Oatman
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městečko
Oatman je bývalé zlatokopecké město v Arizoně v černých horách Mohave County v nadmořské výšce 2710 stop (830 m). První osídlení bylo již někdy kolem r. 1900. Rozvoj nastal poté, kdy v r. 1915 dva prospektoři - tehdy žijící ještě ve stanovém táboře, našli bohatou zlatou žílu. Vytěžili přes 1,8 milionů uncí zlata. Během toho roku vzrostla populace města na více než 3500 lidí.
Jméno má na památku třináctileté dívky Olive Oatman. Jejich rodina byla r. 1850 přepadena, rodiče i většina sourozenců byli zabiti a ona unesena. Pracovala jako otrok, později se dostala mezi Mohavské indiány, odkud ji jako devatenáctiletou osvobodili vojáci z pevnosti Fort Yuma, která byla nedaleko tohoto zakládaného města.
V r. 1921 propukl ve městě velký požár, spálil mnoho chatrčí, ale vyhnul se tehdy jedinému dvoupodlažnímu hotelu, který je v současné době nejstarší historickou památkou města. Ostatní současné stavby jsou z doby pozdější, ale ještě pamatují zlatokopeckou slávu. Zlatá horečka příliš dlouho netrvala. R. 1924 zde ukončila svoji činnost i těžební společnost. Lomy byly definitivně uzavřeny v r. 1942 jako nedůležité pro válečné účely. Město později žilo jen díky cestovnímu ruchu na Route 66. Také ho proslavil herec Clark Gable, který zde r. 1939 prožil svatební líbánky s novomanželkou Carole Lombard. Zamiloval se do této oblasti a často se sem vracel zahrát si poker. Jejich novomanželské apartmá je prý jedním z hlavních atrakcí historického hotelu. To jsme bohužel v době naší návštěvy při cestě po jihozápadu Ameriky netušili.
Roku 1953 slavnou Route 66 nahradila dálnice, která se městu zdaleka vyhnula - Hory objížděla z jihu. To byl málem i konec pro Oatman. Díky asociaci, která byla založena v 90. letech, se přece jen Historic Route 66 zachránila, a tak je město i nadále navštěvováno pro svoji autentičnost. Chodníky jsou dřevěné a většina budov je tak, jak byly po požáru postaveny. Je zde i dokonce původní stará pošta, která stále slouží svému účelu. Ani parkoviště pro návštěvníky nenarušuje ráz města, je to prašná plocha na kraji města se symbolickým parkovným 2 $.
Městem se toulají oslíci - burros. Prospektoři si je sem přivedli jako soumary. Používali je pro odvoz rudy, tahali vodu, zásoby. Když se doly zavřely, lidé je nepotřebovali, tak je pustili do volné přírody. Tito potomci pracovních zvířat jsou krotcí, zvyklí na mrkev, kterou zde můžete nakoupit. Každé ráno prý přijdou do města hledat jídlo. A krátce před západem slunce se vrací zpět do kopce na noc. Přesto na ceduli při vstupu jste varováni, že mohou kousat i kopat. Jejich počet se snižuje, proto jsou chráněny federálním zákonem.
My jsme do města přijeli brzy. Oslíky jsme zahlédli na pahorcích za městem. Patřili jsme mezi první návštěvníky, kdy ještě obchody byly zavřené a obchodníci se sem teprve sjížděli. Jen pošta měla už otevřeno. A určitě i hotel. Jenže to jsme neznali jeho slávu a ani netušili, že stěny a strop baru jsou polepeny podepsanými dolarovými bankovkami. Dokonce nemáme ani fotku, protože byl na nefotogenické straně. Fotka se prostě nepovedla.
Každopádně návštěvu tohohle městečka mohu jen doporučit. Připadali jsme si, jako bychom se ocitli ve starém westernu. O co to musí být ještě lepší, když to tam vše žije.