"Objevná výprava" k Rothschildovým studnám u Hlučína.

Fotografie (6) • Foto: TomášNejedlý

Při psaní předešlého článku „Bunkr run 2024“ [4] jsem při zkoumání mapy nějak ujel pohledem kousek na severozápad od Hlučína a jedna z fotek jakési rokle mě naprosto uchvátila. Na snímku bylo zachyceno něco, co se podobalo jakémusi zatopenému vstupu do štoly. Pohled, který ve mně spustil duši dobrodruha. Lehce se říká „podívat se někdy až bude čas“, ale zvědavost mi nedala a tak jsem se hned následující den, tedy v sobotu prvního prosince tohoto roku, musel vydat na průzkum. Nejjednodušší by bylo do Hlučína dojet, ale ne tak zajímavé jako si udělat „menší“ procházku. Zajímavé trasy mohou být z kraje Ostravy například přes „Velký obecní les“ s vrcholem Hůra a dále dolů přes Žižkov. Možná ještě hezčí je „horní cesta“ přes Osošník a pod Globusem po ulici Karla Svobody ke křižovatce u autobusové zastávky „Vlnitá“ odbočíme doleva. Stále se jedná o ulici Karla Svobody. Po zhruba 400 metrech se nám pod ulicemi „Liščí“ a „Vyhlídková“ nečekaně objeví krásný pohled na Plesnou [3] s kostelem svatého Jakuba Staršího. Určitě se jedná o nejvýraznější stavbu Plesné a tohoto výhledu zcela nepochybně. Z křižovatky ostře se doprava dolů stáčející ulice Karla Svobody máme tento ostravský městský obvod jako na dlani. Po krátkém seběhnutí do údolí nás čeká „pár“ schodů. Odměnou za jejich zdolání je pohled na mnoho soch vytvořených při příležitosti „Sochařského sympozia“ [5] - [8] v Plesné pořádaného od roku 2005. Ač je tato městská část jen kousek od severozápadní hranice Poruby, tak se jedná o místo se zcela jinou, mnohem klidnější atmosférou. Pro cyklisty nebo běžce je velice zajímavá i silnice vedoucí k vysílači nedaleko vrcholu „Končina“. Jedná se o krásný dlouhý stoupák, který dokáže každého běžce nebo cyklistu velice rychle otestovat. Neméně vhodný byl za starých časů tento kopec i pro testování nastavení motoru auta. Pokud i zde škodovka stoupala ostře, tak vše bylo „vyladěno“ skoro k dokonalosti.

Nyní volím jinou cestu, zcela mimo asfaltové silnice. Dnes mám chuť na pestrý kros a tak volím žlutou turistickou trasu. Už po chvíli, kdy opouštím vesnický ráz Plesné, se dostávám do klidného podzimního lesa, kde o stoupání není nouze. Na první pohled může vypadat nevýrazné, ale musí překonat stejný výškový rozdíl jako „testovací silnice“ a není od věci mírnit své ambice, pokud dotyčný chce s rezervou celý kopec vyběhnout. Cesta není nudná a za chvíli se opět připojuji na asfaltku, ale to již před sebou vidím přímo stožár vysílače. Odtud je krásný výhled na Ostravu a když se daří, tak i dále. Pro radioamatérské stanice, které vysílač v zádech nenechá „ohluchnout“ může být místo i zajímavým vysílacím stanovištěm. Pár zajímavých spojení jsem odtud navázal i já [9] – [12]. Od vysílače běžím dolů do Dobroslavic a v jeho centru u požární zbrojnice mě čeká další pěkné stoupání o délce asi 300 metrů. Na konci obce u křižovatky cest vedoucích doleva ke skautskému památníku na kopci Těškovice a cesty do Jilešovic [13] slavné spoustou dobře utajených dávných lomů, odbočuji polní cestou doprava. Nejprve mírně stoupám a posléze již jde jenom o krásný, dlouhý a rychlý terénní seběh.

Po chvíli se dostávám nad rokli nevýrazného potůčku s menší lomovou stěnou a malým, ale kouzelným vodopádkem [14]. Jen kousek nad přechodem železniční trati z Ostravy do Opavy je odbočka doleva a velmi prudce stoupá nahoru k památníku z konce druhé světové války. Taktéž je zde informační tabule s popisem dávného neštěstí a o kousek dál v kopci i nenápadný pomníček. Teď, oproti mé poslední návštěvě místa opravený a má novou vrtuli místo té starší již notně ovlivněné rzí. Od pomníčku se vracím dolů a po dobrém rozhlédnutí se, přecházím koleje. Vlaky zde jezdí velmi rychle a signalizaci až tak moc nevěřím, i když dlouhou dobu byl úsek ze Svinova do Opavy tím nejlépe zabezpečeným v celé republice. Po terénním běhání z kopce do kopce mě na chvíli (pár kilometrů) čeká více méně rovina. Po asfaltové cestě se vydávám přibližně jihovýchodním směrem k Poštovnímu rybníku a také k řece Opavě. Na její opačné straně se rozkládá obrovský areál hlučínské „Štěrkovny“ slavný svou ultramaratonskou akcí „Hlučínská 24ka“ [16]. Po památníku leteckého neštěstí chci ale ještě ukázat další významné místo konce druhé světové války a to kříž jako památka na popravu německých vojáků, kteří nechtěli splnit rozkaz. Nachází se na severním úpatí „Vinné hory“. Kopec je mezi ostravskými běžci (pochopitelně i běžci z blízkého i vzdálenějšího okolí) znám jako součást mnoha závodů. Například „Zimního běhu Hlučín“ [17] nebo některých dalších [18]. Tehdy ovšem pro značnou rychlost závodníků si na kříž vzpomene jen pár skutečných znalců místa. Nyní nikam nespěchám (soutěžím jen se západem Slunce, což je boj už na začátku prohraný… :-) ) a tak si k němu mohu dovolit zaběhnout. Po nedávných deštích a před pár měsících i velmi silných záplavách z řeky Opavy, která tehdy nebyla tak klidnou jako dnes, ale spoušť přinášejícím veletokem, je cesta poněkud obtížnější a hodně blátivá. Dřevěněný mostek přes potůček Vařešinka ale drží a to dokonce i pod mou váhou. Pokračuji dál až k západnímu svahu Vinné hory a napojuji se na trasu mnoha závodů. Zde již je bahna nečekaně více. Někde dokonce raději přecházím do chůze než abych jako „amatér“ spadl na čumák. Zastavuji se u kříže, ale po chvíli zase pokračuji k „Velkému mlýnu“. Zaujímá mě stavba z červených cihel se stylem známým z ostravských Vítkovic i jiných dělnických kolonii. Právě se dostávám do Hlučína a po překročení hlavní cesty z Poruby stojím u rozcestníku, který mě svými čísly dává vcelku radost z vlastního výkonu. Na to, že se nikam neženu se jedná o solidní čísla, některé dokonce i dvojciferná.

V Hlučíně bych rád ještě ukázal zbytky starých hradeb, ale tuším jen to, že by se měly nacházet někde kousek za náměstím. Tam jsem poměrně rychle a dokonce již mají Hlučíňáci i svůj vánoční stromek. Za náměstím již mé orientační schopnosti „vadnou“. Inu klasika, zlaté kopce… Ale města to je můj věčný problém. Za chvíli vidím oběť mého dotazu v podobě krásného děvčete. Ptám se, kde že jsou ony zbytky slavných hlučínských hradeb. Odpověď je nečekaně rychlá.

„TADY ZA ROHEM...“

Nejvtipnější je, že mi stačí jen pár kroků a už je vidím… Dále už jen kličkuji městem a snažím se držet alespoň „kurz“. Tedy „SEVERNÍM SMĚREM“ na kraj města. Nejlépe někde kolem železniční stanice. Netrvá to dlouho a jdu po cestě kterou už z cyklistiky dobře znám a už nad ní nemusím přemýšlet. Musím se jen dostat po ulici „Československé armády“ k nabíjecí stanici pro elektromobily. Kousek před ní je odbočka na ulici se jménem „Vařešinky“. Ta už by mě měla dovést k tajemným hledaným Rothschildovým studním. Začíná být poměrně šero a také i chladno. Není radno se na příliš dlouhou dobu zastavovat. V plánu jsem měl ještě křížovou cestu v lese o kus dále, ale na ni asi nedojde (a také nedošlo). Po necelém půl kilometru se dostávám k bráně kde je zákaz vstupu i vjezdu – soukromý pozemek. Za branou je vidět jakési nádrže. Odpojuji se tedy doprava a stoupám kolem lesíku výš. Kupodivu dále už zákazy nejsou, ale správná odbočka je až o několik desítek metrů výš u cedule s dřevorytinou. Pod ní odbočuji doleva pěšinou a netrvá dlouho, abych zahlédl studánku ze které sice nyní voda neteče, ale příroda ji už určila svůj směr. Pod studánkou jsou i zbytky dřevěného koryta. Stačí jen pár kroků a vidím hlavní bod „PRŮZKUMNÉ VÝPRAVY“ – samotnou studnu. Voda není příliš čistá, ale je vidět, že za kmenem lehce plavajícím na hladině (není úplně nejrozumnější na něm stát, velmi rychle by se mohl dotyčný neplánovaně vykoupat) bude „hloubka“. Jak to dál pod hladinou vypadá netuším. Místo na mě velice silně působí, i když si jej nebo právě proto, že si jej PŘÍRODA zase bere k sobě.

Voda se odtud před několika staletími dřevěnými koryty a potrubím přiváděla do centra města například na náměstí do míst, kde dnes stojí obchodní centrum anebo do plicních sanatorií pro havíře na Ostravsku. Na tomto místě dnes stojí FONTÁNA, domov s chráněným bydlením nedaleko „Staré celnice“. Jako potrubí se používaly opracované kmeny borovice. Když jsem došel ke studnám, tak jedna z prvních otázek, která mě napadla byla:

„ODKUD SE TA VODA S VCELKU VYSOKOU HLADINOU VE STUDNÍCH VŮBEC BERE?“

Z polí by ji asi tolik nebylo, natož aby v dávných dobách byla schopna zásobovat celé město. Příčina je úplně jiná a krásně popsaná právě zde: [20]. Krása místa mě jednoznačně uchvátila a stejně tak i příčina odkud se zde životodárná voda bere. I v dnešní době pro případy krizí může mít její znalost HODNOTU ZLATA. Pokusím se ji zde popsat jen ve zkratce.

Za dávných časů, kdy k hranicím Ostravska (ale i dále) Sálský ledovec „dotáhl“ souvky (bludné balvany, eratické kameny) [21] zde přitáhl například i obrovské objemy písku (ne nadarmo je na Opavsku spousta „pískoven“ nebo jiných pískových ploch – krásným příkladem je národní přírodní památka „Odkryv v Kravařích“, kde i dnes lze, i když by se dle pověstného Damoklova meče – „slavné stočtrnáctky“ – „ZÁKONA O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY“ sbírat nemělo, možné nalézt menší nebo i větší kusy pazourků). Některé pískové „duny“ jsou částečně vidět, ale mnohé jsou skryté pod krajinou a jen málokdo dojde myšlenkami nebo i průzkumem tak daleko, že si všechny souvislosti uvědomí. Pískové „polohy“ nad nepropustnými (alespoň tedy výrazně méně propustnými) vrstvami staršího třetihorního podloží vytváří obrovskou „vanu“ s jakousi skoro dokonalou filtrační houbou. Návěje nebo duny bývají nejvyššími kopečky v krajině a voda z nich prosakuje do okolí. Severně od Hlučína by se podle článku [20] měl nacházet les „Borek“, ale jediný název, který by se mu mohl podobat a byl ve „vhodné“ vzdálenosti, jsou oblasti označené jako „Zlodějské doly“, „Blahetovec“, „Pod vřesinským lesem“, „Vodní důl“, „Bor – lesní školky“, atd. V mapě jsou i naznačené oblasti močálovité… No, minimálně se dá čekat, že se bude jednat o mokřadní plochy. Dále na sever vidím v mapě označenou „pískovnu“ a hle, dívám se podruhé, možná potřetí a co nevidím? Oblast popsanou jako „Pod Borem“ a jen kousek od ní zpět je na mapě krásně vyjímá „BOR“. Detektivní část průzkumu s mapou v ruce, spíš tedy na monitoru počítače, je tímto ukončena. Lesem prochází linie opevnění a tak mám další důvod k výletům do okolí, abych porovnal skutečnost s „datovými podklady“. Z lesa, pod nímž je „duna“ písku v nejhlubších místech s mocností kolem tří desítek metrů, vzniká mnoho významných toků. Pokud se jedná o Hlučín, tak jde o potůček „Vařešinka“ stažený kolem Štěrkovny do více míst města. Na západ teče ze „Zlodějských dolů“ Juliánka do Kozmic. Nedaleko těžkého opevnění SIGNÁL je prameniště potoku „Bečva“ tekoucího do Vřesiny a dále do rybníku „Hať“. Na opačné straně Hlučína v oblasti „Jasének“, jména známého především běžcům podle některých závodů, se také říkalo „Hlučínské bažiny“. Prameništěm potoka Jasénka je nečekaně oblast východně od „Zlodějských dolů“, ale dále potok obrovským obloukem pokračuje k jižním částem Hlučína, kdy měl v minulých dobách pohánět mlýnské kolo.

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://www.youtube.com/watch?v=bOMlbMkx1R4 … Cesta k Rothschildovým studnám u Hlučína.

[2] https://www.youtube.com/watch?v=605ZtjgGzQs … Samotné Rothschildovy studny.

[3] https://www.youtube.com/watch?v=csy6O7XIC90 … Plesná.

[4] https://www.turistika.cz/mista/bunkr-run-2024/detail … Proběhnutí se k JAROŠOVI.

[5] https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-dvoutydenni-socharske-sympozium-zahajili-v-ostrave-plesne-40129112

Foto: TomášNejedlý

[6] https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-socharske-sympozium-plesna-2011-uz-jen-pripominaji-dila-jez-tu-vznikla-40129387

[7] https://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/20070713_sochari_plesna_drevo.html

[8] https://regiony.rozhlas.cz/socharsky-park-v-ostrave-plesne-je-galerii-pod-sirym-nebem-predstavuje-na-40-del-7426745

[9] http://tomas-pustkovec.wz.cz/

[10] https://www.cbpmr.cz/profil/Tomas-Pustkovec