Nizozemsko (1): Země ve vodě (autem po Nizozemsku)

Nizozemsko (1): Země ve vodě (autem po Nizozemsku) (04/2017)

Kvůli rozkveteným tulipánovým polím jsme naplánovali naši cestu do Nizozemska na přelom dubna a května. Poslední dubnový týden by měl být ten ideální ke zhlédnutí barevné krajiny, kterou tady vytváří pásy rozkvetených cibulovin. A tak tomu i bylo.

Jeli jsme autem, abychom byli mobilní a mohli si krajinou projíždět podle sebe. Vyjížděli jsme ze Zlína, cesta byla dlouhá cca 1 200 km a trvala 11 – 12 hod. (z toho 4 hod. na hraniční přechod Rozvadov). Dálnice se na trase platila pouze v ČR, německé a nizozemské dálnice byly pro osobní automobily v roce 2017 zdarma.

Název státu je trošku komplikovaný. Území, o kterém se bavíme, má správný název Nizozemsko. Zažité "Holandsko" používané někdy také samotnými Nizozemci/Holanďany, je součástí názvu pouze dvou nizozemských provincií. "Nizozemí" je zase historický název nížinné oblasti na území Nizozemska a Belgie. Mimo to existuje ještě "Nizozemské království", které zahrnuje kromě samotného Nizozemska také zámořské nizozemské provincie, bývalé kolonie v karibské oblasti (ostrov Aruba a několika ostrovů v Nizozemských Antilách), které mají sice svoji vládu, ale s Nizozemskem společnou královnu.

Pevninské Nizozemsko je administrativně rozděleno na 12 provincií: Zuid-Holland (Jižní Holandsko), Noord-Holland (Severní Holandsko), Zeeland, Utrecht, Friesland (Frísko), Overijssel, Flevoland, Groningen, Drenthe, Gelderland, Noord-Brabant, Limburg. My jsme se pohybovali na území prvních sedmi uvedených.

Mapa navštívených míst: https://drive.google.com/open?id=1l4Fwcaw6Pd7_gSefpk2j3m08jVY&usp=sharing

Schválně jsme jezdili také mimo dálnice, abychom viděli krajinu, zvedací mosty, poldry a mlýny, vesnice. Stručný popis jednotlivých míst včetně praktických rad následuje v dalších článcích o Nizozemsku (seznam na konci tohoto úvodního článku).

Ubytování jsme zvolili na dvou místech, vždy 4 noci, a vyjížděli jsme na průzkum měst a krajiny odtud. V oblasti nejvíce zalidněné a nejvíce navštěvované mezi městy Rotterdam – Haag – Amsterdam, bylo těžké najít cenově příznivé ubytování. Proto jsme jižní část zvládli z ubytování v hotelu v Utrechtu a severní část z ubytování v penzionu ve Wervershoof. Vše na dojezd max. 50 km, Nizozemsko není velké.

Ceny ubytování (přes aplikaci Hotel.com): Utrecht – Holiday Inn Express, 1 noc vč. snídaně - 102 Euro / 2 osoby + poplatek obci 2 Euro/osoba/noc. Snídaně bohaté, hotel pěkný, parkoviště k dispozici, v blízkosti dálnice, ale přitom tiché místo, spokojenost. Wervershoof – penzion Shire Bed and Breakfast - 1 noc 64 Euro / 2 osoby + poplatek obci 1 Euro/osoba/noc, bez snídaně (možnost doplatit – 7,5 Euro na osobu a den), parkování před domem, velmi úzké a strmé schodiště k pokojům, u pokoje č. 1 nevyhovující koupelna (neoddělena sprcha od zbytku miniaturní "místnosti" = voda všude pod nohama, nemožnost odložit si věci v koupelně při sprchování), na přespání a za tu cenu přijatelné, platba na místě cash nebo kartou.

Země ve vodě: Nizozemsko je lautr rovina, ve které tvoří voda 20% z celkové rozlohy státu. Poldry (uměle odvodněná půda) tvoří až 60 % země, vysušené mořské dno pak v současné době přibližně 20 %. V podstatě celá západní a severní část země se nachází pod úrovní hladiny moře. Nejnižší bod státu je městečko Nieuwerkerk aan den IJssel u Rotterdamu, které leží 6,74 m pod úrovní mořské hladiny (zdroj zeměpisných údajů: Nizozemsko, Lonely planet, 2016). Zajímavé je se podívat na mapku Nizozemska jak by vypadal stát – kolik by zbylo pevné půdy pod nohama, bez vybudovaných hrází: nl.wikipedia.org/wiki

Když jsme projížděli krajinou, fascinovaně jsme se dívali na celé vesnice ležící doslova ve vodě, města, kde jsou hlavními komunikacemi vodní kanály, vybudované systémy hrází, pole ohraničená kanály místo ploty, všude zvedací mosty, mostky a lávky. Voda v kanálech sahá obvykle až po horní hranu kanálu, to už by byl u nás vyhlášen nejvyšší povodňový stupeň. Obrovské a nikdy nekončící úsilí člověka o zachování suchozemského života ve vodě – to je naprostý fenomén této země.

Systém hrází (dijk) a poldrů (polder) se budoval staletí a proces nadále probíhá. Vznikla tak nová území pro život, dokonce i celá úplně nová nizozemská provincie (Flevoland). Podzemní voda, která vzlíná nahoru podle principu spojených nádob, a dešťová voda, která naprší, se však z poldrů musela (a musí) odčerpávat. K tomu byl vymyšlen systém odvodňovacích kanálů a hlavně větrný mlýn, který zde povětšinou nesloužil k mletí, ale k přečerpávání vody z poldrů za hráze. Dnes tuto činnost zajišťují čerpací stanice.

Vodní kanály ve městech se nazývají grachty. Kvůli odtoku dešťové vody se kolem nich nebudují žádné obrubníky nebo jiné zábrany. Auta parkují v podélném stání přímo na hraně kanálu. Pro nás nezvyklá věc provázející obavy, abychom při parkování neskončili s autem ve vodě. Často se také stává, že projíždíte po silnici a nad vámi je akvadukt – řeka či voda v kanále protéká po mostě nad silnicí.

Dnes je správa hrází, kanálů a poldrů řízena státními institucemi, které 24 hodin denně zajišťují, aby byla voda z poldrů přiměřeně odčerpávána. Dále zajišťují stavbu a údržbu hrází, čištění vodních kanálů, čištění odpadních vod a zásobu pitné vody v rezervoárech. Na tuto činnost vybírá stát daň z odčerpávání vody, kterou platí všichni majitelé budov a pozemků v místech, která by bez čerpání vody byla zatopena. Výše daně se počítá podle počtu obyvatel správního celku a nadmořské výšky.

V krajině byly všude k vidění spousty vodních ptáků, mají tady ráj. V tomto období měly husy velké (divoké) mladé, byly všude i ve městech, u jakékoliv vodní plochy. Kromě kachen a husí jsme viděli také volavky, čejky chocholaté, potápky, ústřičníky, slípky zelenonohé. Na kanálech u velkých měst žijí lidé v hausbótech pevně připevněných ke břehu, tvoří celé ulice na vodě, např. v Den Haagu nebo Amsterdamu. Na oknech nemají záclony, stejně jako je nemají na oknech ve většině domů. Nevím, jak to přesně funguje, ani kdo v hausbótech bydlí, ale některé byly pěkné i s "předzahrádkou", jiné zase jako pro bezdomovce. Jak je řešen například odvod splaškové vody?

Větrné mlýny: Potřeba energie pro přečerpávání vody z poldrů dala Nizozemsku větrné mlýny (molen), které dobře využívaly zdejší větrné počasí. Většinou tvořily systém několika mlýnů za sebou pro přečerpávání vody na několik výškových úrovní. Další mlýny byly využívány také k mletí mouky, koření, pigmentů do barev, řezání dřeva a lisování oleje.

Tak vznikl typický obraz nizozemské krajiny, kde bývalo kolem 10 000 mlýnů. Do dnešní doby se jich podle knižního zdroje zachovalo 1 200, z toho 950 plně funkčních, a jejich počet už neklesá. Nejvíce mlýnů je k vidění v holandské části Nizozemska, ale jsou i ve Frísku, Zeelandu a dalších provinciích. Dnes jsou mlýny chráněnými památkami a patří pod správu ministerstva kultury. Viděli jsme, že v některých mlýnech ještě dnes bydlí lidé, nebo spíš je používají asi jako chaty. Kolem vysázené květiny, zelenina a vlající prádlo. V Nizozemsku existuje i učební obor obsluha větrných mlýnů.

Tulipány: Tulipány pochází původně z Asie, odtud byly přivezeny do Turecka, a odkud se dostaly dále do Evropy. Lékaře a botanika Charlese de L´Ecluse, který působil ve Vídni jako ředitel císařské zahrady léčivých rostlin, tulipány zaujaly a začal je pěstovat. Když se později stal profesorem na univerzitě v holandském Leidenu, věnoval se pěstování tulipánů i zde. V Holandsku měly tulipány velmi dobré podmínky (podnebí, půda) a začalo jejich pěstování, šlechtění a obchodování s cibulkami ve velkém.

Rozkvetená tulipánová, ale také narcisová a hyacintová pole, můžeme v krajině vidět od dubna do zhruba poloviny května, ale v květnu už bývají z velké části květy "posečené". Nejvíce tulipánových polí je v provinciích Jižní a Severní Holandsko, kolem měst Lisse a Leiden, a kolem města Alkmaar. Dále jsme viděli tulipánová pole z dálnice A6 v pusté provincii Flevoland. Podívaná je to naprosto úžasná. V ČR a v Německu jsou pole v tomto období pouze žlutá.

V řádcích mezi kvetoucími tulipány chodí lidé a vytrhávají nevhodné rostliny, které se odlišují barvou květu od ostatních. Na řez do vázy se tulipány nejčastěji pěstují ve sklenících, kde se dá uměle urychlit doba kvetení. Tulipány na polích se pěstují především pro prodej cibulí. Mezi řádky nebo na konci pole jsou v květnu k vidění posečené barevné květy. Květ cibulku vysiluje, proto v určité době vjedou na pole malé kombajny, které je seřezávají a na poli zůstanou pouze stonky s listy. Po uschnutí natě pak v létě probíhá strojní sklizeň cibulek. Do země se tulipánové cibule sází zase na konci září. Kdy a kde kvetou v Nizozemsku tulipánová pole

Doprava: V Nizozemsku je k dispozici dokonalá síť dálnic, které jsou pro osobní auta zdarma. Kolem všech velkých měst je "ring", tedy velký okruh, ze kterého se sjíždí do jednotlivých směrů. Dálnice mají zřídka jen dva pruhy. Propojené je vše a budují se další nové úseky. Doprava se směřuje tam, protože jinak by se na úzkých silničkách a ve vesnicích nehnuli.  

Kdo chce jet mimo dálnice, nesmí pospíchat, a ani to nejde. Není výjimkou, že silnice má pouze jeden pruh pro oba směry a po obvodu jsou ještě vymezené pruhy pro cyklisty. Pokud se potkají dvě auta, řidiči zkontrolují pohledem do zrcátka, zda nejede cyklista, a pak uhnou do pruhu pro cyklisty. Toto minimalistické řešení je dokonalé a nepůsobí žádné potíže. Nějak hustý provoz tu není, většina aut sviští po dálnici. Podél komunikací první třídy vede vždy v obou směrech cyklostezka mimo silnici, po které mají dovoleno jezdit i traktory, takže se nemotají na silnici.

Ve vesnicích i mimo ně je spousty retardérů pro zpomalení jízdy, nezřídka také stojaté zábrany až do půli komunikace, u kterých musíte téměř zastavit. Často jsou používány kruhové objezdy, kde jsou jednotlivé pruhy odděleny hrázkou. Na kruháčích opět pozor na cyklisty, mají tam také svůj pruh po obvodu a při vyjíždění ven jim musíte dát přednost. Cyklista je tu na prvním místě, při nehodě by byl zřejmě shledán viníkem vždy řidič automobilu.

Parkovací automaty: jsme nakonec s pomocí místních zvládli. Většina bere pouze bankovní karty, nikoliv mince. Mají dotykový displej, klepněte na obrázek britské vlajky a přepněte si pokyny do angličtiny. Ne všechny automaty však takovou možnost nabízejí. Další postup je takový: START, vložit bankovní kartu, zadat SPZ vozidla (proto jsou na klávesnici i písmena), určit částku, kterou míníte zaplatit pomocí tlačítek +/- Euro, na displeji se vám přitom ukazuje délka předplaceného stání, OK, zadat PIN, vyjmout kartu, vyjede lístek, který umístíte za okno automobilu.

U některých automatů byl ještě mezikrok, kdy před zadáním SPZ po nás chtěl zadat buď číslici 1 – stání na celý den, nebo 2 – určení délky stání. Někde byly první 2 – 4 hodiny stání zdarma, někde se neplatilo v neděli. Parkování je v Nizozemsku dost drahé, začíná na částce 2,20 Euro za hodinu, v centru velkých měst i 4 – 5 Euro za hodinu. Málokde bylo parkování zcela zdarma (např. vybraná parkoviště ve Volendamu).

U velkých sídel jsou záchytná parkoviště, ze kterých pokračujete do centra MHD. Bývá to finančně výhodné, protože je snaha eliminovat počet aut v úzkých a přecpaných uličkách měst. My jsme takové parkoviště využili u Amsterdamu. Po návratu zpět na parkoviště bylo třeba na automatu naskenovat použité lístky MHD a částka za celodenní parkování klesla na 1 Euro (více v článku: Jak zaparkovat v Amsterdamu).

Cyklisti: na kolech se Nizozemci přemisťují pořád a za každých okolností, mají tady ideální podmínky a kolo je nizozemský národní dopravní prostředek. Není výjimkou vidět těhotnou ženu na kole, která veze další dítě/děti a ještě nákup. Často mívají v přední části kola připevněny takové kukaně na děti nebo na psa. Jezdí dost rychle, na což je třeba dávat pozor především ve městech, a při focení.

Pěšky tu chodí pouze turisti. U všech zábradlí, na všech mostech ve městech, jsou zámkem připevněna kola. Ve velkých městech existují také speciální parkoviště pro kola, i s dvoupatrovými stojany, nechápu jak v takovém množství je možné to své kolo následně najít. U všech autobusových a vlakových zastávek jsou stojany pro kola, často kryté, a to i na vesnicích.

Všude jsou cyklostezky nebo alespoň pruhy určené cyklistům, i v těch prostorově nejstísněnějších podmínkách. Nizozemci naprosto ignorují cyklistické oblečení a přilby. Pokud potkáte skupinku cyklistů v předpisovém oblečení, jsou to na 100 % cyklisté - turisté.

Zvedací mosty: pro Nizozemsko jsou typické zvedací mosty, které fungují různým mechanizmem, buď se zvedá celý most na jednu stranu, nebo každá půlka na jinou stranu, nebo vyjíždí celý most nahoru, někdy se otáčí do strany. V budce u mostu sedí člověk, který zvedání pomocí techniky provádí. U hlavních tahů nepřetržitě, u bočních cest jen v určenou pracovní dobu.

Silniční a železniční doprava, cyklisti a chodci, všichni čekají před spuštěnými závorami a červenými světly až loď projede a most se opět zprovozní. Jak se platí zvednutí mostu u hlavních silnic nevím - možná je zdarma nebo zahrnuto v jiném poplatku, u vedlejších cest osoba na projíždějící lodi vkládala peníze do dřeváku, který obsluha – správce mostu spustil nad vodu jako na udici.

Dřeváky: Dřeváky (klomps) byly typickým obutím Nizozemců jako levná a voděodolná obuv, vyráběly se z měkkého dřeva a byly i zdobeny k různým slavnostním účelům. Dnes se dřeváky vyrábí hlavně pro turisty, je možné je zakoupit ve všech velikostech například ve skanzenu Zaanse Schaans. Nebo také v podobě různých suvenýrů, např. jako klíčenky nebo magnetku na ledničku. Podle informací z internetu dřeváky ještě dnes používají někteří nizozemští zemědělci. My jsme v nich viděli pouze obsluhu mlýnů v Kinderdijku.

Sýry: jsou vyráběny především z kravského, ale i z ovčího a kozího mléka. Zvířata se pasou všude, produkce sýrů je v Nizozemsku obrovská. Nejznámější nizozemské sýry Gouda a Edam (u nás Eidam) nejsou chráněny ochrannou známkou a tak se mohou vyrábět i jinde ve světě. Gouda je pojmenována podle města v provincii Jižní Holandsko a vyrábí se ve formě velkých sýrových kol.

Edam je pojmenován podle městečka v provincii Severní Holandsko a vyrábí se v podobě cihly nebo koule. Tyto sýry (natural) prodávají také ochucené (s pepřem, pestem, rajčaty, kmínem). V některých městech jsou pořádány sýrové trhy (kaasmarkt) s ukázkami historických postupů a v krojích. Např. v Alkmaaru, Edamu a Goudě. Více v článku: Kdy a kde vidět v Nizozemsku tradiční sýrové trhy

Různé druhy sýrů můžete ochutnat třeba ve skanzenu Zaanse Schaans, na sýrových trzích nebo na veřejně přístupných farmách. Jako suvenýr si můžete přivést domů také malé koule sýru obalené ve vosku. Sýry jsme zakoupili ve skanzenu Zaanse Schaans a na sýrovém trhu v Alkmaaru. Sýr můžete koupit i v supermarketu, ale pravděpodobně se bude jednat o sýr z velkovýroby, nicméně byl také výborný. Pozor – v obchodech většinou nebylo možné, nevím z jakého důvodu, zaplatit kreditní kartou.

Veřejné WC: pro mne jediná slabina nizozemské vyspělé civilizace. Ve městech obvykle nebylo možné najít veřejné toalety pro ženy, byly tu pouze takové plastové "stojany" pro muže, kde mohou muži vykonat malou potřebu ve stoje do otvoru z několika stran. To stejné zařízení bylo i na parkovištích u dálnice, kde nebyla benzínová pumpa. Kam má na takovém místě jít žena??

Na záchytném parkovišti P+R u Amsterdamu bylo totéž zařízení pro muže kombinované s jednou kabinkou, která však byla zamčená. Když už jsme nějaké WC našli, např. ve městě Delft, bylo zamčeno - nefungovalo. Naprosté zoufalství. Zbývá jít do restaurace a něco si objednat? Na hlavním nádraží v Amsterdamu bylo WC za 0,50 Eura, ale před dámskými toaletami s frontou na půl hodiny.

Počasí: Když jsme se dívali na předpověď počasí na stránkách nizozemského meteorologického ústavu, byl tam na každý den stejný obrázek – napůl slunce a mrak a jedna nebo dvě kapky. Nějak se měnila pouze teplota. A tak to tam i opravdu bylo, počasí je díky blízkosti Severního moře proměnlivé a to i v průběhu jednoho dne. Hlavně pořád fouká, proto ty větrné mlýny, a dnes i větrné elektrárny. Teplota se tady v tomto jarním období pohybovala od 7 do 15 °C. Pocitově ale bylo tak o 5 °C méně, kvůli větru.

U moře fičelo nejvíc. Chodila jsem ve svetru, bundě, na krku šála a na hlavě čepice, aby mi nenafoukalo do uší. Místní jsou ale mnohem otužilejší, jim stačila mikina a i zcela malé děti vozili v tom studeném větru na kole bez pokrývky hlavy. U nás nemyslitelné. V den kdy bylo těch krásných 15 °C a já jsem pouze sundala bundu, nikoliv však svetr, běhaly nizozemské děti po ulici bosky.

V domácnostech se pravděpodobně moc netopí. V hotelu v Utrechtu byla možnost nastavit si teplotu v místnosti pomocí klimatizace. V penzionu ve Wervershoof však nebylo topení vůbec. Naštěstí měli alespoň teplé péřové přikrývky. U nás jsme zvyklí půl roku topit a při venkovních teplotách kolem 10 °C je normální topná sezóna.

Web nizozemského meteorologického ústavu: www.knmi.nl

Jazyk: Všichni Nizozemci mluví anglicky - stará paní v kostele, prodavačky, dělníci na ulici. Anglicky se tedy domluvíte nadstandardně dobře. Samotná holandština mi přijde jako kombinace němčiny a angličtiny s chrochtavou výslovností. Pokud člověk aspoň trochu vládne anglicky a německy, dokáže si psanou holandštinu, různé nápisy a pokyny, nějak přeložit i sám. Na místech navštěvovaných turisty je vždy uveden i anglický text.

Závěr: Nizozemsko je v rámci Evropy naprosto odlišná země. Lidskou činností zde byla vytvořena jedinečná kulturní krajina, která by bez tohoto obrovského úsilí z velké části neexistovala. Nizozemsko v nás zanechalo dojem, že se v této zemi ve vodě dělá hlavně pro lidi. A je to vidět.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny články z naší cesty do Nizozemska jsou zde:

• Nizozemsko (1): Země ve vodě (autem po Nizozemsku)
• Nizozemsko (2): Kinderdijk - holandské větrné mlýny
• Nizozemsko (3): Zaanse Schans - skanzen holandského venkova
• Nizozemsko (4): Alkmaar - holandský tradiční sýrový trh
• Nizozemsko (5): Keukenhof - holandská květinová zahrada
• Nizozemsko (6): Aalsmeer - největší (veřejnosti přístupná) květinová aukce na světě
• Nizozemsko (7): Afsluitdijk - uzavírací protipovodňová hráz
• Nizozemsko (8): Bariéra Oosterscheldekering, Veere – městečko v provincii Zeeland
• Nizozemsko (9): Gouda, Delft, Den Haag, Rotterdam - města v Jižním Holandsku
• Nizozemsko (10): Edam, Volendam, Marken, Amsterdam, Naarden - města v Severním Holandsku
• Nizozemsko (11): Hrad Kasteel de Haar a město Utrecht
• Nizozemsko (12): Giethoorn - nizozemské Benátky, Sloten a Hindeloopen - městečka ve Frísku