Oblík - Šumava z ptačí perspektivy

Oblík

Je vrozené snad každému člověku, že tíhne k tomu někam vystoupat a rozhlédnout se. Snad je to dědictví našich předků, kdy mít rozhled, znamenalo včas rozeznat blížící se nebezpečí. Dnes tento bezpečnostní prvek dalekých rozhledů ustoupil prosté touze člověka po vědění, po kráse, po svobodě. Pojďte teď s námi vystoupat na jedno takové místo.

Když za časného jitra opouštíme Modravu, první sluneční paprsky teprve začínají pronikat do údolí Roklanského potoka. Po mrazivé noci se krystalky přemrzlého sněhu blyští ve sluneční záři a hnědavě zbarvené, přitom průzračně čisté vody, ostře kontrastují s bělostnou pokrývkou všude kolem nás. Sami míříme k Rybárně a jen žbluňkání blízkého potoka ruší velebné ticho panující v údolí. První skutečnou prověrkou naší fyzičky je sice krátké, o to však strmější stoupání k Tříjezerní slati. V zimním období je tato jedna z perel šumavské přírody zasypaná sněhem a veřejnosti uzavřená a tak můžeme kopírovat bývalé hraniční pásmo až k nedalekému Rozcestí Pod Oblíkem, kde se schází turistické trasy ze Srní, Modravy a Javoří Pily. Pěkné místo k odpočinku!

Nádherné svezení nabízí běžkařská stopa mířící mírně se svažující cestou zpět k Roklanskému potoku. Tady, jen pár stovek metrů od bývalé samoty Javoří Pila se vynořujeme z lesa a vítá nás teď už poněkud mělčí údolí. Mlčky projedeme kolem základů hostince u Tetřeva a sledujíce modrou značku zabočíme Doprava. Raději se nebudeme dívat dopředu, aby nám táhlé a dosti strmé stoupání neubralo na elánu. Pomalu a rozvážně, kochajíce se mrazivě čerstvou, ale sluncem prozářenou přírodou, začneme stoupat po staré prášilské cestě. Dobrou zprávou je, že strmosti stoupání začíná postupně ubývat, nicméně až k rozcestí Za Oblíkem je to pořád do kopce. Odbočujeme vpravo a tentokrát po žluté značce začínáme zdolávat poslední kilometr, zbývající na vrchol Oblíku.

První co z jeho vrcholu spatříme, je pararulová skalka s geodetickým bodem, označujícím vrchol pararulové kupy ve výšce 1224,7 m.n.m. Místo je to nádherné! V jednom jediném okamžiku se Vám rozevře pravdě panoramatický výhled na většinu Šumavy. Skalky, suťoviska, poškozená smrčina a rozsáhlé paseky působí možná strohým dojmem. Zároveň však umožňují jeden z nejnádhernějších výhledů, jaké může Šumava nabídnout. Návštěva tohoto místa je zážitkem v kterémkoliv čase. Nádherný je tu východ slunce, když první sluneční paprsky začínají ozařovat temena okolních kopců, zatímco hluboká údolí ještě tonou v noční temnotě. Krásně je tu i v poledním čase, ale neméně působivý je Oblík při západu slunce. Zatímco tady ještě doznívají poslední okamžiky odcházejícího dne, hluboko pod námi už dávno svítí světla 4,5 km vzdáleného Srní. Tento vrcholek, vodopisně patřící do povodí Vydry, geograficky pak do Kvildských Plání, toho vnímavému návštěvníkovi nabídne hodně. Nejen pocit volnosti, ale především nádherný rozhled, při kterém se každému z nás vybaví slova naší hymny – „zemský ráj to na pohled“. Siluetou rozhledny na sebe upozorní Poledník, v dáli problesknou věže hradu Kašperk. Paradoxně díky kůrovcové kalamitě a následným polomům se dnes můžeme pokochat důvěrně známými siluetami Huťské hory, Boubína a třeba i Černé hory na východě, nebo obrysy Velké Mokrůvky, Luzného i Velkého i Malého Roklinu na západě. O tom, jak tento vrchol přirostl k srdcím šumaváků, svědčí i jeho neoficiální název „Pařezák“, který dostatečně výstižně charakterizuje podobu této šumavské dominanty.

Téměř odlesněná planina dnes nabízí pohled na Šumavu takřka z ptačí perspektivy. Avšak nemusí být tomu tak napořád. V úrodné půdě vzklíčí semena nových šumavských velikánů a s nimi začne mizet to, co skýtá Oblík návštěvníkům dnes. A proto nezapomeňte na toto místo na toto místo při svých šumavských toulkách. A tak tedy jasnou mysl a vzhůru na Oblík!