Národní park Cabo de Gata v jižním Španělsku

Národní park leží ve východní části Andalusie v provincii Almería. Rozprostírá se na ploše26 000 ha, jeho celé jméno zní Parque Natural Cabo de Gata-Níjar. Přírodním parkem byl vyhlášen v roce 1987. Vnitrozemí vyplňuje pohoří sopečného původu Sierra de Gata s nejvyšším vrcholkem Pico de Fraile (451 m), které se táhne souběžně s úzkým pobřežním pásem. Rybářské vesničky a jedinečné zátoky s nádhernými plážemi mezi útesy, kamenité i písčité, z nichž mnohé jsou dostupné jen pěšky nebo na kole či lodí, patří bezesporu k nejmalebnějším a nejméně zalidněným španělským plážím. Je to oblast, kde si přijdou na své také botanici a ornitologové.

Skoro tři tisíce hodin slunečního svitu za rok dává tušit, že déšť je tu velmi vzácným návštěvníkem. Průměrné roční srážky se pohybují kolem 200 mm/m2, z nichž polovina spadne během jediného dne. Člověk by řekl, že v tomto nejsušším místě Evropy nemůže nic růst. Kupodivu roste, protože rostliny se zde dokázaly přizpůsobit zdejším extrémním podmínkám. Trpasličí palmy, kterým tu říkají palmitos, agáve a opuncie jsou doma především v kopcích, které se svažují tu prudce, tu mírně k pobřeží. Mnohé černé útesy prozrazují sopečný původ této oblasti, ale také skrývají krásné liduprázdné malé pláže a plážičky, jimž tu zase říkají calas. Kontrast šedočerných skal, stříbřité průzračné vody a žlutého písku dodává těmto místům zvláštní krásu.

Stojí za to si projet celý přírodní park. Klikatá silnička občas vede podél pobřeží, občas se stáčí do vnitrozemí. Všude je možno narazit na kouzelné vesničky nebo opuštěné selské dvory cortijos, větrné mlýny, cisterny, kašny či různá vodní díla.

První vesnice, kterou projíždíme, se jmenuje San Miguel de Cabo de Gata. Má dlouhou rovnou pláž a tvoří ji hlavně rekreační domky a apartmány. Na jižním konci má však i své staré jádro s malým rybářským přístavem. Jižně od vesnice se táhnou solné laguny Salinas de Cabo de Gata, kde je možné po celý rok kromě zimních měsíců pozorovat různé druhy ptáků. Největší pozornost ovšem budí plameňáci, jichž tu koncem srpna bývá skoro tisícovka. Dnes nás však nepřišel přivítat ani jeden. Za solnými lagunami se po silnici podél útesů dostáváme až k majáku Faro de Cabo de Gata. Před ním však odbočujeme vlevo po krásných alpských serpentinách a po chvíli přijíždíme ke strážní věži Torre Vigía Vela Blanca na200 mvysokém útesu. Zde je konečná pro automobily, dále pokračuje už jen stezka pro pěší a cyklisty. Vystupujeme a jdeme si prohlédnout strážní věž i novější správní objekt. Je odsud nádherný výhled.

Pěkně to tady fouká, pěší tůra podél útesů může být zajímavá, ale také dost náročná. My si však z časových důvodů bohužel něco takového nemůžeme dovolit a proto v sedmnáct hodin a deset minut odjíždíme. Po zpáteční cestě národním parkem ještě několikrát zastavujeme, kocháme se a fotografujeme. Také zastavujeme na odpočívadle Las Salina na piknik neboli pozdní oběd. Zde naposledy pozorujeme nádherné scenérie při západu slunce.
*