Morkovice-Slížany-zámek
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
Město Morkovice-Sližany se nachází 18 km jihozápadně od Kroměříže na severním úpatí Litenčických vrchů. Město vzniklo sloučením dvou dříve samostatných obcí Morkovic připomínaných prvně v r. 1222 a Slížan připomínaných v r. 1353. Slížany byly v 16. stol. významným centrem Jednoty bratrské, Jan Blahoslav zde byl zvolen biskupem jednoty bratrské. Z r. 1222 pochází listina vydaná moravským markrabětem Jindřichem pro velehradský klášter, na které je jako svědek uveden Zemislav z Morkovic.
Tvrz ve vsi Morkovice se poprvé připomíná v r. 1349, kdy ji a celé panství získal Markvart z Morkovic. V r. 1355 odkazuje Markvart z Morkovic tvrz a již městečko Morkovice moravskému markraběti Janovi, od kterého v r. 1389 získává panství Jan z Huštěnovic. Za válek mezi Jiříkem z Poděbrad a Matyášem Korvínem v r. 1468, při tažení na Olomouc byla tvrz v Morkovicích Matyášem dobyta a morkovické panství pak dal v r. 1469 král Matyáš Korvín Protivci ze Zástřizl a významnému rodu pánů ze Zástřizl byly Morkovic e až do r. 1710. V r. 1583 získal Morkovickou tvrz Jiří Protivec ze Zástřzl, který započal v r. 1590 s přestavbou gotické tvrze na renesanční zámek s nárožními válcovými bastiony. V průjezdu zámecké budovy je umístěna nápisová deska s erbem Zástřizlů, datem 1590 a nápisem „GIRZIK PRO/TIVEC MORK/OWSKI ZZ“. Ve stejném roce přechází panství na rádce císaře Rudolfa II. a přísedícího zemského soudu, jeho bratra Václava ze Zástřizl, který v přestavbě zámku pokračoval. Za Václava mladšího ze Zástřizl, který držel panství v letech 1612-1632 bylo panství rozšířeno a zvelebeno. Oldřich Desidenius ze Zástřizl, který vlastnil panství v letech 1647-1664 renesanční zámek barokně přestavěl. Interiér byl vyzdoben italskými umělci, kteří v té době tvořili štuky a fresky v Květné zahradě v Kroměříži. Štuková výzdoba je z dílny Quiricha Castelliho a malířská výzdoba je od Carpofora Tencalla. V r. 1667 Kateřina Sidonie ze Zástřizl zanechala morkovické panství svým třem dcerám, ze který se Anna provdala za Františka Ferdinanda Saka z Bohuňovic, který v r. 1710 morkovické panství získává. Sňatkem přešlo panství na Bernarda Josefa Skrbenského z Hříště a v r. 1755 na rytíře Antonína Pavla Braida, který provedl na zámku další pozdně barokní, rokokové a klasicistní úpravy. Po jeho smrti v r. 1794 prodala panství vdova Marie Anna Braidová bohatému obchodníku italského původu Janu Křtiteli Ariolimu. Jeho syn František provedl na panství i zámku řadu stavebních úprav.
V r. 1863 koupila panství hraběnka Leopolda Thun-Hohensteinová a její rod držel panství až do r. 1911, kdy panství, velkostatek s hospodářským dvorem, sýpkou a zámkem koupil hrabě Filip Kinský a jeho manželka Marie Kinská-Dubská. Noví majitele zámek v letech 1918-1919 zrekonstruovali, provedli několik stavebních úprav, zbořili západní křídlo, zrušili hodinovou věž se zvonicí, přebudovali původní arkády, zrušili vodní příkop, provedli parkovou úpravu a ve středu nádvoří vybudovali neobarokní kašnu. V r. 1945 byl zámek s velkostatkem konfiskovaný a sloužil pro různé účely. Bylo zde muzeum, výrobna košíků, zdravotní středisko, veterinární středisko i lékárna a mnoho majitelů a velmi malá údržba. Zámek i park chátral, v r. 1996 se dostal do soukromých rukou, ale obnova zámku, kde by mělo být i košikářské muzeum, pokračuje velmi pomalu. Zámek i park jsou pro veřejnost nepřístupné.