Loading...
Říká se, že je všechno zlé pro něco dobré a já mohu pravdivost tohoto rčení jen a jen potvrdit. Když se mi po prohlídce kunštátského zámku i přes důrazné upozornění na to, že nám za chvilku odjíždí do Lysic bus, manželka zaběhla na horní konec náměstí ke kašně a zlý autobus nepočkal a ujel, naštval jsem se a nafouknul jako holub doupňák. Po chvilce mi ale vole přece jenom splasklo a já zapřemýšlel, jak vyplníme čas do odjezdu dalšího spoje, který měl jet až za hodinu.
I napadlo nás navštívit místní Íčko... a moc dobře jsme udělali, neboť nás v něm velice sympatická dáma nejenže zahltila přívalem cenných informací (bylo vidět, že ji tahle práce nesmírně baví), ale s odborným výkladem provedla i sousedními místnostmi, sloužícími jako galerie místních keramických výtvorů a památník dvěma básníkům.
První z nich se narodil v Brně a v Kunštátu zemřel, u druhého tomu bylo přesně naopak. Zatímco po tom známějším byl pojmenován okolní přírodní park a na místním hřbitově má na hrobě umístěn i kámen, na kterém rád sedával a koukal do krajiny, o druhém básníku, zabývajícímu se náboženskou tématikou, jsme se za komančů ve škole rozhodně neučili...
(Jak už laskavý čtenář jistě uhádnul, řeč je o Františku Halasovi a Klementu Bochořákovi).
Co se týče kunštátské keramiky, nekruťte hlavami, že ji neznáte. Protože když ne vy, tak určitě vaši rodiče či prarodiče z ní měli doma ten charakteristický hrníček, mísu anebo vázu, neboť to vše bylo mezi lidmi velice oblíbeno. Keramika to sice byla křehká, ale pevná, protože byla pálena za vysokých teplot a díky svým tvarům a rozmanitosti se vyvážela do pětadvaceti zemí světa.
Kunštát a jeho okolí bylo vždy bohaté na výskyt kvalitního jílu, čehož už v roce 1620 využili místní obyvatelé a založili zde hrnčířský cech. Vlastní proslulá keramika se začala vyrábět až v roce 1882. Výroba byla plně funkční až do roku 2010, kdy náhle a nečekaně zemřel poslední majitel Luboš Sedlák.
Bohužel nebyl nikdo z dědiců ochoten v její produkci pokračovat, a tak byly nakonec prodejny zrušeny a chátrající areál nabídnut k odprodeji. Nyní se v něm vyrábí elektronika.
Několik místních se sice ve svých domácích dílničkách výrobou keramiky i nadále zabývá, ale jejich produkce nemůže konkurovat množství podobného tovaru, dováženému k nám z Číny.
Místní umělci se tak mohou veřejnosti svými výtvory pochlubit jen na několikadenním Hrnčířském jarmarku, který se každoročně pořádá na hlavním kunštátském náměstí.
Naštěstí jsou ukázky jejich výrobků umístěny i v galerii místního Informačního centra, kde jsou k vidění po celý rok a v němž jsme jejich krásu a design mohli obdivovat i my...