Ostrov Læsø

Při jedné z návštěv Dánska jsme se rozhodli navštívit ostrůvek Læsø, ležící asi 20 km východně od Jutského poloostrova v průlivu Kattegatt. Trajekt vyplouval z nedalekého Frederikshavenu – jen jednou denně, kupodivu jsme se trefili zrovna do odjezdu. S pokladní jsem se nebyla schopna domluvit, zda je lodní lístek „one way“ nebo „return“, z lístku se to také nedalo poznat a z jízdního řádu v dánštině už vůbec ne. A ani ostatní lidé v řadě to nevěděli. Myslela jsem si, že Dánové jsou na tom s angličtinou lépe... Nakonec jsem prostě zaplatila, co chtěli a rozhodli jsme nechat to vyvrbit se samo. Asi dvouhodinová plavba Baltským mořem byla příjemná, trajekt byl skoro plný. Vylodili jsme se v přístavu a plánovali, co podnikneme, neboť akce byla poněkud impulzivní a bez jakékoliv přípravy. Ostatní spoluplavci mezitím navštívili půjčovny kol a rozjeli se po okolí na různých téměř historických kouscích - nejčastěji se vyskytoval typ "Ukrajina" .

My jsme se nejdřív vydali za něčím na posilněnou – v místní hospůdce jsme si dali úžasné krevetové bagety a dánské pivo Tuborg – jak jinak taky. Majitel, který nás obsluhoval, nám potěšeně sdělil, že jsme první Češi, kteří ostrov navštívili – alespoň pokud on ví .

Při jídle jsme si prostudovali letáček o ostrově a vydali jsme se na výlet do místní rarity – skanzenu solivaru. Přišli jsme zrovna na začátek prohlídky, která sice byla v dánštině, ale dalo se celkem snadno odvodit, oč jde. Sůl se tady už okolo r. 1000 n.l. kupodivu nezískávala z moře, ale čerpáním z podzemních vrtů na slaniscích. Solanka se nejprve soustřeďovala do nádrží a následně zahřívala v kotlích nad ohněm. Spotřebovalo se přitom veškeré dřevo na ostrově. Dnes slouží solivar jako turistická atrakce. Zdejší sůl je prý způsobem získávání nejdražší na světě a prodává se zejména jako suvenýr. Je prý velmi zdravá a má bohatý obsah minerálů.

Jinak je ostrov typická dánská písčitá placka a pochopili jsme, proč si ostatní půjčovali ta kola – my jsme se docela dost prošli. Bohužel jsme si však nestihli prohlédnout další zdejší unikát - historické domky se střechami pokrytými mořskými řasami, které se zde používaly místo slaměných došků. Několikrát během jinak krásného dne nás přepadly divoké minideštíky a nakonec jsme se před poněkud větším deštěm schovali v budově bývalého kostela, který je přebudován na solné lázně. Je to první kostel v Dánsku, který byl odsvěcen a prodán za symbolickou 1 korunu k podnikatelským účelům. Léčí se zde úspěšně s využitím místních slaných zdrojů kožní choroby včetně lupénky. Úspěšnost léčby je zde údajně srovnatelná s pobytem u Mrtvého moře. Dá se tu koupit místní sůl, slaná mýdla a dokonce i stáčená solanka na domácí koupele.

V pozdním odpoledni jsme se přesunuli do přístavu za účelem zakoupení zpátečního lístku – na molu byla pokladna zavřená a žádný zaměstnanec nebyl v dohledu. Ostatní spoluplavci opět nevěděli, o co nám jde. Už to vypadalo, že se ten den z ostrova nedostaneme. Rozhodli jsme se tedy nalodit a zkusit lístek koupit přímo na trajektu. No přece, když to jde ve vlaku, tak na trajektu to půjde taky. Už jsem si chystala proslov, jak to těm Dánům objasním. Ukázalo se však, že náš lodní lístek byl „return“ - no ještě že jsem ho nevyhodila. Jak jsem později na internetu zjistila - jedná o oblíbený rodinný jednodenní letní výlet.