Ostrov Montserrat

Montserrat je jeden z ostrovů sopečného původu v Karibském moři.

Státní zřízení: zámořské území Velké Británie

Místní měna: východokaribský dolar

Úřední jazyk: angličtina

Hlavní město: od r. 1997 dočasně Brades (oficiálně stále Plymouth)

Počet obyvatel: 5 tis.

Národnostní složení: černoši, běloši

Nejvyšší bod: Chances Peak (914 m n. m.)

Rozloha: 104 km² a nadále se zvětšuje díky přemisťování materiálu sopečnou činností z nitra ostrova na pobřeží.

Montserrat se nachází 80 km SZ od ostrova Guadeloupe a je relativní malý: 17 km dlouhý a pouze 11 km široký. Pobřeží je tvořeno útesy vysokými 15 až 30 m, v nichž jsou rozesety Písečné pláže, většinou černé.

Jižní polovině ostrova dominuje aktivní sopka Soufriére Hills Volcano, která celou jižní část ostrova, vč. hlavního města Plymouth pokryla vrstvou lávy a bahna více než jeden metr silnou. Vzhledem k pokračujícím erupcím se stala tato část ostrova neobyvatelnou.

V severní části ostrova je pohoří, pokryté pralesy s bujnou vegetací. V této severní části ostrova žije těch 5000 obyvatel, které ještě na ostrově zůstali

K Montserratu patří dva ostrůvky: Little Redonda a Virgin.

Něco z historie:

Montserrat objevil v roce 1493 Kryštof Kolumbus, který jej pojmenoval Santa Maria de Montserrate podle vápencové Hory a katalánského kláštera Montserrat ve Španělsku. V době jeho připlutí byl ostrov obydlen Arawaky a Kariby. V r. 1632 ostrov přešel pod britskou kontrolu, když sem připlula skupina irských katolíků, prchajících před náboženskou persekucí. Během 17. a 18. století byli na ostrov přiváženi otroci (podobně jako na ostatní karibské ostrovy) a základem ekonomiky se stala produkce cukru, rumu a bavlny. V 60. letech 17. století se přes ostrov přehnala anglicko-francouzská válka o vliv v koloniích, která zničila většinu plantáží. K válečné pohromě se navíc přidal silný hurikán, který způsobil další škody. Ekonomika ostrova se zotavila až počátkem 18. století.

V roce 1782, v průběhu Americké války za nezávislost, byl Montserrat krátce obsazen Francouzi, bojujícími proti Velké Británii. V roce 1783 byl ostrov vrácen zpět Británii na základě Versailleské mírové smlouvy, která konflikt urovnala. V roce 1834 bylo na Montserratu zakázáno otroctví.

Něco o hospodářství:

Během 19. století měly klesající ceny cukru negativní dopad na místní ekonomiku. Velké statky přestaly být rentabilní, půda přecházela mezi drobné vlastníky a důležitou plodinou se staly limetky.

V 70. letech 20. století se ostrov stal oblíbenou destinací světových hudebníků a zpěváků, kteří si zde při natáčení užívali teplé klima. Slibný rozvoj cestovního ruchu byl přerušen dvěma katastrofami na přelomu 20. a 21. století, které nejen že pozastavili rozvoj ostrova, ale hospodářství ostrova doslova srazily na kolena.

V říjnu 1989 udeřil na ostrov hurikán Hugo, který zničil drtivou většinu infrastruktury na ostrově. Během několika let byly škody opraveny a počet turistů opět narůstal, avšak přišla další katastrofa - výbuch vulkánu.

18. července roku 1995 se sopka Soufreire Hill, která do té doby byla považována za nečinnou, probudila k životu. Erupce pohřbila celé hlavní město Plymouth vrstvou bahna více než jeden metr silnou. Letiště a přístav byly zničeny a celá jižní polovina ostrova se stala neobyvatelnou. Polovina obyvatel byla nucena Montserrat opustit. Občasné erupce sopky nadále pokračují, většinou se však omezují pouze na sopečný popel zasahující nyní již neobydlenou jižní část. Některé erupce však zasahují i na sever.

V únoru 2005 bylo otevřeno nové letiště v zátoce Little Bay – poblíž budovaného hlavního města Brades, mimo dosah erupcí. Buduje se tam i přístav.

Něco o zajímavých místech:

Plymouth - byl největším sídlem na ostrově a žilo zde okolo 4000 obyvatel. Město bylo obchodním centrem ostrova, dležitým přístavem, sídlila zde vláda. To do roku 1995, kdy bylo zničeno při erupci sopky Soufriere Hills. Město bylo následně v roce 1997 z důvodů dalších vlivů sopky opuštěno a prozatímní vládní budovy byly postaveny v Brades. Z evakuovaných obyvatel se většina na ostrov nevrátila. Přesto je oficiálně stále hlavním městem a je tak nejmenším hlavním městem na světě.

Brades - nebo také Brades Estate je vesnice a neoficiálně od roku 1998 hlavní město ostrova. Žije zde přibližně 1 000 obyvatel. Nachází se v blízkosti zátoky Little Bay (Malého zálivu), na severozápadě ostrova v relativně bezpečnější části. Buduje se tam řada nových administrativních objektů. Letiště již zahájilo svůj provoz.

Soufrière Hills - jedná se o pravděpodobně nejvíce monitorovaný stratovulkán na světě. Nachází se v jižní části ostrova a je jedním ze tří zdejších vulkanických center, dalšími jsou Centre Hills uprostřed a Silver Hills na severu ostrova. Dne 18. července roku 1995 se po takřka čtyřistaleté odmlce tato původně 915 m vysoká dominanta ostrova Montserrat mohutnou detonací razantně připomněla. Exploze sopky rozmetala do cca 15 km širokého okolí množství materiálu. Tím došlo k evakuaci zhruba dvou třetin obyvatelstva ostrova. Znamenalo to konec pro hlavní město Plymouth, které bylo v průběhu následujících týdnů zasypáno několikametrovou vrstvou spadu. O necelé dva roky později 25. června 1997 otřásla vulkánem nová exploze, následovaná výronem magmatu. Proud tekoucí lávy doslova rozleptal v cestě stojící kopec a masa vzniklých mur zalila hlavní město Plymouth a okolní vesnice. Exploze sopky v roce 1997 stála život devatenácti místních obyvatel, kteří odmítli nabízenou evakuaci z ostrova.

Intenzivní aktivita vulkánu, patrná i v současnosti, má za následek rozdělení ostrova na tři části: severní osídlenou část, východní vstupní zónu, kam je možný přístup, ale pouze ve vyznačené denní hodiny, a uzavřenou střeženou jižní část ostrova, kde platí trvalý zákaz vstupu a pohybovat se zde mohou pouze vědci z vulkanologické observatoře Montserrat Volcano Observatory.

Něco z osobních zážitků při naší plavbě po Karibiku:

Montserrat je jediný ostrov, u kterého jsme na naší plavbě kotvili, ale kde jsme nevystoupili na břeh. Původně jsme měli v úmyslu vystoupat na kopec Garibaldi Hill nedaleko zátoky Old Road Bay, kde je nejlepší místo na pozorování této přírodní tragédie a které se nachází ve východní vstupní - denní zóně. Ještě byla další možnost – navštívit Jack Boy Hill, kde je vybudované turistické centrum s vyhlídkou na bývalé letiště.

K ostrovu jsme připluly odpoledne, obepluli jej ze západní strany – ze strany, kde jsou vidět ničivé účinky sopky. Ale i zde na moři je v blízkosti ostrova stále zákaz pohybu. Přesto jsme se odvážně přiblížili víc, než bylo povoleno, ve vzduchu je cítit síra. Vidíme, co vyteklá láva a pyroklastické proudy dokáží. Střed města zmizel nenávratně a zbyla po něm pouze pustá planina. Okraje jsou sice zasypané a zalité, avšak budovy stojí. Někde jsou vidět jen špičky střech, někde téměř celé domy, zasypané kameny, lávou, popílkem. V okrajových částech je vidět, jak domy byly opuštěny narychlo. Dalekohledem vidíme i opuštěné hračky. Lidi přežili, ale do svých domů se pro vlastní věci již vrátit nesměli.

Ještě snad hrůzostrašněji vypadají domy v denní zóně. Na pohled jsou to krásné domy, obklopené normální vegetací, ale opuštěné, do kterých se již nikdy život nevrátí. Dokonce před jedním domem stojí zaparkovaný automobil.

Shodli jsme se na tom, že tento pohled na apokalypsu nám stačil, že víc vidět skutečně nemusíme. Nebyl to vůbec příjemný pohled. A tak se smíšenými pocity rychle odplouváme do bezpečnějších vod a dlouho se z toho nemůžeme vzpamatovat. Zakotvili jsme na severozápadní části ostrova v blízkosti černé pláže, vykoupali se, ale na ostrov jsme nešli.

A na závěr?

Co říct? Můj osobní dojem je, že sem bych se skutečně vrátit nemusela. Tu hrůzu mám stále před očima a když si na to vzpomenu běhá mi ještě teď mráz po zádech.