Loading...
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městská část
Zlín je velikým městem plným zeleně a parků, ale pokud se chcete projít i tou "pravou" přírodou, není to také žádný problém. Zástavba města vyplňuje nejen údolí Dřevnice, ale je rozhozena i po Stráních okolních kopců - na jihu to jsou poslední výběžky Vizovických vrchů,severní straně sice vévodí největší zlínské sídliště Jižní svahy, ale hned za ním začínají lesy Mladcovských vrchů. Pokud nestojíte jen o procházku po katastru města, lze využít i MHD, kdy se busem nebo trolejbusem necháte vyvézt do některé obce, která je městskou částí Zlína a dál už záleží jen na vás, jakou trasu si zvolíte, jak bude vycházka dlouhá a zda využijete turistické značení anebo si podle mapy zvolíte vlastní trasu... My jsme si dnes, kdy končí únor 2010, zvolili procházku na Šťákovy paseky. Je dost zamračeno, nebe je těhotné sněhovými mraky a my vystupujeme na Burešově pod Domovem důchodců. Modrá značka nás vede přes zahrádkářskou kolonii - krásné výhledy na město nás mile překvapí - a pak už se vnoříme do lesa. Za Ostrým zákrutem s množstvím chalup a chat přicházíme k potůčku a podél něj stoupáme až pod Šťákovy paseky. Pořádným krpálem okolo jednotlivých usedlostí - člověku se ani nechce věřit, že 3 km odsud se nachází "velkoměsto" - tady se zastavil čas, jen si musíte odmyslet TV antény a talíře satelitů, kterými jsou přikrášleny zdejší usedlosti...
Začíná pořádná sněhová metelice, my stojíme na hřebenové vyhlídkové silničce a rozhodujeme se, že průzkum Příluckého rybníka odložíme na jindy a tak po cestě směr Příluky. Těsně nad obcí hezká modrobílá kaplička, za ní farma a louka s koňmi a pak přicházíme k velikému neomítlému stavení, kde nás vítá nápis Hospoda. Ani tomu nechceme věřit, ale vevnitř se opravdu nachází přístupný lokál a to dokonce i s krbem! Takže horká káva a grog přijdou v té zimě náramně vhod. Pak scházíme přes obec Příluky, která je rozhozena na prudké stráni nad Dřevnicí , až dolů k řece. Z mraků začíná zvědavě vykukovat slunce a tak kolem vody k Baťově nemocnici - nachází se též na okraji města jako ta ve slavném seriálu - a pak až do centra k Restauraci U Máců, odkud trolejbusem domů...
P.S. Procházku kolem Dřevnice oživuje průchod "koloniemi" kachen divokých - a že jich tu ve Zlíně ale je!!
Velmi hezká procházka je od konečné MHD na Kudlově - (nová točna) - přes louky a pastviny do obce Jaroslavice. Za hezkého počasí se vám odtud otvírá nádherný výhled na hřeben Hostýnských vrchů. Kdybyste pokračovali po silnici dál, až k pohostinství na Pinduli, výhled by byl za dobrých podmínek rozšířen o pohoří Beskydy. Od točny jdeme s Janou 1 km po starou busovou zastávku a odbočujeme vlevo na polní cestu. Ta se všelijak klikatí a kroutí, teď v květnu je všude plno rozkvetlé vegetace a nádherných Jarních květin a po necelých 2 km přicházíme k horní části obce Jaroslavice. Moc nás mrzí, že z blízké farmy s koňmi nevidíme na loukách ani jednoho, asi mají zaražené vycházky nebo polední siestu... (Když jsme tudy procházeli v zimě, tak byli na loukách všude kolem a byla to opravdu paráda!) Nu nevadí, příště... Než nám jede spoj MHD do Zlína, jdeme se přes obec projít k blízké restauraci a na Krásnou vyhlídku od Božích muk pod ní. Vpravo všude chaty a chalupy Jaroslavických pasek, kudy prochází trasa nové Naučné stezky. Ve Zlíně si děláme takový menší fotovýlet přes celé centrum - ono to zlínské totiž není nijak zvlášť rozsáhlé - a pak už si uondáni horkem zamíříme pro sladkou odměnu do naší oblíbené cukrárny na náměstí Míru. Je to čokoládový pohár a zdejší vynikající míchaná zmrzlina - vanilková a čokoládová. Naše chuťové buňky se mohou od radosti pominout...
Velmi hezká procházka vede od točny MHD u Bartošova domu na Mladcové k nedaleké Mladcovské skalce. Silnička vede z Mladcové po hřebeni s nádhernými výhledy na město Zlín a širé okolí, po levici mineme nafukovací haly, chránící tenisové kurty před nepřízní počasí a po kilometru chůze přijdeme k malému hřbitovu. Až po tato místa si musíme na úzké klikaté silničce dávat pozor na projíždící vozidla, neboť provoz je tu velmi rušný. Kousek za hřbitůvkem opustíme frekventovanou silnici a zabočíme na asfaltku vlevo mezi první objekty chatové kolonie. Za chvilku se dostaneme na malé návrší pod les, do něhož odbočuje lesní cesta vpravo a po níž se dáme i my. Napřed mírně stoupáme krásným listnatým lesem, vychutnáváme si božský klid a nádherné barvy podzimu a po kilometru chůze se dostaneme na křižovatku lesních cest mezi Předním vrchem - (420m) - a Mladcovskou skalkou, kterou vidíme na nižším kuželovém vršku přímo před námi.
Když se vyšplháme až k ní, tak vidíme, že tento 6 m vysoký skalní útvar je tvořen pískovcem a zdobí ho pěkné geomorfologické jevy: na skalních stěnách vidíme množství dutin, zatím ještě v zárodečném stádiu, severovýchodní nejvyšší část je od vrcholu až po úpatí zbrázděna žlaby jak po působení ledovce - jedná se o abnormálně vyvinuté pseudoškrapy. Velmi pěkně modelovaná je i 3 m vysoká skalka pod hlavní stěnou. Když obcházíme skálu ze severní strany, objevíme tu i kousek "přírodní erotiky." Vrchol hlavní skály je od severozápadu zpřístupněn vytesanými schody, vrchol je zarovnaný. Možná tu byl v minulosti kříž a skála sloužila jako Kazatelna, ale původní účel není znám ani pamětníkům z blízké Mladcové...
Půjdeme - li po vyšlapané pěšině dál po hřebeni jz směrem, dostaneme se po 100 m k seskupení 3 menších skalek a jednoho mohutnějšího bloku, jehož 4 m vysokou stěnu zdobí daleko vyvinutější dutiny.Úpatím skály probíhá po celé délce hezký převis se skalním nosem. Poblíž také najdeme příjemné tábořiště. Jen kousek odtud vyjdeme na Rozcestí a po lesní asfaltce se dostaneme zpět k nám už známé chatové kolonii a po silnici zamíříme zpět k točně MHD do Mladcové.
(Celý okruh měří asi 4.5 km.)
Po obědě se stavuju pro Janu, která je dnes v práci a společně jedeme trolejbusem na křižovatku do Malenovic a pěšky k hradu. V hradním areálu zjišťujeme, že další prohlídka se koná kvůli svatbě (je totiž sobota) až ve 14.hodin. A tak si leháme do trávy a odpočíváme. Malý, ale do dnešních dnů zachovalý, Hrad Malenovice vystavěl bratr Karla IV. - markrabě Jan Jindřich. Byl to typ hradu s plášťovou zdí a pozdně gotickými interiéry. Další přestavba za Tetourů z Tetova, zač. 17. století pak renesanční přestavby. V 1. polovině 18. století pak na hradě proběhly barokní úpravy a vznik další obytné části. Hrad obýván až do konce 2.svět.války a od roku 1951 ho převzalo Oblastní muzeum v tehdejším Gottwaldově. Tolik k minulosti a nyní přítomnost: Na louce pod Předhradím se začíná stavět středověké tržiště a taky se tu začínají procházet členové skupiny historického šermu a řinčí zbraněmi. Ti taky dostávají nápad unést ženicha! Před bránu si najednou stoupnou dva mušketýři, zaháknou masivní muškety a zapalují lauf. Sotva se otevře brána a vyjde svatební průvod, ozvou se etérem bomby jak z děla - mušketýři to pro lepší efekt ještě jednou opakují - ale mezitím, než se svatebčané vzpamatujíi, skupina šermířů se chápe ženicha a nesou ho k blízkému lesíku. Zoufalá nevěsta pajdá na 10 cm vysokých podpatcích za nimi a zbylí svatebčané tam stojí vyvalení jak pojistky!
Naštěstí to dobře dopadlo - ženich byl vykoupen a my můžeme jít na prohlídku. Chvilku ještě postáváme na malebném nádvoříčku se studnou a pak si kupujeme v "hladomorně" pohledy a vstupenky a po schodech jsme uvedeni do hlavního tzv.Valašského sálu, který nás ohromí svou krásou. Vedle se můžeme podívat do kanceláře úředníka. Dojem nám kazí jen jeden starší pár s malým dítětem: paní otevírá truhlici, pak jí začne v kabelce zvonit mobil a pán zas píchá prsty do prasklin ve zdi - (možná je to bývalý zedník a zkouší jakost omítky), a společně pak zdvíhají synka nad hlavu, aby si mohl pohladit a ohmatat vycpanou hlavu losa! Procházíme dál: jak už jsem nakousl, chodby jsou ozdobeny mysliveckými trofejemi a vycpanými hlavy zvířat, k vidění je tu i rytířské brnění a nějaký ten meč a halapartna a v patře jsou překrásné sbírky minerálů. Poté vystupujeme po točitém schodišti na vyhlídkovou věž. Po pokochání se omezeným rozhledem znovu na nádvoří a nyní vcházíme do gotických prostor přízemí, kde se nachází Muzeum a panely s vykopávkami, fotografiemi a informacemi o hradech Jihovýchodní Moravy. Samozřejmě je tu i hrad Brumov, který byl p. archeologem Kohoutkem doslova vykopán ze země a o němž je tu nejrozsáhlejší expozice, z čehož mám jako brumovský rodák velikou radost...
Jen neradi opouštíme krásný hrad a protože je na pěší procházku do Zlína moc horko, jdeme do jedné Malenovické hospůdky s boxy na kávu a limonádu a pak za dosti silné bouřky odjezd trolejbusem zpět do Zlína...