Ostravská seismická stanice.

     Článek by se mohl jmenovat také:

 

     „Jak jsem, čistě náhodou, při procházení nevšedního ostravského zátiší, „objevil“ seismickou štolu.“

 

     Ale vše popořádku. Jednoho vánočního mrazivého dne nebo spíš pozdního odpoledne jsem se vydal do již známých míst za ostravskou hvězdárnou a planetáriem pojmenovaném po opavském rodákovi Palisovi. Samotná hvězdárna má v budově pro návštěvníky umístěný seismograf, kde si každý může udělat alespoň malou představu o tom, jakou sílu je třeba pro jednotlivé stupně vyvinout. Inu, každý si může dupnout do podlahy a v reálném čase uvidí odpověď.

 

     Pokud se zájemce vydá ještě o kus dále, uvidí záznamové zařízení seismometru a velmi zřetelně na milimetrovém papíru i časový průběh. Tak to alespoň bylo při poslední návštěvě hvězdárny před několika lety, ale dá se očekávat, že tato zařízení tam budou i dnes.

 

     Jisté je, že zařízení odesílá svá data do regionálních i světových sítí i dnes. A základním zdrojem informací jsou zařízení umístěná v seismické štole v údolí potůčku se jménem Porubka, který zde vytváří velice krásné meandry. Právě tato zákoutí a na velkoměsto nevšední oáza klidu s nejrůznějšími terénními vlnkami mě dovedla do míst, o kterých jsem kdysi dávno něco málo četl a byly tedy uloženy ve velké hloubce mé paměti. Samotného mě udivilo, jak jsem si, při přibližování k jejímu portálu, na to dokázal vzpomenout.

 

      Nápisy nad vstupem jsou v současnosti jen těžce čitelné. Ke každé štole patří i datum vzniku. Nebylo jej snadné přeluštit. Venku mrzlo až praštilo, ale krajina při západu slunce byla velice kouzelná a zkoušela, jak dlouho vydržím bez rukavic fotit. Jednoznačně jsem ožil a toto nenápadné místo se mi velice líbí.

 

      Před mnoha lety byly místa, jako například oblast Bělského lesa mezi ostravskými částmi Dubina, Výškovice a Hrabůvka těmi, kam vstupovali jen ti nejodvážnější. Západní část Ostravy – Poruby nebyla naštěstí tak temně proslulá jako Bělský les o kterém se mluvilo, že vrazi zde „uklízeli“ své mrtvoly. Od těch dob se situace značně pokročila ke svému zvelebení a přes den už hrůzu nenahánějí. Jen, když se někdo rozhodně jít od Svatého pramenu na jižním okraji Bělského lesa domů do Hrabůvky již pozdě večer nebo v noci za tmy, tak obavy trochu „šimrají“ po zádech a tak raději běží. Na druhou stranu trochu obav za nevšední, svíčkami osvětlenou malou „lurdskou“ jeskyni na konci křížové cesty to určitě stojí. Věřící takhle může být dokonce o to více se „svým“ bohem.

 

     Ale zpět k neznámým a tichým místům za „porubskou“ hvězdárnou. Malé kopečky a „rokle“ v kombinaci s ne příliš hustým lesem mohou nabízet fotografům ve vhodném okamžiku ideální podmínky pro nevšední snímky se zapadajícím slabším sluncem mezi stromy. Kdo chce, tak si může udělat i větší procházku, již delší dobu neupravovanou „Sluneční stezku“, kterou se pokusím také někdy popsat. Tato procházka se pak může protáhnout na několik hodin, pokud již jednotlivá „místa“ - „zastavení“ známe a pokud ne, tak určitě ještě musíme nějakou tu hodinu navíc přidat. Cestou k seismické štole, ale ty nejvzdálenější sluneční hodiny mineme (nachází se na okraji lesa, dále ve směru k „dálnici“, tedy od hvězdárny přibližně jiho-jiho-západním směrem).

 

      Nejjednodušší cesta, jak se k portálu seismické štoly dostaneme, je pokračovat po asfaltové cestě podél objektu hvězdárny prakticky pořád přímo jihozápadním směrem. Nečekaně se silnice u hvězdárny a planetária J. Palisy jmenuje „K Planetáriu“. Kdo je z větší vzdálenosti, tak může využít autobusů ve směru na zastávkou „Krásnopolská“, nedaleko technologických center a „kolejí“ Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Zlaté časy, když jsem zde chodil na HGF (Hornicko-geologickou fakultu) a před tím i na FEI (Fakultu elektrotechniky a informatiky)... Lze taktéž využít „pásové“ modré značky (naučné stezky) o délce přibližně jedenácti kilometrů se začátkem i koncem u kdysi slavné hospody „Slovan“. Od tohoto zvláštního značení se můžeme vydat již „klasickými“ turistickými trasáami po dalších zajímavostech blízkého i vzdálenějšího okolí. Nejdelší trasy dosahují délky až padesáti kilometrů.

 

      Na zastávku „Krásnopolská“ jezdí v současnosti jediná autobusová linka číslo 46. Před rokem ještě jezdila linka číslo 90 přímo k planetáriu, ale ta byla dopravním podnikem zrušena. Od zastávky je třeba jít chvíli (asi 100 metrů) západním směrem po levé straně a pak sestoupit pěšinkou do lesa. Ta může být velmi často rozbahněná, ale určitě miliónkrát bezpečnější než pokračovat do údolí vytvořeného bezejmenným potůčkem, jež svou cestu začíná patrně někde v poli severně od obchodního komplexu začínajícího na písmeno G (abych nedělal reklamu někomu, komu skutečně nechci – pro přesnější určení: oblast s polem se jmenuje „Nový dvůr“, dále potůček pokračuje lesem v oblasti pojmenované „Díly“ a „Pustkovec“ a nakonec protéká severovýchodně od hvězdárny a po několika kilometrech se stane levostranným přítokem „Porubky“).

 

     Další, sice delší, ale určitě za horších podmínek schůdnější cesta je od vysokoškolských kolejí, kam člověka mohou dovést autobusové spoje číslo 37 a 40. Pokud by se zde chtěli podívat i „neostraváci“ nevlastnící auto, tak pak je nejvhodnějším spojem právě 37. Tem vyjíždí z UANu (Ústředního autobusového nádraží), pár set metrů od něj je i vlakové nádraží Ostrava – Střed. Dále „třicetsedmička“ pokračuje do Svinova, kde je i vlakové nádraží Ostrava – Svinov ve vzdálenosti asi 5 minut svižné chůze (když skutečně hodně spěchám, tak to „dám“ asi za tři minuty) od zastávek autobusových (pokud by někdo nepřijížděl vlakem do Ostravy – střed, ale sem). Vystoupím na konečné linky 37 u vysokoškolských kolejí a pokračuji již pěšky, asi půl hodiny po zelené turistické značce kolem parkoviště u nižších baráků, zhruba západním směrem. Po asi 600 až 700 metrech se musíme rozhodnout kam dále. Buď u odpočinkového místa opustíme zelenou turistickou trasu a budeme pokračovat „rovně“ ke hvězdárně nebo se ještě chvíli necháme vést značenou trasou (u odpočívadla tedy odbočíme doleva a kolem menšího běžeckého okruhu budeme pokračovat asi půl kilometru k rozcestníku „Za myslivnou – rozcestník“). Odtud již můžeme pokračovat přibližně severozápadním směrem přes les přímo nad „portál“ štoly, která je ovšem v relativně prudkém svahu, tak tuto zkratku příliš nedoporučuji.

 

     Lepší, i když delší, je od rozcestníku pokračovat pořád „rovně“ dolů a v ostré levotočivé zatáčce, již nad meandry, nepokračovat doleva, ale přesně naopak – proti proudu potůčku. Nyní zbývá už jen pár set metrů severo-severo-západním směrem a jsme před štolou.

 

      Současné označení seismické stanice v Ostravě – Porubě (obyvatelé Krásného Pole se se mnou nyní budou nepochybně přít, jestli již hvězdárna a štola „nepatří“ jim) v síti dalších stanic je OKC. V historii vzdálenější, kdy se měřilo jinými přístroji na jiném stanovišti, bylo označení OKP.

 

     Kdo je zvědavý a netrpělivý, tak zde uvádím veřejně přístupný odkaz na výstupy z měření stanice OKC: https://www.ig.cas.cz/vyzkum-a-vyuka/observatore/ceska-regionalni-seismicka-sit/ostrava-krasne-pole-okc/

 

    Nejprve se nacházely měřící přístroje v budově planetária, později se začaly hledat vhodnější místa. Mělo se tehdy jednat spíše o vědecké a studijní zařízení s názvem BMZ - „Báňská měřičská základna“. To vše v sedmdesátých letech minulého století. Ve spolupráci s Geofyzikálním ústavem Akademie věd bylo prováděno studium území a hledání vhodného místa, kde by měření bylo co nejméně ovlivňováno negativními vnějšími vlivy – falešná měření a detekce.

 

     „Báňská měřičská základna“ bylo i pojmenování „planetária“ při svém slavnostním otevření veřejnosti na podzim roku 1980. V roce 1994 bylo „BMZ“ ukončeno a hvězdárna s planetáriem začala spadat pod „Institut geodézie a důlního měřičství“ HGF VŠB. V této souvislosti musím připomenout, že pro „geologicky a mineralogicky smýšlející“ je místem, které „nesmí minout“ Geologický pavilon profesora Františka Pošepného spadající pod HGF VŠB. Představa, že si sbírku čítající mnoho desítek tisíců vzorků nejnevšednějších minerálů (i těch zcela běžných, ale patřících k Ostravsku a okolí jako k „velbloudovi hrb“) a patřící mezi největší u nás, stihnete během několika hodin „proletět“ je naprosto mylná. Mnoho hodin budete potřebovat jen na projití pouhého jednoho patra. Zatím jsem, ani po několika návštěvách, jej neprošel úplně, ale jen jejich nepatrnou část. A můžete si být jisti, že sbírka obsahuje i velmi „exotické“ nerosty nebo horniny o kterých si většina smrtelníků čte jen v odborných publikacích nebo časopisech. Některé mají i speciální prostory veřejnosti nepřístupné (to je prý možné jen po spoustě povolení). Další místo, které vřele doporučuji, pokud se naskytne možnost, navštívit.

 

     V letech 2012 až 2014 proběhla výrazná rekonstrukce celého planetária, kdy na tuto dobu nebylo planetárium veřejnosti přístupné. Koho by napadlo, že za deset let se pro určité a velice velké skupiny lidí stane na velmi dlouhou dobu (vedle dalších kulturních a zájmových organizací) také nepřístupné? Navíc se nedá čekat, že by byl politický ani ekonomický zájem, aby toto „kulturní období temna“ skončilo. :-((

 

     Z časů „velké rekonstrukce“ mám dokonce i někde schovánu na památku náhradní germaniovou diodu z nějaké části „starého“ planetária - „činek“. V případě této diody se nejednalo o důvěrně známé české, z řady GA2.. nebo ze zemí RVHP, což mělo také své kouzlo. Inu byla to velká změna, pro člověka, který strávil nemálo hodin svého mládí „na hvězdárně“ při poznávání toho dalekého, těžko popsatelného tajemství vesmíru.

 

     Ale zpět k počátkům. Když už přestalo vyhovovat umístění měřící aparatury v budově Báňské měřičské základny, tak se začalo přemýšlet nad dalšími možnostmi. Nejprve se vybudoval „seismický sklep“ mimo budovu hvězdárny a planetária, aby se eliminoval vliv vibrací budovy samotné. Stanice vznikla jako součást BMZ v roce 1983. Zjednodušeně řečeno, ve svých začátcích byla základna vybavena dvěma typy mechanicky zapisujících zařízení, měřících výkyv ve všech třech osách. Lepší by bylo, kdyby se stanice nacházela na pevnějších horninách, nicméně z důvodu finančních bylo zvoleno řešení levnější, ale ne tak vhodné, tedy do míst se sedimenty. O pět let později se stanice u planetária připojila do regionální seismické sítě. Ve vhodnějším místě byla vyražena asi 30 metrů dlouhá štola, do níž se pak měřící přístroje umístily. Tedy „tříosý seismometr“ a vertikální, který měřil jen „svislý pohyb“. Bylo zjištěno výrazné zpřesnění naměřených dat a hlavně citlivosti v štole, která více omezovala „falešné vibrace“ - rušení. Postupně se přešlo z „mechanických“ přístrojů na digitální a jejich správa z operačního systému DOS na, ve všech ohledech výhodnější, linux. Programy v tomto systému posílaly data do „centrál“ Ústavu geoniky Akademie věd v Ostravě a Geofyzikálního ústavu Akademie věd v Praze.

 

     Hlavním důvodem bylo monitorování otřesů u nás (v OKR, Ostravsko-karvinském revíru) v souvislosti s těžbou velice kvalitního černého uhlí. Pochopitelně seismická stanice je schopna měřit (a měří) i výrazně vzdálenější silnější otřesy. V článku, ze kterého čerpám, jehož odkaz je uveden i v seznamu literatury (doufám, že se mi popis podaří převést do „běžné řeči“ a příliš jej nezkreslit), se uvádí přenos dat pomocí FTP a vzdálené řízení pomocí telnetu. To v dnešní době není příliš bezpečné a tak předpokládám, že s postupem času se přešlo na bezpečnější protokoly.

 

      Oproti ostatním stanicím v síti má výjimečné postavení velmi blízko k významným a značně hlubokým důlním dílům. Nejhlubší důl na Ostravsku se jmenuje Petr Bezruč, kdysi také Důl Terezie s celkovou hloubkou necelých 1400 metrů!

 

      Mezi nejzajímavější záznamy seismické stanice v Ostravě – Krásném Poli, vedle nejrůznějších událostí v OKR, odstřelu v obrovském lomu nad Hradcem nad Moravicí, případně výrazného zemětřesení v Čechách, patří nepochybně záznam nejslavnějšího moravského, klidně bych řekl i českého bolidu (velmi jasného meteoru) „Morávka“. Meteoritu, který dopadl v úzkém pásu v beskydské oblasti „Morávka“. Jestli se dobře pamatuji a situace se s postupem let nezměnila, tak by jeho vzorek snad ještě mohl být umístěn v expozici meteoritů hvězdárny a planetária Ostrava, nedaleko níž se seismická štola nachází.

 

     Pokud by se někdo chtěl podívat na jiné meteority na „vlastní oči“ a na některé si dokonce sáhnout , tak doporučuji „Muzeum meteoritů“ v Místku. https://www.turistika.cz/mista/muzeum-meteoritu/detail

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

 

[1] Seismická stanice Ostrava / Krásné Pole (OKC)

... letáček Geofyzikálního ústavu Akademie věd české republiky, Ústavu geoniky Akademie věd a Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

 

[2] https://actamont.tuke.sk/pdf/2001/n3/6holub.pdf

… výtažek článku „Zpracování dat přirozených a indukovaných seismických jevů registrovaných na seismické stanici Ostrava – Krásné Pole (OKC)“ v „Acta Montanistica Slovaca“, ročník 6 (2001), číslo 3, na stránkách 213 až 220.

 

[3] http://www.ipe.muni.cz/monet

 

[4] http://www.ugn.cas.cz

 

[5] http://www.ig.cas.cz

[6] https://www.ipe.muni.cz/public/aktualni-zemetreseni  ... mapa zemětřesení a otřesů.