Ostrov Dominika

Ostrov Dominika (oficiální název: Dominické společenství) je nejmladší ostrov v Malých Antilách ve východní části Karibského moře.

Měna: východokaribský dolar (EC) =100 centů

Úřední jazyk: angličtina

Hlavní město: Roseau

Další města: Portsmouth

Počet obyvatel: 69655

Etnické skupiny: černošské obyvatelstvo, Evropani, Američtí indiáni.

Rozloha: 754 km2.Jedná se ostrov sopečného původu, neustále geologicky aktivní - relativně malý (52x27 km, pobřeží měří 148 km), ale značně hornatý, proto každá trasa na mapě je ve skutečnosti o poznání delší. Nejvyšší hora je vyhaslý vulkán Morne Diablotin měřící 1447 m nad mořem.

Dominika je ostrovem pro turisty-dobrodruhy, potápěče a lidi milující divokou přírodu. Vysoká pohoří s Ostrými vrcholky porostlými neprostupným zeleným pralesem, hluboká říční údolí a temné útesy nad tyrkysovou hladinou Karibského moře. Jeden z mála karibských ostrovů, který se od dob Kryštofa Kolumba prakticky nezměnil. Horské Hřebeny vyzývají ke krátkým procházkám i velmi náročným trekům, které vás dovedou do svěže zeleného deštného pralesa k zurčícím vodopádům, šumícím řekám a jezerům nebo horkým pramenům či jiným místům s vulkanickou činností. Celý ostrov je nádherně zelený díky každodenním krátkým dešťům a Deštné pralesy jsou prakticky nedotčené. Je porostlý původní bujnou tropickou vegetací a patří k nejzachovalejším ukázkám původní karibské přírody. Žije tu i mnoho zajímavých živočichů, včetně téměř 50 cm velkého papouška Amazoňana císařského (Amazona imperailis), kterého má dokonce Dominika ve státním znaku a na vlajce. Zemědělská půda je velmi úrodná, na ostrově se pěstují banány, citrusy, kokosové ořechy, kakao, Skořice, vanilka a mnoho druhů zeleniny. Průmyslově se těží pemza.

Něco z historie:

Dominika byla poprvé spatřena Kryštofem Kolumbem 3. listopadu roku 1493. Původními obyvateli byli Karibové, kteří také relativně dlouho vzdorovali evropským snahám o kolonizaci a Dominika byla posledním karibským ostrovem, který byl osídlen evropany. Roku 1635 se na ostrově usadili francouzští misionáři. Po vleklých bojích mezi Francií a Velkou Británií, které se odehrávaly v Karibiku celé 17. a 18. století, připadl ostrov Britům. Vnitřní samosprávu získala Dominika roku 1967. Dne 3. listopadu 1978 vyhlásila Dominika samostatnost a Roseau se stalo jejím hlavním městem. V 80. letech proběhly dva nezdařené pokusy o převrat. Hlavou státu je prezident, který na základě voleb jmenuje předsedu vlády. Zákonodárné shromáždění jmenuje prezidenta.

Něco o obyvatelstvu:

Většinu obyvatelstva tvoří černoši (91%), kteří jsou potomky afrických otroků z koloniálního období, následují mulati a kreolové (6%). Asi 1,5% připadá na původní indiány - Kariby, kteří obývají rezervaci na východním pobřeží. Bílou menšinu tvoří většinou Evropané a Syřané. Největším sídlem je hlavní město Roseau (1991), dalším velkým městem je přístav Portsmouth. Jinak je osídlení převážně venkovského typu.

Něco o hospodářství:

Nejdůležitějším hospodářským odvětvím Dominiky je tropické zemědělství na úzkém pásu pobřeží. Hlavní pěstovanou i exportní plodinou jsou banány, které zajišťují téměř 50% příjmů. Dále se pěstují kokosové ořechy, zelenina, kakao, koření (bobkový list, vanilka a skořice). Jedinou minerální surovinou ostrova je pemza. Silnice existují jen při pobřeží a dvě trasy spojují západ a východ ostrova. Jezdí se vlevo. Cestovní ruch má stoupající tendenci.

Roseau je hlavní a zároveň největší město ostrova. Rozkládá se jihu ostrova na pobřeží Karibského moře kolem ústí řeky Roseau. Bylo vybudováno na základech původní indiánské vesnice Kalinago. Jedná se tedy o nejstarší a nejdůležitější město na ostrově. V r. 1805 při posledním útoku ho vypálili Francouzi. V roce 1979 město výrazně poškodil hurikán. Roseau má námořní přístav, mezinárodní Letiště je na severovýchodě města. Prolínají se zde prvky původní, kolonizační architektury a novodobá moderní architektura.

Portsmouth je druhé největší město. Leží na severozápadním pobřeží v Zátoce prince Ruperta. Kolumbus tu přistál při své výpravě do Nového Světa v roce 1504. Zátoka je ideálním místem na šnorchlování a potápění kolem hromady starých lodních vraků. Město Portsmouth je známé hlavně ve Spojených státech, protože je tu nejlacinější univerzita USA. Takže pokud nemají američtí rodiče např. na studium medicíny pro své děti, pošlou je studovat do karibského ráje a ještě za pár dolarů.

Něco z osobních zážitků při naší plavbě po Karibiku:

Roseau ničím nepřipomíná hlavní město. Přístav sice nese hrdý název DOMINICA MARINE CENTER na zrezivělé ceduli, ale to je vše. Krom jednoho mola, ke kterému se nechá připlout pouze s motorovým člunem, téměř nic nenasvědčuje tomu, že jste ve velkém přístavu. Přesto kousek dál kotví velké zaoceánské lodě a je vidět větší přístav. Město působí velice klidným dojmem, možná i proto, že jsme ho opustili ráno na jejich poměry možná příliš brzy. A navíc jsme odjeli okamžitě z města ven, aniž bychom pořádně městem projeli. Ale potřebovali jsme toho hodně zvládnout. Na ten den jsme měli průvodce Martina - původně Čecha, který se uvolil nám ukázat alespoň část zdejší KRAJINY.

Victoria Falls je vodopád na jihovýchodě území o výšce 42 m, který vytéká z 2. nejteplejšího jezera světa, do kterého vyvěrá cca 96 st. C teplý Sirný pramen. Nejdřív jsme prošli bujnou nádherně kvetoucí vegetací. „Cesta" se však brzy změnila, vedla Deštným pralesem, později korytem prudce tekoucího, ne zrovna mělkého potoka, či spíše už řeky White River, plné kamení, vírů, tůní a proudů. Přiznám se, že si nedovedu představit, že bychom se na tuto cestu vydali sami. Zabloudit se nedá, ale při tom množství vody, se zdála cesta skoro nebezpečná (ani Martin prý tolik vody ještě nezažil). Naštěstí nás bylo dost a tak jsme si vzájemně pomáhali a naštěstí se nikdo neutopil. Ale pak stát Na Skále nad tůní, do které vodopád padá, ten hučí proti vám a voda stříká až na vás, to je fantasie. To se popsat nedá. To se musí vidět.

Oběd u Rastafariánů - k vodopádům vede jediná cesta - okolo „restaurace" u Rastafariánů, kde jsme si cestou tam oběd objednali, abychom ho měli připravený, až se budeme vracet. Celá jejich Restaurace je jakýsi přístřešek, lavice, stoly a přívětiví černoši - rastafariáni s dredy. A oběd spočíval v úpravě toho, co jim příroda nabízí. Dalo by se říct jejich místní „boršč" - husté, syté a chutné, i když na první pohled hodně zvláštní. Vaří z různých druhů banánů, z chlebovníku, jedlých kořenů. Jídlo nám přinesli vmiskách - skořápkách od nejedlého ovoce velikosti dětské helmy. Místo lžíce jsme dostali dílek slupky z kokosového ořechu. Oběd byl doplněn jimi vyráběným vynikajícím džůsem, který nám nalili do plastových kelímků. To trochu narušilo dojem splynutí s přírodou.

Kdo jsou rastafariáni: všechno začalo tím, že jamajský černošský vůdce Marcus Garvey (1887-1940) začal prohlašovat Etiopii za zaslíbenou zemi černochů. Když pak v roce 1930 nastoupil na etiopský trůn Ras Tafari Makonnen, byl prohlášen za mesiáše, který přišel osvobodit všechny černé. Ti jsou považováni za skutečné potomky Izraelitů a Ras Tafari je dokonce nazýván jako izraelský Bůh Jah. Sám při nástupu na trůn přijal nové jméno Haile Selassie, což znamená "Moc Svaté Trojice". Celé náboženství je pak směsicí etiopského křesťanství, starozákonního judaismu, afrického animismu a spiritismu. Tvrdí, že bílí kazatelé úmyslně zatajili světu fakt, že Adam a Ježíš byli černoši, odmítají byrokratické struktury v církvi a protestují proti tomu, že se církevní představitelé zapojují do politiky. I když rastafariání nemají své bohoslužebné místnosti, scházejí se velice často. Jsou to především klidní a veselí lidé, kteří mají vřelý vztah k muzice a hlavně ke konopí. Kouření marihuany v tomto světě patří k běžným rituálům a nemůže chybět na žádném rastamanském dýchánku. Rastamani vnímají ganju jako nejlepší lék a poté, co jí poprvé ochutnají, každému vysvětlují, že je to největší milodar. Bůh dal lidem rostlinu, která roste volně v přírodě, sbližuje lidi a v její společnosti se ještě lépe vnímá rytmus reggae. Konopí je všelék. Žádné další zásady u rastafariánů neplatí.

Na veřejnosti se rastafariáni presentují i prostřednictvím hudebního směru reggae (jde o hudbu postavenou na americkém soulu a rhythm & blues a jamajské lidové taneční hudby.). Nejslavnějším představitelem tohoto stylu se stal jamajský hudebník Bob Marley (1945-1981) se skupinou Wailers, který používal své koncerty jako propagaci rastafariánské víry a který se postaral i o masovou popularitu dreadů. Nosil je neustále a díky němu si lidé automaticky spojují rastafariánství právě s afroameričany a jejich dready. Dready přitom nejsou pro rastafariány rozhodující.

Vnitrozemí - provoz na silnicích je minimální, silnice jsou úzké, samá zatáčka, místy prudké sjezdy a za chvíli prudké kopce nahoru, že jsme se zpočátku báli, že se musíme převrátit. A k tomu se jezdí pro nás nezvykle vlevo. Všude je divoká původní příroda, kokosové palmy nebo banánové plantáže. Každý obydlený kousek půdy i budka uprostřed banánových plantáží jsou upraveny vysazenými květinami, např. u nás známými krotony, které zde však dosahují výšky až 1,5 m a krásného zabarvení. Prostě nádhera.

Castle Bruce vesnička, která leží v centrální části země zhruba 6 km od skanzenu. Je v dolíčku a je nádherný pohled na svah, kde mezi malými domky rostou nádherné palmy. Žije zde přibližně 1000 obyvatel. Mají krásný Kostelík.

Skanzen kmene Cariboo - je v oblasti, kde žijí původní domorodí obyvatelé. Je zde možno si představit, jak tehdejší indiáni žili, jak stavěli loďky, na kterých se plavili po oceánu. Ženy tam pletou z proutí různé výrobky, které si je možno koupit, je tam možno ochutnat i typické nápoje - pivo, Rumpunch

Karibové - jsou původní domorodí obyvatelé. Indiánské kmeny pocházejí patrně z jihovýchodní Brazílie, odkud postupovali na sever a asi ve 14.-15. století osídlili Malé Antily. V 16. až 17. století byli na Antilách prakticky vybiti, zbytky žijí hlavně na ostrově Dominika. Byli to většinou zemědělci, někteří pastevci, ale živil je i lov a rybolov. Z řemesel znali košíkářství, hrnčířství a tkalcovství. Některé skupiny do určité míry udržují tradiční způsob života, ostatní vesměs přijali kulturu okolního obyvatelstva.

Piráti zKaribiku - nedaleko skanzenu je místo, kde byl točen tento film.

Portsmouth - do tohoto města jsme přijeli večer v době, kdy město doslova žilo. Navíc jsme museli projet celým městem, abychom se dostali do přístavu k naší lodi, se kterou sem pro nás kapitán přijel. Všude spousta aut, lidí, ruchu. Ale vlastně ani toto město jsme si nezvládli pořádně prohlédnout. Přijeli jsme za tmy, pouze jsme se zvládli občerstvit v přístavní hospůdce místním pivem.

A na závěr?

Aby si člověk mohl představit, jak to na ostrově vypadá, tento výlet stačil, ale aby si vychutnal atmosféru celého ostrova, tak na to by potřeboval aspoň měsíc. Vzít si pořádné boty, batoh a jít a jít. To by byla krása. Bylo by na co koukat.