartoloměje a Františka Xaverského. Ve výklenku pak leží socha sv. Rosalie.

Náměstí je osázeno deseti lípami. Převážná většina zdejších domů pochází ze středověku a má gotické jádro.

Jižní strana náměstí je ozdobena podloubím. Má je i dům Kalich, původně nazývaný Dům pod Bání. Ten má na své střeše vyhlídkovou terasu - věž ve tvaru Kalichu, jenž připomíná zdejší dlouholetou vinařskou tradici. Je to pozdně gotický dům z prvé poloviny 16. století, v letech 1570 až 1580 byl renesančně přestavěn pro rodinu Mrázů z Milešovky. Později zde sídlil rakouský státní solní úřad. V roce 1834 zde proběhla empírová přestavba a od roku 1877 bylo v přízemí umístěno první litoměřické městské muzeum.

Ozdobou jižní strany náměstí je renesanční dům U Černého orla zdobený sgrafity. Rozlehlý palácový dům postavil před rokem 1564 Ambrož Balli, řečený Vlach, významný italský stavitel, působící v Litoměřicích. Roku 1726 jej zakoupilo město, které tu v letech 1748–9 zřídilo kasárna. Roku 1850 se sem přestěhoval městský úřad. Dnes hotel a galerie.

Na jižní straně náměstí se nachází i vchod do litoměřického podzemí resp. do zdejších středověkých sklepů a katakomb, které v minulosti sloužily především jakožto skladiště potravin a útočiště, například při požáru a v době války. Zpřístupněna je 366 metrů dlouhá část z celkové délky 3 kilometrů. Některé sklepy zabírají dokonce až tři patra. Od konce června do začátku září je zajištěna denně průvodkyně od 11:00 do 15:00 hodin. Odchod do podzemí je u vchodu do vinárny Radniční sklípek.

Na jihovýchodě náměstí se nachází děkanský Kostel Všech svatých. Původně románská, církevní památka pochází z první poloviny 12. století prošla řadou přestaveb. Gotickou přestavbu kostel prodělal v roce 1480, v roce 1501 začala přestavba kostelní věže, v roce 1554 na věž přibyly věžní hodiny a v roce 1584 i Ochoz s věžičkami. V roce 1570 kostel dostal novou střechu. Další přestavba proběhla v roce 1612, kdy kostel prošel přestavbou svého průčelí. Definitivní barokní vzhled a současnou podobu mu dali nejprve Giulio Broggio a později i jeho syn Octavio Broggio v letech 1718–1719, barokní oltář pak po smrti svého otce instaloval jeho syn Antonio Broggio.

Na východní straně náměstí proti kostelu se nachází gotická budova Stará radnice. Budova až do roku 1839 sloužila jako litoměřická radnice, dnes v ní sídlí Oblastní vlastivědné muzeum. Gotické zbytky původního zdiva zůstaly zachovány v obloucích zdejšího podloubí na náměstí. Do renesančního slohu byla přestavěna v letech 1537-1539. Na nároží budovy byla instalována kopie renesanční plastiky z roku 1539. Tzv. Roland zde má podobu divého muže s kyjem v ruce. V pilíři pod touto sochou je zabudována železná maketa staré délkové míry, tzv. českého lokte. V podloubí se nacházejí dva středověké erby. Oba erby pocházejí přibližně z přelomu 14. a 15. století, jde o městský a říšský znak. Na jižní straně směrem do Dlouhé ulice lze také spatřit zbytky zdejšího pranýře. V interiéru budovy se dochovalo vnitřní schodiště, z roku 1542. je zachována i dřevem vykládaná zasedací síň litoměřické městské rady.

Na severní straně náměstí sídlí Knihovna Karla Hynka Máchy.

V severozápadní části náměstí se nachází dům rodiny komika Felixe Holzmanna, kde prožil své dětství. Dnes je na tomto domě umístěna jeho busta s malou pamětní deskou.