Obecní dům, perla české secese (Praha, Staré Město)

Pražský Obecní dům je považován za perlu české secese i místo, kde se spoluutvářely naše dějiny. Nachází se na okraji Náměstí Republiky, které je součástí Starého Města Pražského, a nejbližší společnost mu dělají tak „významné, oblíbené a proslavené“ stavby a instituce jakými jsou např. budova České národní banky, Prašná brána, Obchodní dům Kotva nebo komplex Palladium, který byl svého času kasárnami Čestné stráže pražské posádky. Samotný Obecní dům může být klidně i tématem celodenního výletu, protože kromě nekonečných pozoruhodných secesních prostor nabízí množství technických vymožeností, posezení v restauraci, baru či kavárně a dost často také velmi zajímavé krátkodobé výstavy. A i když je výraz pražská kavárna poslední dobou spíše nadávkou a pobyt v prostorách této nádherné budovy není zrovna levnou záležitostí, pražský Obecní dům rozhodně stojí za návštěvu. Vždyť se vlastně jedná o výchozí bod slavné Královské cesty …

Ze základních informací bychom si ještě na úvod měli prozradit, že Obecní dům byl postaven - na místě někdejší vladařské rezidence z roku 1380 zvané Králův dvůr - v letech 1905 až 1912 podle projektu architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky (říká se, že vyhráli veřejnou architektonickou soutěž, ale není to pravda – v té totiž nezvítězil nikdo a zakázka tedy byla oběma jmenovaným prostě zadána), kteří Obecní dům koncipovali podle zadání magistrátu jako polyfunkční budovu, sloužící pro reprezentační, výstavní, koncertní, restaurační a obchodní účely. Jeho majitelem je Hlavní město Praha a adresou Náměstí Republiky č. 5. A v tomto případě se sluší upozornit také na oficiální webové stránky (http://www.obecnidum.cz/), na kterých se dá bez problémů strávit celý den. Původní název objektu byl Reprezentační dům hlavního města Prahy a o stavbu známou a skutečně reprezentativní se jedná i dnes. Koneckonců Podrobný obrazový průvodce Prahou tomuto objektu věnuje místa více než většině dalších pražských památek. Na druhou stranu je pravda, že „za komunistů“ to byl celkem „čtyřkový pajzl“ a rekonstrukce v posledním desetiletí minulého tisíciletí byla více než potřebná.

Středověký Královský dvůr, včetně začleněného kostela sv. Vojtěcha, zmizel z povrchu zemského definitivně teprve v letech 1902–1903. A již po 15 letech se dům proslavil tím, že zde byla vyhlášena samostatnost Československa. Však také Obecní dům vyzdobili snad všichni významní čeští malíři a sochaři počátku 20. století. Zmínit tak musíme minimálně Mikoláše Aleše, Maxe Švabinského, Františka Ženíška, Jana Preislera, Alfonse Muchu, Josefa Mařatku, Ladislava Šalouna nebo Josefa Václava Myslbeka. Průčelí objektu dominuje půlkruhová mozaika Apothedosa Prahy, zhotovená podle kresby Karla Špillara a zaujmou i mnohé sochy a sousoší, představující většinou nejrůznější alegorie. Najdeme zde např. Národ, Prahu, Umění, Filosofii, Vědu, Průmysl, Obchod, Dopravu, Drama, Hudbu, Ponížení i Vzkříšení národa, Písemnictví, Stavitelství, Sochařství a Malířství nebo postavy Rozsévače a Žnečky. A zapomenout nesmíme ani na pozoruhodnou výzdobu štukovou.

Pro mnohé je jistě nejzajímavější částí pražského Obecního domu jeho interiér. Z mnoha místností a sálů je největší Smetanova síň, která je koncertním sálem s kapacitou 1.200 posluchačů. Zde se nejčastěji setkáme s vystoupeními pražského symfonického orchestru FOK či festivalovými koncerty vážné hudby. Množství dalších prostor pak slouží k pořádání výstav a různých společenských akcí na jedné straně nebo k uspokojování některých základních lidských potřeb – tím jsou myšleny bary, restaurace a kavárny. Jmenovitě uveďme alespoň Grégrův sál, Sladkovského sál, Palackého sál, Riegrův sál, Kulečníkový sál, Primátorský salón, Orientální salonek, Pánský český klub, Americký bar nebo Francouzskou restauraci. Nechybí ani kavárna, vinárna, malé informační středisko nebo stylová pokladna. A zapomenout nemůžeme ani takové „vymoženosti“, jakými jsou secesní výtahy, Schodišťová hala, osvětlení nebo interiérové fontány.

Většina uvedených prostor je - spolu se Slováckým salonkem, Salonkem Boženy Němcové a cukrárnou – také součástí zdejší turistické komentované prohlídky. Prohlídka Obecního domu, který je Národní kulturní památkou, trvá přibližně jednu hodinu. Prohlídky zde probíhají pouze několikrát měsíčně (v češtině nebo angličtině, tištěné materiály jsou k dispozici také v němčině, francouzštině, italštině, španělštině, japonštině a ruštině) a zaplatíme za ně 290,- Kč (děti do 15 let, studenti do 26 let, senioři nad 60 let a ZTP to mají za 240,- Kč, rodiny pak za 500,- Kč a děti do 10 let zcela zdarma). Pokud toto vstupné zkombinujeme s probíhajícími výstavami, zaplatíme 390,- nebo 490,- Kč, za samostatnou výstavu většinou kolem 260,- Kč. Kombinované vstupné lze přitom zakoupit pouze v historické pokladně Obecního domu, která je otevřena denně od 10.00 do 20.00 hod. Běžnou vstupenku lze pořídit i v elektronické podobě.