O Mladcovské skalce
Turistické cíle • Skalní útvar
Už jsem se o ní tady na Turistice kdysi zmínil, přesto si ale tohle místo zaslouží kratší pokračování:
Je tomu již řada let, kdy jsem se za ženou přistěhoval do Zlína a kdy jsme volný čas po práci nejprve věnovali poznávání nejbližšího okolí. Některé linky zlínské MHD končí na okolních kopcích a na dohled od okolní přírody, stačilo tedy nasednout do některého z trolejbusů a nechat se na některou tu vyvýšeninu vyvézt.
S Janou jsme si oblíbili toulky okolo Jaroslavic a Kudlova, ale zaujalo i okolí Mladcové. Nad dědinou se totiž tyčí kuželovitý Přední vrch přináležící k Mladcovským vrchům. A na něm (stejně jako na Prostředním a Zadním vrchu) jsou k vidění menší pískovcové výchozy. Ten nejvyšší šestimetrový se nazývá Mladcovskou skalkou a zaujímá temeno kopcovité odnože Předního vrchu. Nevede k ní žádná turistická značka, ale je dobře přístupna po lesní asfaltce od chat za mladcovským hřbitůvkem. Silnička se vine nejprve po vrstevnici po úbočí vrchu, pak překlene horní část údolíčka a vystoupá na rozcestí lesních cest. Stačí po jedné z nich zabočit směrem k severovýchodu a kousek od ní narazíme na několik hezky tvarovaných balvanů a jednu větší skalku. Ta vlastní Mladcovská se vypíná ze zalesněného návrší, které vidíme před sebou a její zarovnaný vrchol je přístupný po vytesaných schůdcích.
Když jsem skálu poprvé uviděl, myslel jsem, že na jejím vrcholu stával kříž a že se zde konávaly nějaké církevní poutě, ale od kolegy z práce – mladcovského rodáka, jsem se dozvěděl, že Skalka bývala pěkným výhledovým místem. Jenže jak šel čas, výhled zarostl a ztratil se.
V dnešní době bylo okolí částečně prokáceno a jakýsi omezený výhled směrem k Holešovu se objevil. Byl jsem zde naposledy před dvěma roky a už dlouho si slibuju, že až nastane nějaký hezký den a ze vzdálených obzorů nebude vidět jen smogový opar, seberu dalekohled a nechám se překvapit, co vše mi jeho okuláry ukážou.
Mladcovská skalka přitom není oblíbeným místem jen mé maličkosti a dalších Zlíňanů, ale ve velké oblibě ji měl také nejvýznamnější místní rodák – František Bartoš.
Ano, to je ten pán, který byl význačným pedagogem, etnografem, jazykovědcem a zakladatelem moravského národopisu... a jehož dílu je v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně věnována samostatná expozice.
Mladcovskou skalku, která se lidově nazývala i „Čertovým kamenem“, František rád navštěvoval. Tehdy, v polovině devatenáctého století, byl masív kopce odlesněn a z upravené vyhlídky se mladý badatel mohl kochat výhledem na velký kus Hané, Slovácka i Valašska, pohledem na blízké zlínské Paseky, ale i na obzory vzdálenější, na kopcovitou krajinu u Kostelce, Štípy a Fryštáku.
Směrem k jihu se mu pak otvíral pohled na městečko Zlín (pozor – Baťa byl v té době ještě na jahodách!) a na zalesněný hřeben Vizovických vrchů v popředí s Tlustou horou...