Národní park Folgefonna a ledovec Buerbreen

Turistické cíle • Příroda • Přírodní park

Fotografie (25) • Foto: jircak

Národní park Folgefonna se rozkládá na ploše 545,2 km2 v jihozápadní části Norska, západně od obce Odda. Nejvyšší hora Folgefonna měří 1638 m. Je to jeden z novějších parků - byl otevřen až 14.5.2005. Je však popisován jako jedna z posledních oblastí divočiny.

Jsou to dohromady tři ledovce s rozlohou 214 m2, které jsou 3. největším ledovcem Norska. Tloušťka ledu je až 375 metrů. Tento ledovec není pozůstatkem z doby ledové. Původní ledovec se rozpustil. Asi před 5000 lety vlivem poklesu teplot vznikl na stejném místě nový ledovec. Jeho plocha je v průměru stále stejná.

K dispozici jsou čtyři turistické chaty celoročně otevřené - Fonnabu, Breidablikk, Holmaskjer a Saubrehytta, které je možno využít i k lyžování na ledovci nebo na jednodenní výlety. Ledovec se nechá přejít – ze Sundal nebo z Oddy, je však nutno se domluvit s průvodcem. K tomu účelu jsou v parku staré horské cesty, které se používají již celá staletí.

V parku je mnoho řek, často hodně divokých. V některých z nich žijí lososi a pstruzi.

Jediná silnice přes park je vlastně tunel Folgefonntunnelen, který má délku 11150 metrů, a vede z Oddy na západ (silnice č. 551).

My jsme ledovec zahlédli ze silnice, když jsme projížděli okolo jezera Sandvevatnet do Oddy. Ráno pršelo a tak jsme museli změnit program. Proto jsme na tento ledovec vyrazili až odpoledne a udělali jsme dobře. Odbočuje se ještě před Odou těsně za jezerem, kde je šipka Buer. Po 5 km stoupání podle řeky Jordalselvi se nechá zaparkovat zhruba ve výšce 370 m. Dál se pokračuje pěšky stále podle řeky. Je to 5-6 km s převýšením 360 m. Nenáročná lesní cesta se mění v kamenitou. Zhruba druhou polovinu zdoláváte pomocí lan, ke konci jsou už řetězy. Výhledy jsou úžasné na všechny strany, vzadu vidíte, jak se vzdalujete z údolí, vpředu přibližující se ledovec, po levé straně burácí řeka, vpravo jsou hory, ze kterých stékají potůčky, které se přechází po různých typech lávek, vč provazových. Je to náročné, ale nechá se to zvládnout, pokud nemáte hrůzu z těch řetězů. Což byl právě můj případ. Pod těmi řetězy jsem to vzdala, ale i tak to byla nádhera.

Naši samozřejmě dorazili, jak to šlo nejdál. Bohužel na ledovec si nesáhli. Mezi nimi a ledovcem byla právě ta naše řeka. Na mapě http://www.visitnorway.com/map jsem doma pak zjistila, že mohli jít ještě kousek dál ke druhé špičce ledovce. Ale to už netušili, bohužel tam nikde nejsou pořádné mapy, natož nějaké značky nebo ukazatelé. A i ty cesty spíš tušíte než vidíte.

Jsou to dva výtokové ledovce Nedre Buerbreen ( k tomu došli) a Ovre Buerbree (ten bohužel neviděli – z něho vytéká ta říčka). Jejich velikost se mění v závislosti na teplotě počasí.

Ledovec viděli ale docela zblízka a byli nadšení. Byl hezky barevný - od zelenkavé, přes modrou, bílou až po šedivý povrch. Trochu mne mrzelo, že jsem to vzdala, ale bylo to na začátku dovolené, tak jsem se nechtěla zmrzačit. Zvlášť když jsem viděla, jaké měla jedna paní problémy při sestupu, a to byla výrazně maldší.

A kde se nechá spát? Pokud nechcete využít kemp v Odě, okolo kterého jste hned na začátku jeli, tak mohu doporučit louku u této ledovcové řeky hned dole v údolí. Když se budete vracet, je to po pravé straně – nejdřív je louka, kde dokonce bylo i ohniště, o kousek dál se nechá zajet k řece, kde jsme parkovali. A hned dál se přejíždí přes mostek přes řeku. Takže to snad ani nelze nenajít. A máte to i s koupelí - tedy pokud nepotřebujete teplou vodu. Ale přežít se to nechá.

Tenhle výlet mohu jen doporučit. Byla to nádhera.

Poslední aktualizace: 8.11.2015

Nadmořská výška:

1573 metrů nad mořem

Národní park Folgefonna a ledovec Buerbreen na mapě