Ostravská halda Ema.

Jedním ze zajímavých ostravských „kopců“ je nepochybně halda Ema. Už z názvu je zřejmé, že nejde o úplně běžný typ kopce, ale kopec ve své největší podstatě vytvořený člověkem. Při pohledu shora až udiví jak vysoký objekt se zde lidskou rukou (spíš stroji) vytvořil. Výhled je totiž zcela nezapomenutelný a pokud se tady vypravíte ve vhodný čas tak i s vedlejší kulisou, kterou vytváří vedlejší produkt takovýchto hromad již nepotřebného materiálu a tím je výstup jednak samotného tepla, tak i plynů. To je i nenápadným a možná i mnoha lidem sem chodících neznámého, možná i dost velkého nebezpečí. Tím je to, že takovéto hromady ve svém nitru a možná i dost blízko pod povrchem vytvářejí oblasti s dosti vysokou vnitřní teplotou. Zkrátka haldy „doutnají zevnitř“. Během času se podařilo vytvořit nemálo potenciálně nebezpečných umělých objektů. Teprve v poslední době se začínají objevovat vědecké studie na toto téma. Asi se nestane, že by kopec vzplanul jako celek nebo že bychom snad vytvořili v Ostravě první „umělou sopku“. Rizikem především pro kuřáky může být problém, že se zde vyskytuje nejen nadbytečné teplo, ale i unikající výbušné plyny. Nejznámější je metan. Nad povrchem je jeho výhodou snad jen to, že se nemůže shlukovat v uzavřeném prostoru a tedy ani příliš zvyšovat svou koncentraci, jak to například velmi nebezpečně dokáže v místních i jiných hlubinných dolech na černé uhlí. Těžbou uhlí a zpracováním železa na jeho „vyšší formy“ - ocel, případně litinu, je Ostravsko a okolí pověstné. „Zlaté časy“ těchto odvětví již ovšem dávno skončily, především z důvodů politických a ekonomických.

 

Nevšední podmínky na haldách jsou ovšem zajímavé i z jiných ohledů. Příroda je zde jiná a ač se to může zdát nepříliš pravděpodobné, tak i některým druhům prospěšná. Prý se zde mají nacházet například i orchideje nebo kudlanky nábožné. O kudlankách bych si nebyl až tak úplně jistý, zda se jedná o druh úplně vzácný. Například podle Živy z roku 2016 (náš nejpopulárnější časopis především o živé přírodě) je její výskyt na území Jižní a „střední“ Moravy ne úplně malý, na Severní Moravě už tak mnoho výskytů není, ale už jen to, že před nějakou dobou mě „navštívil“ jeden jedinec i v Ostravě Hrabůvce, tak bych o jejich vzácnosti diskutoval. Pozorování na sídlištích nejsou příliš moc objektivní – mohou být výrazně ovlivněny antropogenními vlivy, tedy především tím, že jsou často lidmi chovány v zajetí.

 

Jak u orchidejí (vstavačů, kruštíků, atd.), tak i u kudlanek, sarančí a kobylek se jedná o jedince mající radši teplejší prostředí a tím právě haldy mohou být. Taktéž půdní skladba může být pro spoustu rostlin asi výhodná. To však přenechám odborníkům na danou problematiku a jejich dlouhodobým průzkumům. Každý má možnost si spoustu těchto vědeckých prací prostudovat.

 

Přístup na haldu Ema je oficiálně povolen po žluté značené turistické trase. Krásný je i výrazněji klesající sestupový hřebínek (zkratka) přibližně jihozápadním směrem k turistické trase, ale na opačné straně. Jak moc je tento sestup „košér“ je věc druhá. Mnoho lidí jej používá jako test své fyzičky a tuto trasu vybíhají. Právě z vrcholu se tímto směrem objevují jedny z nejkrásnějších výhledů na Ostravu i okolí. Hezké jsou jak přes den a to i ze značené trasy (není třeba sestupovat a porušovat daná pravidla), tak i k večeru nebo v noci, kdy je Ostrava pěkně nasvícena. Za vhodných podmínek stojí za to vzít sebou i stativ a pokud bude mít dotyčný jen trochu štěstí může zachytit nevšední pohledy. Naopak na druhou stranu až dneska jsem při pohledu do mapy zjistil, že tady tato běžně používaná sestupová cesta by se příliš moc používat neměla. Nevím o tom, že by se jednalo o nějakou přírodní nebo technickou památku a nejrůznějších lesních cest je zde spousta. Jedinou informací, že se zde mimo označené cesty (nejsem si úplně jistý, to už si nepamatuji, jestli je tam uvedeno pouze po značené, nebo i po těch dalších cestách, ale určitě by se nemělo chodit mimo cesty obecně) jsou ne příliš výrazné cedulky u hlavních přístupů. Jedním z důvodů nepochybně budou na Ostravu relativně strmé svahy pokryté nejistým materiálem a také ony případné výduchy výbušných podzemních plynů. Bonusem i výhodou pohybu po značené cestě jsou informační tabule, které na dnešní dobu poměrně podrobně informují o nejrůznějších zajímavostech i historii tohoto místa i bližšího či vzdáleného okolí (oproti například nic moc neříkajícím „uměleckým“ výtvorům na červené turistické trase z Ostravice na Lysou horu).

 

Halda Ema je nepochybně jednou z nejznámějších ostravských hald a myslím, že jedinou na kterou vede turistická trasa. Osobně bych se přimlouval za prodloužení žluté na „sestupovém hřebínku“ protože právě na něm, aniž by se z něj vůbec muselo výrazněji odbočovat, jsou vidět ty nejzajímavější věci na celé haldě. Zejména vycházející plyny a pokud budu mít v zimě čas a napadne sníh, tak mě osobně by zajímalo jestli se na tomto svahu sníh udrží nebo jestli se bude jednat o místa podobná oblastem nad jeskynními prostory nazývané „mastné fleky“. Ať už zde takové oblasti budou z vrcholu vidět nebo ne, tak to bude vcelku zajímavé. Osobně bych je zde s velkou pravděpodobností čekal – určitě u oblasti „zadrátované hromady kamení“ i někde dál, kde jsou malé výduchy plynů ovšem u povrchu již relativně teplé. Hezké by bylo, kdyby se má „hypotéza“ potvrdila. No a pokud ne, tak i to by bylo pro mě osobně vcelku překvapující… Uvidíme… :-)

 

Z blízkých míst stojících za vidění bych určitě zmínil ZOO Ostrava, známou nejen zvířaty, ale především zahradou s rododendrony a azalkami (což je jeden rod), rostliny jsou česky také nazývané pěnišníky (z čeledi vřesovcovité), důl Michálka i bývalý důl Františka, důl Jan Mária, případně kostel svatého Josefa i nedalekou oblast „Jámy Trojice“. Bývalý nejhlubší ostravský důl patrně bude „důl Petr Bezruč“ pochopitelně ve Slezské Ostravě. Na dohled jeho těžní věže se lze dostat právě jednou z výraznějších lesních cest pod haldou Ema. Největší hloubka přibližně 1368 m a přístup sedmi jámami: Terezie, Jindřich, Nová jáma, Vízina, Jáma č. 4, 5 a 8. Poddolování území u nedalekého „Dolu Trojice“ mělo na více místech i důsledek v nemalých propadech země. Kostel svatého Josefa propadl o zhruba 8 metrů a historický Slezkoostravský hrad o celých 11 metrů na začátku minulého století. Z hlediska hornické minulosti i nálezu slavné Petřkovické venuše i zajímavé přírody je dalším místem, které stojí za strávení určitého času Landek. Na „cernou“ Ostravu nezvykle zelený vršek. Ono upřimně, celá Ostrava je v mnoha ohledech zelenější než některá betonová místa, která jsem viděl v Praze! Jako obrovskou zajímavost považuji v národní přírodní památce Landek povrchový výchoz černého uhlí. To je alespoň pro mě nesmírně fascinující a nevšední místo. Černé uhlí bych totiž čekal především v poměrně značných hloubkách. Nikde jsem nenašel jakékoliv cedulky zakazující vstup mimo značené cesty, jen právě u těchto černouhelných výchozů, ale určitě bude lepší využít značených cest s informačními tabulemi, v nejhorším případě lesních cest. Některé sestupy mimo mohou být minimálně ošemetné z pohledu „kotníků“. Další zajímavostí je dřevěná rozhledna ze které dnes pro vzrostlé stromy není skoro nic vidět. Snad jen okolí koksovny (důl Odra nebo také František). :-) To jsem se ale už poměrně hodně vzdálil od haldy Ema, tak snad někdy napíši i něco více o tomto zajímavém místu a jeho okolí.