Osobitá

Osobitá – vápencová, skalnatá hora (1687,2 m n.m.) v severní části slovenských Západních Tater. Je izolovaně vysunuta na severozápad od hlavní masy Tater. Přes její nevelkou výšku je, díky této izolovanosti, velmi výraznou dominantou svému okolí. Představuje v rámci Západních Tater vlastní geomorfologickou jednotku, která zaujímá 12% slovenské části jejich území. Osobitá tvoří zakončení vedlejšího hřebene Západních Tater, odbočující z Lúčnej . Od tohoto 4 km dlouhého, jen málo členitého hřebene (s poledním vrcholem Javorina (1581,2 m) je oddělena výrazným Sedlom pod Osobitou (1521,3 m). K severovýchodu klesá z Osobité Široký žľab do Suchej doliny. Jím v minulosti vedla výstupová trasa z Oravíc na vrchol. K severu vybíhá z vrcholu 2 km dlouhá rozsocha Radových skal, ve které po celé délce vystupují skalní věže. Tato rozsocha končí Sedlom Bôrik (940 m), které odděluje Západní Tatry od Skorušinských vrchů. Z Radových skal navíc odbočují asi 500 m od vrcholu Osobité dvě postranní žebra. Jedno k západu s vedlejším vrcholem Kremenná (1271,5 m)(odděluje žleby Predná a Prostredná Kremenná) a druhé k východu s vedlejším vrcholem Mihulčie (1214,5 m). K západu vybíhá z vrcholu nejdelší žebro s vrcholy: Okolík (1328 m) a Mačacie diery (1180,1 m). To odděluje Blatnú dolinu na severu od Teplého žľabu klesajícího do Studenej doliny na jihu. Zakončení tohoto bočního hřebene je krasové – Chráněný přírodní výtvor Mačacie diery.

Vrchol je budován zbytkem spodnějurského příkrovu Tater, který zde překrývá krystalické podloží. Ten je tvořen především vápenci. Geologickou zvláštností je zde sporadický výskyt vyvřelé horniny – limburgitu. V masivu hory se nacházejí četné jeskyně. Mnohé zatím úplně neprozkoumané. Největší z nich jsou: propast Bezodná studňa a Jaskyňa v Okolíku. Navíc se zde v minulosti těžily (jako na mnohých místech v Tatrách) železné rudy. Po této činnosti zde zůstalo několik štol (některé i několik desítek metrů dlouhé).

Název hory pochází od slova „osobitý“ (samostatný, vyčleněný) a je velmi starý. Je uveden v historických dokumentech z roku 1615. V minulosti se na úbočích hory nacházelo pět velkých pastvin. V 17. století se tady pásávalo až 1500 kusů ovcí a krav. Ukrývali se zde zbojníci a zvěř zde lovili i obyvatelé okolních vesnic. Tyto pastviny dnes postupně zarůstají.

Na masivu Osobitej byla, v roce 1974, pro jeho mimořádné geologické a botanické hodnoty (vápnomilná vysokohorská flóra) vyhlášena národní přírodní rezervace Osobitá (rozloha 458 ha).

Z vrcholu se naskýtá, díky předsunuté poloze, velmi rozsáhlý výhled, jednak na celou horní Oravu s vodní nádrží Orava a velké území Polska, a jednak na prakticky celé slovenské i polské Zápádní Tatry. V současnosti je již však vrchol veřejnosti nepřístupný a cesta končí v sedle pod Osobitou!!! K uzavření chodníku vedly stupňující se obavy o stav ochranářsky nejcennějších částí rezervace. (Virtuální rozhled z vrcholu viz: http://www.panoramy.wyprawy.org/osobita.php)