Nové výhledy z okružní silničky na Čerňavě

Nejkratší cesta z Tesáku k rozhledně vystavěné na nejvyšším bodu Hostýnských vrchů - na Kelčském Javorníku (865 m), vede po žluté tur.trase. Ta ale už kousek za rekreačním střediskem prudce stoupá do strmých svahů nyní dost drasticky odlesněné Čerňavy a od jejího vrcholu (844 m) zase prudce klesá do sedla pod Jehelníkem. V půli klesání trasu protíná okružní lesní silnička, vedoucí kol dokola ve svazích masívu hory téměř po vrstevnici.

Části této komunikace jsem si oblíbil už před lety, neboť ve stráních Čerňavy je rozhozeno množství malebných pískovcových skal a to bych ani nebyl já, abych je postupně všechny neprozkoumal. Rád jsem pak od křižovatky asfaltek mířil do kopce k blízkému Orlímu hnízdu (dnes PP) anebo po silničce vedoucí do Rajnochovic po půl kilometrovém sestupu k dolině Rosošného potoka ztratil 50 výškových metrů, abych zde mohl pod bočním hřebenem obdivovat pozoruhodný útvar Hlava a další zajímavé skalní výchozy.

Za údolím Rosošného potoka ze silničky do Rajnochovic vlevo odbočuje již zmíněná okružní asfaltka a v první své části protíná území PR Čerňava s karpatskou jedlobučinou, jejíž některé stromy dosahují stáří bezmála 300 let.

 

Směrem dál k západu jsem tady po „okružce“ šel snad jen dvakrát, zato nepočítaně využil tu její část, která od rozcestí pod Čerňavou rovněž nejprve zamíří k západu, aby se poté mnoha zákruty proplétala pod skalnatými svahy Čerňavy již severním směrem k dalšímu interesantnímu kopci jménem Smrdutá (750 m). Nachází se na něm stejnojmenná přírodní rezervace s pseudokrasovou jeskyní a velká množina skalních útvarů, jimž bezkonkurečně dominuje pitoreskní Hlava.

 

 

Od Smrduté se okružní silnička stáčí k severovýchodu a poté k východu a ve vzdálenosti asi 2.5 km od rozcestí pod Čerňavou protíná žlutou tur.trasu vedoucí na Jehelník a ke Kelčskému Javorníku. Poněvadž už nejsem zrovna nejmladší, zdolání hned dvou více jak 800 m vysokých hostýnských velikánů nechávám těm mladším poutníkům a raději volím tuto poněkud delší, ale mnohem pohodovější okliku po vrstevnici.

Před rokem v předjaří jsem byl odlesněnou krajinou okolo Tesáku zapříčiněnou rozežraným kůrovcem naprosto šokován. To ale ještě nebylo nic proti pohledu na mou milovanou horu Čerňavu, jejíž skalpované temeno a svahy vypadaly jak po nájezdu strojku šíleného vojenského holiče.

 

Letos to v oblasti Tesáku nebylo o moc lepší, naštěstí se už okolní holé svahy skromně zelenaly výsadbou maličkých nově vysazených dřevin a všudepřítomnou vysokou trávou. Poněvadž jsem měl tentokrát namířeno na Kelčský Javorník trasou po okružní silničce, kterou jsem loni neprocházel, čekala mne namísto hlubokým čerňavským hvozdem cesta procházející střídavě lesem a novými mýtinami, z nichž se otvíraly na okolní krajinu překvapivé výhledy.

 

Ale sebereme to pěkně popořádku:

 

Od zastávky busu na Tesáku k rozcestí asfaltek pod Čerňavou je sice možno se dostat po žluté tur.značce, daleko lepší alternativou je ale po hlavní silnici klesající směrem k Bystřici pod Hostýnem pokračovat asi 150 m a poté odbočit na úzkou asfaltovou komunikaci vpravo. Je mnohem pohodlnější jak turistická trasa a navíc nabídne pohled nejen na vymlácenou Čerňavu, ale i na věncem kopců obklopenou svahokupu Obřan (704 m) s přírodní rezervací plnou skal a na temeni s nedostavěným hradem.

 

Za rozcestím za Čerňavou se z první paseky otvírá pohled na rekreační komplex na Tesáku i s dříve neviděným areálem Chaty pod Tesákem. Následuje mýtina odhalující skalnatý svah a temeno Čerňavy, z té další jsou vidět odtěžené svahy lesa pod Kyčerou (757 m).

Dál už je okolo silničky bučinatého hvozdu i skal v něm trochu víc a vše kulminuje na Smrduté. Od ní asfaltka ještě krátce prochází lesem a poté se vyloupne na ohromnou paseku s pěkným severním panoramatickým výhledem.

Přímo naproti na obzoru vystupuje Kelčský Javorník s věží rozhledny a nevzhlednou telekomunikační věží, před jehož masív předstupuje předvrchol Jehelníku (850 m). Vlevo se táhne od Javorníku (803 m) až téměř ke Chvalčovu dlouhý, také notně očesaný hřeben. Úplně vlevo vystupuje kupa sv.Hostýna s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie a stožárem větrné elektrárny. Mezi Hostýnem a sv.Hostýnem se otvírá průhled na oblast Kelčské pahorkatiny, která při tomto převýšení při pohledu shora působí jako nížina.

 

Ještě než okružní silnička proťala žlutou tur.trasu, kterou jsem pak pokračoval k Jehelníku a Kelčskému Javorníku, čekal mne mezi „Kelčákem“ a Čerňavou průhled na poslední hřebeny „Hostýnek“ a za nimi se modrající hradbu Veřovických vrchů s kousíčkem bájného Radhoště, přináležícího již do Moravskoslezských Beskyd.