Mrazový srub na vrcholu hřebene Žár.

Toto místo mě zaujalo už dříve. Poprvé to bylo asi kdysi dávno když jsem se kolem Dolních Mazáckých skal po modré turistické trase a po chvíli i podél spodního toku potoku Mazák. V jednom místě takovým bočním pohledem trochu vypadalo jako nějaká skalka pokud ne tak alespoň větší hromada kamení. Pak jsem na to nějak pozapomněl (byly zajímavější cíle kam se vydat). Pak jsem si na to při jednom sestupu od Liščích ďur vzpomněl. A co hlodá déle v hlavě, tak „musí“ být prozkoumáno. :-) Inu, jednoho víkendu jsem toto místo přidal k výletu a bylo rozhodnuto. Je několik, minimálně dvě, cesty jak se na tento vršek dostat. Nejprve náročnější, ale rychlejší přímá cesta, ve stylu „vidím a jdu“. V některých částech, zejména těch nejnižších je ovšem svah dosti prudký a riziko uklouznutí zde rozhodně hrozí. V nejprudších nižších částech by takové uklouznutí moc milé nebylo. Toto platí zejména u níže umístěného skalního výchozu, v místech o něco níž než je zábradlí u cesty vedoucí podél potoku. Naopak u horního konce tohoto zábradlí je krásné místo, kde se potok Mazák v poměrně úzkém místě po stovky a tisíce let prořezává kamenným podložím. Zde potok skutečně hřmí…

 

Navíc v tomto přímém postupu je také, nedaleko menšího vodopádku, skalního výchozu „vymletého“ i dávnými „velkými vodami“ a relativně hluboké tůňky (v místě u vodopádku minimálně po pás), nutné potok přebrodit. To znamená s mokrými botami během chvíle zahájit výstup do nejistého prudkého svahu. Než se toto stoupání zahájí tak je nutné přejít jeden menší přítok, sice ne moc vydatný, ale o to širší a bahnitější a pak následuje nejprudší část stoupání. Tu je dobré se snažit postupovat dynamičtěji, tedy aby ani v jednom okamžiku nebyla ani na jednom ze čtyř hlavních jistých bodů (nohy a ruce), protože ani jeden z nich nebude v těchto místech jistý. Strmost spodní části svahu si člověk uvědomí až se dostane do „bezpečnějších“ míst, tedy na počátku krásného suťového předpolí. Na jehož konci se skutečně nachází menší mrazový srub. Velikostí nijak nemusí oslnit, ale místa v kamenném předpolí jsou skutečně krásná, respektive nabízí se zde krásné výhledy na okolní svahy. Zde si člověk uvědomí jak mohou být Beskydy fotogenické, pestré a hlavně jak prudké mohou být svahy. Možná v některých místech by mohly být vidět i některé části Liščích ďur (podle boulderistů označených L.Ď. III). Minimálně jsou vidět místa kde patrně kůrovec již notně „zapracoval“ a místo stromů jsou zde vidět suťové svahy. Jedním směrem se dívám patrně k Lysé, ale v době kdy jsem zde byl tak byly vrchní části lesů „v mlze“. Toto je směrem severovýchodním, naopak směrem jihozápadním se objevuje mohutný vrchol Čupel, od nějž spadá ve směru k Lysé oblast přírodní rezervace Mazácký Grúník a dále naopak stoupá oblast národní přírodní rezervace Mazák, kde by se měly nacházet největší a patrně i nejobtížněji dostupné vodopády Beskyd. Do těchto míst není vstup dovolen z důvodu ochrany NPR Mazák. Jak se na jiných místech píše přístup k nim je velmi nebezpečný a obtížný. Toto nemohu potvrdit ani vyvrátit, nepatřím k těm šťastlivcům, kteří měli možnost se zde podíval, ale vůbec bych se tomu nedivil. Podle dalších zdrojů patří oblast k nejvýrazněji geomorfologicky přetvářeným územím s velmi strmými stržemi zdrojnic potoku Mazák ve výrazném godulském souvrství. Jak nepřístupné toto místo může být pro člověka, tak velkým rájem patrně bude pro přírodu samotnou. Myslím si, že podobně jako horní oblasti PR Smrk, tak i NPR Mazák je důvod k ochraně zcela na místě. Už jenom při pohledu z míst kam se podívat člověk ještě může, tak strmost svahu Mazáku budí skutečný respekt a údiv.

 

Ale zpět k mrazovému srubu. Není nikterak velký, porovnat bych jej mohl například s jedním nejvýraznějším na svahu bezejmenného vrcholu s nadmořskou výškou 579 m.n.m. naproti zřícenině hradu Klenov. Osobně v jejich útvarech žádný pozůstatek starodávného hradu nevidím. :-( Takovou pomyslnou protiváhou ke skalnímu útvaru který z jednoho směru připomíná úzkou skalní věž ( z boku již tak štíhle a jako věž už moc nevypadá).

 

Lepší a snadnější, i když o něco delší cestu vidím opačným směrem po pomyslném spadajícím hřebínku Žár. Ve směru k potoku Mazák prudce spadající, na opačném již mírněji. Je krásně kamenitý a běh těmito místy je skutečně osvobozující. Po tomto hřebeni se dolů dostanu již k chatové oblasti (ale i tak musím přejít potok, ale zde to při troše snahy jde i „suchou nohou“) nad místem, kde se modrá turistická trasa připojuje k cestě vedoucí od hráze nádrže Šance, která byla nově opravena a „zvednuta“ její výška a jen o kousek dál k hlavní cestě vedoucí do Ostravice a konečné stanici vlaku u bývalé pily. To byly časy, když zde ještě pila fungovala.